29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Jan Fischer kouzla zbavený

10.11.2009

Hledání českého eurokomisaře prožilo o víkendu bouři ve sklenici vody. Nejprve server iDnes.cz přinesl zprávu, že se ODS a ČSSD předběžně dohodly na tom, aby se českým eurokomisařem stal dosavadní premiér Jan Fischer. Ten potom tuto svou kandidaturu odmítl a vyzval strany k tomu, aby dál hledaly českého eurokomisaře. Paroubek nejprve nominaci Fischera nevyvrátil, poté opět prohlašoval, že jediným kandidátem ČSSD je Špidla. Nakonec údajně souhlasil i s tím, aby se jednalo o kandidátovi zelených Švejnarovi. Topolánek ve svém sdělení médiím tvrdí, že Fischer o nominaci na eurokomisaře "projevil zájem" a vážně se o jeho nominaci jednalo.

Zdá se, že se náš premiér od českých politiků již skutečně hodně naučil. Jak si nedávno postěžoval Topolánek v souvislosti se zmařenými volbami do PS, desítky či stovky hodin jednání s Paroubkem nic nepřinesly, pouze sliby, které se potom stejně nerealizovaly. Pokud snad Fischer skutečně o místo eurokomisaře stál (což se mi zdá velmi pravděpodobné) a diskusí na toto téma se zúčastnil, jeho obrat je krásným příkladem českého politického kolbiště.

I když portál iDnes.cz již zdaleka není oním "nejdůvěryhodnějším portálem na českém internetu", informaci o tom, že je Fischer vážným kandidátem na eurokomisaře si zřejmě nevymyslel. Tento vypuštěný balónek sice ukázal, že by to nemuselo být řešení zcela špatné, nicméně Fischer svou kandidaturu sám zpochybnil. Zachoval se tedy tak, jak se chová průřezově celá česká politická scéna.

Navíc je nutné vzít do úvahy, že pozice Fischera jako nejdůvěryhodnějšího politika (s důvěrou nad 70%!) je do značně míry produktem polarizace české společnosti mezi socialistickou a komunistickou levicí a nekomunistickými stranami. Fischerova výhoda spočívá v tom, že za sebou nemá své "věrné" či spíše nevěrné straníky, říká to, co chtějí lidé slyšet, a působí dojmem rozhodnosti. Nicméně jeho vláda je zcela ve vleku současného rozložení sil v PS. To se ostatně ukáže již velmi brzo při druhém a třetím čtení zákona o rozpočtu na rok 2010. Pokud levice prosadí další přesun financí směrem k dalšímu posílení systému sociálních dávek, bude to jednoznačným důkazem toho, kdo dnes v republice skutečně vládne.

Kromě popularity Fischera je dalším fenoménem současnosti vzestup TOP 09, strany Kalouska a Schwarzenberga. I tento vzestup svědčí o tom, že se od tradičních stran začíná poměrně velká skupina voličů odklánět. Nicméně vykládat poslední průzkumy tak, že levice ztrácí, je velmi ošidné, Pokud by totiž ČSSD zvítězila, velmi pravděpodobně by lidovci přešli na stranu vítěze i za cenu toho, že by menšinovou vládu ČSSD a lidovců podporovala KSČM. Proto se domnívám, že v zájmu vítězství nekomunistických stran jsou nutné takové předvolební dohody (koalice), které zajistí pravici volební vítězství. Současná diskuse v ODS o tom, zda vyměnit či nevyměnit vedení na nadcházejícím kongresu, je typicky zástupná a svým způsobem nesmyslná. Důležité je totiž volby vyhrát. Kongres ODS by proto měl zejména řešit variantně všechny způsoby, které pravici volební vítězství zajistí.