Rozpuštěním Poslanecké sněmovny, k němuž dojde příští či přespříští týden, skončí jedna kapitola českých politických dějin – kapitola trvající od roku 1991. Přestože několik let tohoto období vládla sociální demokracie, byla to pravice, která určovala agendu a měla – alespoň z mého hlediska – ideologickou iniciativu.

Problém tohoto období nadvlády pravice lze označit relativně snadno: Pravice byla – a dosud je – nevěrohodná. Autentické pravici musí jít o vládu práva. Zde měla pravice od samotného počátku deficit. Při prosazení určité formy privatizace se jí skutečně podařilo "utéct před právníky" a tím už na samotném počátku zasadit smrtelnou ránu důvěře obyvatel v to, že to nové elity myslí poctivě. Průšvihy s falešnými sponzory, z nichž ODS nikdy nečinila skutečné pokání a při nichž její špičky zcela ztratily paměť, jen potvrdily toto neblahé tušení a odpovídal trajektorii, na níž se ODS ocitla prosazením privatizace mimo funkční právní prostředí. Do domněle pravicové strany se nehrnuli skuteční podnikatelé, kteří by chtěli bohatnout díky skvělým podnikatelským nápadům a pilné práci, ale "kmotři", kteří chtěli co nejvíce vysávat veřejné finance. Ve straně sice zůstalo pár relativně poctivých lidí – v současné chvíli mě z těch předních napadá už jen Miroslava Němcová – celkově však tato strana neumožnila vyrůst žádné skutečně inspirující osobnosti. Naopak, stále znova zakoušela, že ji podrazil někdo z vlastních řad – tu Vlastimil Tlustý, tu Petr Tluchoř, tu Jan Florián… Domněnka, že strana by si nyní mohla pomoci instalací Václava Klause do svého čela, je velmi zpozdilá. Václav Klaus svou amnestií završil své celoživotní dílo a jím vedená pravice by prostě neměla šanci. Václav Klaus by znamenal zapouzdření ve všem tom negativním, co tuto stranu provázelo, nikoli katarzi a nový počátek. (Klaus ostatně myšlenku na svůj návrat do čela ODS odmítá.)

A co levice? Když celou věc zjednoduším, pravice prohrála, protože podcenila morálku a právo. To jsou ovšem věci, s nimiž se levice příliš nezdržuje. Levicovým voličům nevalily Zemanovy předvolební lži a nevadí jim ani jeho lži povolební. Levice sice ráda mluví o hříších pravice, o skutečném stavu levicového elektorátu ale hodně vypovídají třeba občané Rathových Hostivic, kteří sice – v čele se svým sociálně-demokratickým starostou – přiznávají, že Rath zřejmě úplatky bral, ale v podstatě říkají: "No a co? Hlavně, když se nám dařilo lépe." Nějak jim nevadí, že se jim dařilo lépe třeba na úkor Úval nebo Jílového. Rath byl druhým mužem sociální demokracie – žádná čudla, jak se nám snažil namluvit. To, že byl druhým mužem, přece nebyla náhoda. Vzpomeneme-li na Ratha, vzpomeneme-li na Grossovo zázračné zbohatnutí, vzpomeneme-li na miliony v tašce (tento kousek si po Grossovi zopakoval i současný ministr financí Jan Fischer), potřebovali bychom notnou dávku cynismu či naivity, chtěli-li bychom tvrdit, že levice bude poctivější.

Již před nástupem Miloše Zemana volala zhruba polovina obyvatel po vládě silné ruky. Vláda silné ruky je mnohým sympatičtější než rozhádaná poslanecká sněmovna. Proto je dosti pravděpodobné, že se Zemanovi skutečně podaří dosáhnout zásadní změny v našem politickém systému a nahradit parlamentní systém prezidentským. Nebudu mluvit o systému poloprezidentském, protože Zeman není polovičatý. Když se mu podařilo ovládnout sociální demokracii, patrně se mu podaří postavit se do čela levicové ústavní většiny, složené ze Zemanovců, komunistů a sociální demokracie. Jakou podobu tento systém bude mít, si netroufnu předvídat. Myslím, že budeme skoro všichni překvapeni, co vymyslí.

Jak bude vláda levice vypadat konkrétně, si netroufám předpovědět. Hodně to záleží na globálním ekonomickém vývoji. Pokud se podaří "nastartovat růst" v celé Evropě, může sociálně-demokratická vláda uspět. Může pustit více peněz do ekonomiky a zemi ještě více zadlužit. Více peněz v ekonomice může znamenat zvýšení DPH, protože lidé budou více utrácet. Bude to ovšem růst na dluh – i prudké zvyšování životní úrovně před hospodářskou krizí bylo do jisté míry na dluh. Dluhy ale nelze zvyšovat donekonečna a heslo "ať platí bohatí" toho také moc nepřinese.

Pokud bude Evropa i nadále stagnovat, pak sociálně demokratické vládě hrozí, že se stane nepopulární dříve, než si myslíme. Demografickému vývoji nelze utéci. Předchozím sociálně demokratickým vládám se sice podařilo přizvat do země silné investory a montovny daly mnoha lidem práci. Krátkodobě to pomohlo, nicméně systémově se naše země propadala, neboť ač se vlády - jak pravicové, tak levicové - dušovaly, že budou podporovat školství, výzkum a vývoj, nikdy tyto sliby nenaplnily.

Jelikož pro mě politika není vším, nepropadám zoufalství. Mám dokonce naději, že hodně lidí uzná to, co se snažím po léta říkat, totiž že na morálce záleží. Situace bude neradostná, nicméně je zde příležitost, aby vyrostly nové osobnosti. Drahokamy vznikají pod velikým tlakem. Naše země pod velikým tlakem bude. A každý občan má příležitost usilovat o pravdu a lásku – přestože mu za to bude většina nadávat nebo ho bude všelijak zpochybňovat. A setkat se s rovným člověkem, který dokáže být ušlechtilý a na urážku neodpovídá urážkou, který dokáže být věcný a vstřícný i uprostřed napjaté atmosféry, který dokáže držet dané slovo, i když to pro něj není zrovna výhodné – takové setkání je vždy inspirující. Jsem přesvědčen, že nikomu z nás nic nebrání ve snaze se takovým člověkem stát. Pokud o to budeme skutečně usilovat, místo abychom házeli bláto po druhých, možná nám to "zachutná". Hájit pravdu je vždy konec konců velmi dobrodružné. Dobrodružnější než plky u piva.