Sdělovací prostředky jsou plny Ukrajiny a Krymu. Nechci se těmito událostmi zabývat. Pouze jsem s krajním údivem vyslechl a přečetl vyjádření některých ministrů a musím podotknout, že je neštěstím, pokud politik rychleji mluví, než myslí. Prvně jsem si tohoto jevu všiml u paní kdysiministryně Buzkové, naposledy u pana Zaorálka. Tím ovšem nechci říci, že tak činí výhradně politici ČSSD.

Podstatné je však to, že vyjádření našich ministrů k dění na Ukrajině má hodnotu hospodských keců o včerejším fotbalu, pronášených u piva s obrovským zaujetím několika strýci, kteří fotbal nikdy nehráli.

Efekt podobných prohlášení je prakticky nulový, nemohou nic ovlivnit, snad jen maličko přikrmit vášně na domácí scéně. Smyslem je tedy nejspíše snaha zalíbit se bruselské vrchnosti.

To je obecně nosný motiv konání většiny našich politiků. Jen je obtížné rozlišit ty, kteří tak činí z čiré hlouposti, od těch, kteří jsou ryzími kariéristy a - s troškou nadsázky - jsou schopni "prodat vlastní mámu".

Kdysi jsem četl citát (snad George Washingtona): "Každému spojenci lze důvěřovat pouze do výše jeho vlastních zájmů." To je nesporně hluboká pravda. Pokud se zájmy této země kryjí se zájmy spojenců, například EU, lze jít společnou cestou a důvěřovat. Začnou-li se zájmy rozcházet, pouze idiot nehájí ty vlastní.

Kladu si tedy otázky.

Máme právo snažit se zasahovat a ovlivňovat dění v jiných státech, končinách, kulturách?

Odpovídám si - nemáme. Co sami nemáme rádi, nečiňme jiným!

Proč tedy v rámci EU spolufinancujeme a podporujeme zjevně nepřátelské islamistické skupiny v rámci t. zv. Arabského jara, ba i vyložené teroristy ohrožující trvale Izrael?

Proč se vůbec připojujeme ke snaze momentálně spřátelených velmocí určovat jiným, jak mají organizovat své věci veřejné?

Není to snad jejich věc - a co nám je do toho?

Nevyrábíme si tím spoustu nepřátel a prakticky žádné přátele?

A co nás to stojí v době, kdy se rok co rok těžce zadlužujeme?

Tady je to atd... Dalo by se pokračovat dlouho.

Dle mého názoru prostě výše uvedené věci nemáme dělat, podporovat, financovat.

Není to totiž v zájmu občanů České republiky (kterých se ovšem nikdo neptá), nepřináší to nic dobrého nám, ale ani těm, do jejichž záležitostí se z takových či onakých důvodů vměšujeme.

Bolševici kdysi věřili v šíření proletářské revoluce do celého světa a pracovali na tom, prostředků ani lidských obětí nešetříce - skoro se chce říci, že ohněm a mečem.

Jak to dopadlo, většina nás žijících pamatuje.

Tak teď šíříme demokracii (rovněž ohněm a mečem) i těm, kteří ji z různých důvodů nechtějí, neznají, neumějí. Skončí to úplně stejně. Zbytečně ztracenými lidskými životy, nesmírnými finančními náklady a - dokonalým krachem.

Tož zpět k úvodu - politici, kteří jménem ČR prosazují a podporují akty, jež nepřinášejí nic dobrého občanům této země, nemají být příště voleni.

Chtělo by se napsat P.S.

Jako bychom neměli nadbytek domácích reálných problémů, jež je nutno co nejrychleji řešit. A jimž se naši politici již mnoho let pečlivě vyhýbají!