Utlumit vášně české politiky dokázala kauza metanolových otrav jen na chvíli. Závěr minulého týdne přinesl už tradiční dávku silných slov, urážek a skandálních příměrů. Připomeňme si několik příkladů, od nejnevinnějšího ke skutečně drsnému, dokládajících, že smysl pro míru je v našem veřejném životě stále vzácnější.

Poslanec Věcí veřejných Vít Bárta oslovil ve Sněmovně svoji kolegyni z ODS Janu Černochovou jako Červíčkovou, čímž narážel na její vztah s novým policejním prezidentem. Paní poslankyně marně vyhlížela zastání od gentlemanských kolegů, a tak na oplátku označila Bártu za poslance ABL, tedy soukromé bezpečnostní agentury, kterou donedávna vlastnil.

Vážnější prohřešek proti dobrým mravům předvedl sociálnědemokratický místopředseda dolní komory Lubomír Zaorálek. Evidentně se nechal unést atmosférou a mrazivou chvilku připravil vicepremiérce Karolíně Peake z platformy LIDEM. Zatímco Karolína Peake hovořila o "rozrajcované" debatě k majetkovým přiznáním, Zaorálek vztáhl rozrajcovanost na samotnou vicepremiérku a přidal zmínku o frigiditě. A slova, jež ještě do té doby byla nevinnými metaforami, korunoval zmínkou o "erotickém typu" paní Peake, která celé vtipkování strhla mimo rámec dobrého vkusu. Skutečnosti, že šťavnatá debata vyústila v nepříjemný sexismus, si ale poslanci naštěstí všimli. Příběh však má dobrý konec: Lubomír Zaorálek se záhy omluvil a Karolína Peake mu na znamení usmíření podala ruku.

Zpátečka s pokáním završila i další morální pochybení. Jeho závažnost však bohužel velí nespokojit se s lacinými výmluvami a ušmudlanou tečkou.

"Tohle, co tu máme, je absolutně nejhorší od roku 1950," pronesl na adresu vlády na oficiální tiskové konferenci předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil. Premiér Petr Nečas nezaváhal, využil situace a oznámil, že se s panem Zavadilem nebude setkávat, dokud nevezme svá slova zpět. To se v neslané-nemastné podobě stalo a Zavadil svá slova označil za nadsázku.

Přesto vyvolal řadu otázek a zkreslených reminiscencí, které si jeho konfederace za rámeček nedá. Máme si snad myslet, že odbory teskní za totalitní érou, kdy hrály ve společnosti prim? Nebo pan Zavadil chce, abychom v něm viděli člověka, který by si v Gottwaldově době lebedil, třeba na úkor politických vězňů? Protože pokud má někdo vskutku právo být dotčen, není to nepopulární Nečasův kabinet, nýbrž lidé, kteří v padesátých letech trpěli za své názory a své demokratické politické přesvědčení. O Jaroslavu Zavadilovi dnes aspoň víme, že by k menšině statečných, jež skončila v lágrech nebo rovnou na šibenici, nepatřil.

Vrchnímu odboráři se povedl vlastní gól monstrózních rozměrů. Svoji organizaci, která horko těžko bojuje za pověst společenské síly, jež neupírá zrak do komunistické minulosti, nýbrž do sociální a demokratické Evropy, dopřál nálepku přátel starých pořádků. A přísná komentátorka Lidových novin Lenka Zlámalová nepromeškala 22. září příležitost, aby naznačila, jak moc špatným směrem Zavadil konfederaci vede. "Severské odbory jsou tradičně na členy bohaté, vlivné, kultivované a kabinetní politiky schopné. Na jihu Evropy počítají členy v jednotkách procent, ale o to častěji jsou vidět a slyšet i s nehoráznými transparenty s nacistickou a podobnou tematikou v ulicích," napsala Lenka Zlámalová. Využila prostě Zavadilova faulu, aby nakreslila kýčovitý a zavádějící obrázek. V něm se nepočítá se specifickou zkušeností transformačních, postautoritářských režimů v Řecku, Španělsku, Portugalsku či u nás, ani s otřesnou úrovní celého politického spektra. Tváříme se sice jako pupek světa s mimořádnou citlivostí na otázky svobody a demokracie, leč v mnohém máme opravdu podobnou zkušenost jako jižanské národy - a podobně se chováme i dnes.

S tím nespíš souvisí i příměry z dob nacismu a komunismu, které tuzemští politici s oblibou používají. Jsou zkrátka snadno po ruce a kdekdo jim rozumí. Chytají se též dobře v elektronických médiích. Stěžoval si mi nedávno jeden z prezidentských kandidátů, že poskytl televizi vyjádření ke klíčové ekonomické otázce, to však nebylo odvysíláno. Vynechal totiž urážky či laciné nálepky a hovořil suše a v souvislostech. To však editory neoslovilo. Proto, když tepeme prostořekost politiků, pamatujme na zákony nabídky a poptávky. Když vroste poptávka po inteligentních analýzách, klesne nabídka dlaždičsky znějících ptákovin.

Pan Zavadil, ale i srovnatelně upovídaní politici, by měli vědět, že slova neslouží jen k popisu věcí. Často je přímo definují, spoluvytvářejí. Co pronesl odborový předák, například poškodilo sociální dialog. Chtěl pokořit vládu, ale pokořil sám sebe. Jednou ze známek lepšící se kondice České republiky a její politické kultury bude, až přestaneme být bombardováni necitlivými a zlostnými výroky a promlouvat k nám budou věcní, kultivovaní a vnímaví veřejní činitelé.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6