19.5.2019 | Svátek má Ivo


POLITIKA: Jak zvítězit v prezidentských volbách

11.6.2016

Vítězem voleb za určitých okolností nemusí být jen ten kandidát, který funkci nakonec dostane

Poslední dobou se objevila řada článků na téma budoucího vhodného protikandidáta pro prezidentské volby v roce 2018. To asi není překvapující – dva roky jsou s určitou rezervou právě tak čas potřebný na sestavení týmu, oslovení sponzorů, kteří budou ochotni podílet se na financování kampaně, a definice hlavních témat kampaně.

Co není rovněž překvapující, že většina těchto článků se točí kolem osoby Miloše Zemana, resp. vymezování se vůči němu, se zjevnou snahou „zbavit se Zemana“ – do jisté míry, ať je náhradou kdokoliv jiný.

Dříve, než si dovolím přispět svoji troškou do mlýna, zastavme se na okamžik u potenciálu negativní volby. Negativní volba, neboli volba, kdy hlasem pro jednoho kandidáta vlastně hlasuji proti druhému, je něco, co dobře známe hlavně z druhého kola senátních voleb – ODS by jistě mohla vyprávět. V našich prvních prezidentských volbách se tento jev možná trochu projevil také, ale exemplárním příkladem byly nedávné volby v Rakousku.

Češi jsou do jisté míry národ nespokojenců – ne každý ví, co chce, ale téměř každý ví, co nechce. Možná by stálo za to, rozdat negativní hlasy dopředu (tj. každý volič by měl jeden hlas „pro“ a jeden hlas „proti“) a pořádat všechny volby jednokolově – nespíš by to bylo levnější. Zajímavý by byl efekt negativních hlasů zejména v parlamentních volbách – když nic jiného, věřím, že by došlo k navýšení volební účasti.

Ať už takto, či klasicky dvoukolově, bude-li jediné, co dokáže protikandidát Miloše Zemana nabídnout, že není Milošem Zemanem, myslím, že bude předem rozhodnuto, protože „kavárna“ „hospodu 4. cenové“ prostě nikdy přehlasovat nemůže. Ale i kdyby tento kandidát nakonec přeci jen zvítězil, nebude o nic větším spojovatelem, než jím nebyl Miloš Zeman.

Co jiného může dělat? Především by nám měl nejdříve vysvětlit, proč se o funkci uchází, co jsou důvody, proč bychom jej měli volit (bez ohledu na to, kdo proti němu stojí).

Témat, na kterých se může profilovat, je celá řada, jako například:

- Analýza přínosů a ztrát vyplývajících z našeho členství v EU (o jedné takovéto otázce, dotacích, byl jeden z mých předchozích článků) – toto by však nemělo být bráno jako propagace na nějaký CZEXIT, ale spíše příprava na události, ke kterým může dojít i bez našeho výrazného přispění (např. rozpad Unie). Pod záštitou prezidenta se zde může nalézt soulad euro-optimistických, ‐realistických i ‐skeptických proudů společnosti a kdo ví, třeba se domluví i to, jak vůči Unii vystupovat, či postupovat v případě, pokud některý krizový scénář (např. zhroucení Schengenu či občanská válka v Německu) skutečně nastane.

- Zamezení oligarchizace společnosti, tj. využití státního aparátu na ochranu zájmů vybraných soukromých společností

- (coby vrchní velitel armády) Zamezení snížení obranyschopnosti obyvatelstva jeho odzbrojením

- (ve spolupráci s parlamentem, vládou a ÚS) Zjednodušení právního řádu ČR

- a další...

Kromě samotného výběru témat bude jistě zajímavé sledovat i to, jaká stanoviska kandidát zaujme, ale i jak navrhne v dané problematice postupovat v případě svého zvolení – vzhledem k definovaným pravomocem prezidentské funkce.

Teprve v tomto kontextu je snad možné komentovat osobu Miloše Zemana, počínaje některými nechvalně známými kauzami, jako je „viróza“, poněkud nestandardní chování během návštěvy v Číně a po cestě zpět, naopak jeho stanovisko k vývoji během návštěvy čínského prezidenta v Praze, jeho velmi nešťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, atd. Osobně bych ale doporučil tomuto příliš velkou pozornost nevěnovat. Rozhodnuté voliče to nejspíš nepřesvědčí a nerozhodnutí na to zapomenou tak, jak již jednou zapomněli.

Co by naopak mohlo mít větší úspěch, je vrátit se k programu Miloše Zemana, se kterým šel do posledních voleb, a analyzovat, jak si při jeho naplnění vedl. V neposlední řadě určitě věci jen prospěje, pokud dokáže protikandidát otevřeně ocenit svého oponenta tam, kde Miloš Zeman „zabodoval“, zejména, je-li tato oblast v souladu s hodnotami, které jsou shodné s vlastním vymezeným programem.

Kromě osoby Miloše Zemana by možná také stálo za to zaměřit svoji pozornost i na jeho voliče – proč jej volí, co jim na něm imponuje, existuje něco, čím je možné je oslovit a když už ne vyslověně přesvědčit na svoji stranu, minimálně pro ně nebýt nepřítelem?

Nebude-li protikandidátem celebrita typu Karla Gotta či Jaromíra Jágra, je vysoce pravděpodobné, že bude mít oproti Miloši Zemanovi handicap v tom, kolik voličů jej bude znát a zvažovat za případného kandidáta na prezidenta.

Je bohužel smutným obrazem celé euroatlantické společnosti, že v situaci, kdy existuje rozdělení na dva neslučitelné tábory, o vítězi často rozhoduje momentální nálada relativně malé skupiny dříve nerozhodnutých voličů. I proto se i zaběhnuté politické subjekty uchylují od mravenčí práce na tvorbě kvalitního programu k marketingovým heslům jako „Yes, we can“, „Wir schaffen das“, nebo „Ano, bude líp.“ Už prázdnota těchto sloganů by měla voliče varovat, že takto se profilující subjekt má zájem pouze o koryto a pokud se dostane k moci, bude se vždy starat primárně jen o svůj osobní prospěch. U poražených se pak stává, že ze scény prakticky úplně zmizí – u některých obzvláště otrlých individuí, aby se opět vynořila, začnou-li se blížit nějaké další volby.

Na druhou stranu, nejde-li kandidátovi jen o funkci, ale především o realizaci nějakého politického programu, může se stát, že některé body z programu je možné prosazovat i tehdy, pokud bude do funkce nakonec zvolen někdo jiný. Ano, klíče od Hradu budou v jiných rukou, takže to bez pochyby bude obtížnější. Pokud však během kampaně shromáždí poražený podporu skoro poloviny národa, je možná škoda ji jen tak bez užitku nechat protéct mezi prsty. A koneckonců čtyři roky nejsou až zas tak dlouhá doba.



Nejlepší dětské knihy podle věku: Testujeme na vlastních dětech
Nejlepší dětské knihy podle věku: Testujeme na vlastních dětech

Dětských knih je na trhu velké množství, a tak je někdy složité najít tu pravou, která bude děti opravdu bavit. My jsme vyzkoušeli osm knížek. Podívejte se, jak v testu našich „redakčních“ potomků obstály, a nechte se inspirovat.

Diskuse


M. Pátek
22:45
12.6.2016

F. Houžňák
20:32
11.6.2016

M. Červeňák
1:26
11.6.2016

A. Richtr
1:26
11.6.2016

A. Richtr
1:26
11.6.2016

J. Machotka
7:38
11.6.2016

A. Richtr
13:18
11.6.2016

J. Šimek 066
18:17
11.6.2016

J. Vozábalová
5:00
12.6.2016

J. Machotka
6:21
12.6.2016

J. Hejmala
9:09
12.6.2016

A. Richtr
1:25
11.6.2016

A. Richtr
1:25
11.6.2016

A. Richtr
1:23
11.6.2016

A. Richtr
1:23
11.6.2016

počet příspěvků: 21, poslední 12.6.2016 10:45









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.