25.4.2024 | Svátek má Marek


POLITIKA: Hrozbu přináší banální zlo

10.8.2018

Vždycky jsem si kladl otázku, jak vnímali v daný okamžik současníci nástupy totalitních systémů, a to jak v přednacistickém Německu, tak v Československu v období let 1945–1948. Jaké všeobecně známé znaky, projevy a vystoupení byly ty signifikantní, které řekly – ano, tady se začíná lámat chleba.

Dnes vidím, anebo spíše vnímám, že signifikantní pro nástup totalit nebylo to, že někdo křičel „Židé do plynu!“ nebo „zakážeme politickou pluralitu“. Ani samotná existence komunistů nebo fašistů společnost neohrozila. K ohrožení došlo, když začalo vznikat banální zlo. Zlo, v němž doposud „normální občané“ začali projevovat názory, které přímo ničí základy demokratického systému. Zapamatujme si, prosím, dnešní okamžiky a zejména jména Pavla Juříčka a Marty Novákové.

Dáma přednost nemá, ani v tomto případě, protože hlubší banalitu zla hlásá první jmenovaný (ministr spravedlnosti by podle něj měl mít možnost zasáhnout do soudního procesu – pozn. red.). Nejde o to, že bych na těchto řádcích chtěl vysvětlovat panu poslanci hnutí ANO cosi o dělení moci a jejích pilířích, o nezávislosti soudního systému, ale musím poukázat na to, že vnáší do veřejného prostoru zcela vážně míněný požadavek soudce na soudce. Uvědomuje si, že tímto postupem je de facto rušen systém soudnictví? Protože skutečným soudcem ve věci bude ten, kdo bude soudce za jejich „správné“ rozhodování posuzovat a případně i odvolávat. Soudce tím přestane být soudcem a celý justiční systém se změní jenom na automat moci.

Častokrát se soudy nesouhlasím, mnohá jejich rozhodnutí kritizuji – a domnívám se, že z naprosto oprávněných pozic –, přesto jsem nikdy nevolal a nemohu volat po odvolatelnosti soudců za to, jak rozhodují. Rozčiluje mě to, ale vím, že k rozhodování patří i právo na omyl a že systémově je třeba chyby případně řešit, hledat, jak odškodňovat případné následky těchto omylů nebo jak je minimalizovat. Ale ne jak trestat ty, kdo mají odlišný právní nebo skutkový názor na danou věc. Soudce na soudce je totiž přímá forma totality, neboť bez nezávislého soudnictví není právní stát. Je to stát, který se za čne dělit na ono pověstné my a oni, a každý aby se jen modlil, aby byl my a nebyl oni. Přestup mezi jednotlivou hranicí, vážený pane poslanče, je otázkou momentální obliby a náhod. Až budete zrovna oni a nebudete se moci dovolat ochrany u žádného nezávislého pilíře moci, protože žádný nebude, pochopíte.

Největší zlo je ve zdánlivé banalitě zdánlivé pravdy

Ministryně Nováková je ovšem už z jiné kategorie. Ta dotáhla lidový trend nesnášenlivosti vůči bohatším, úspěšnějším a schopnějším do vrcholného stadia. Latentní rasismus, nebo spíše xenofobie české společnosti je hrozná. Nesnášenlivost vůči uprchlíkům, ultraxenofobní nálady vůči jakémukoli cizímu prvku. Ale rozrývání společnosti na základě nenávisti pro společenský nebo, chcete-li po marxisticku, třídní původ, to už je vrcholné číslo. Všichni podnikatelé jsou zloději a podvodníci, jak nám oznámil někdo, kdo má na starosti podnikání a podnikatelské věci ve své vládní agendě.

Nevím proč, ale v této souvislosti si vždycky vzpomenu na ministra propagandy a jednoho vůdce, kteří splňovali všechno možné, jen ne ideál árijské rasy. Jde o nejčistší třídní nenávist v esenciální formě. Problém je v tom, že zatímco obecné nenávistné tendence jsou neseny obzvlášť extrémními hlasateli těchto myšlenek, které podléhají v demokratickém politickém boji prohrám a marginalizaci v periodické pravidelnosti, hlasatelé těchto zdánlivě jemnějších myšlenek nenávisti jsou dobře kryti tím, že většina z občanů je schopna si pod touto systémovou kritikou představit konkrétní bolest, která se jim udála, nebo ji k ní dosadit. A právě tam společnost nejvíc trpí a zde je nejvíc ohrožena na svých základech. Ve zdánlivé banalitě zdánlivé pravdy se skrývá největší zlo. Přímé podkopání základů. Je to jako nalít otrávený jed do studny a tvářit se, že když se napijeme, bude nám dobře.

Je na občanech, aby se této banalitě zla postavili, neboť shora uvedení nejsou reprezentanti ani nadpoloviční většiny voličů, kteří přišli k urnám, natož nadpoloviční většiny občanů tohoto státu, a žádali jejich okamžité odstoupení z politických funkcí.

LN, 8.8.2018

Autor je advokát