Premiér Paroubek stihl za svůj krátký mandát téměř všechno co bylo možné stihnout. Zažil raketový vzestup popularity po svém jmenování premiérem. Z téměř neznámého politika se stal vůdcem ČSSD, té samé ČSSD, která dokázala v uplynulém volebním období pohřbít naděje nejednoho politika vzešlého z této strany. Paroubek ČSSD „srovnal do latě“, a to zejména díky tomu, že se ČSSD vrátili podle průzkumů volebních preferencí voliči. Současně však začal sám Paroubek rozehrávat partii „pro čtyři strany“.

Tato jeho sázka byla a je prostinká. V případě volebního vítězství ČSSD a za předpokladu toho, že spolu s KSČM získá v parlamentu většinu, vytvoří menšinovou vládu ČSSD. Pro tuto politiku získal podporu nejen bývalého předsedy ČSSD Miloše Zemana ale zároveň i politiky KSČM. A dlouho se zdálo, že se tato politika nemůže minout úspěchem. V průzkumech volebních preferencí dosahovala levice po nástupu Paroubka stále mírně nadpoloviční většinu. Od počátku roku 2006 nastal ve volebních preferencích znatelný posun ve prospěch Strany zelených. Zelení, kteří dlouhodobě atakovali hranici pěti procent nutnou ke vstupu do poslanecké sněmovny, náhle tuto hranici přeskočili a poslední průzkumy jim dávají stabilně naději na získání 6 až 10 % hlasů voličů.

Zejména z účinkování zelených v sousedním Německu v koalici se sociální demokracií máme zřejmě v podvědomí zafixováno, že naši zelení budou vítanými spojenci i pro naší ČSSD. K překvapení (alespoň pro povrchního pozorovatele) však premiér Paroubek vyjadřuje svým výrokem o zelených obavy z výsledku voleb. Ve svém posledním velkém rozhovoru pro MfD vyjadřuje Paroubek navíc i obavy z toho, že porazit ODS ve volbách nebude tak snadné jak předpokládal. Do souvislosti je dále nutné vzít i postupný propad Paroubka v průzkumech popularity. Zatímco před CzechTekem dosahovala Paroubkova popularita maxima s více než 60 % pozitivních hodnocení, dnes dostává podle průzkumů kolem 45%. Zdá se, že je dnes přeparoubkováno. Snaha premiéra být u všeho a ke všemu se vyjadřovat se tak vrací Paroubkovi jako bumerang. Společnost je jakoby „unavena“ jeho neustálou snahou být viděn. Před několika měsíci jsem položil otázku, zda náš pan premiér poněkud nepřepálil začátek volební kampaně. V jeho podání kampaň začala ihned po jeho jmenování do funkce premiéra. Další vrásky musely Paroubkovi naskočit po jmenování „jeho“ ministrů. Jandák sice vévodí tabulkám popularity politiků, ale jeho „blitzkrieg“ na ministerstvu, kde odvolává a jmenuje jako na běžícím pásu , ukazuje na to, že právě jenom na tyto personální rošády stačí jeho omezené znalosti oboru. A účast bývalého ministra Milera a obecně jeho podíl na personálních čistkách na ministerstvu kultury je dalším smutným vysvědčením někdejšího „reformátora“ z počátku devadesátých let. A to si vůbec nemyslím, že by za bývalého ministra Dostála bylo na MK vše v pořádku. Člověk, který se ale dostane na ministerstvo ani ne rok do voleb a bez jasného politického mandátu, a přesto provádí tuto „razantní“ personální politiku, musí mít přinejmenším dosti silný žaludek. Ostatně, to samé platí i pro samotného Paroubka. I Paroubkův druhý tah, a to jmenování Ratha ministrem zdravotnictví, se nyní ukazuje pro Paroubka jako tah velmi dvojsečný a ne zcela prozíravý. Rath totiž zaujal na rozdíl od Jandáka první místo mezi nejméně populárními politiky. A jak se zdá, doktorská loby zapracovala a zprostředkovaně na to doplácí sám Paroubek.

Jestliže tedy Paroubek nahání zelené do náruče ODS, snaží se tím samozřejmě zelené poškodit. Chce tímto výrokem odradit od volby zelených ty její potenciální voliče, kteří mají ODS méně v oblibě než ČSSD. Rád by samozřejmě tyto voliče vyjadřující odhodlání volit zelené nahnal zpátky k levici. Vstup další strany do povolebních kalkulací samozřejmě mění „patovou“ situaci a otevírá celý vějíř možností, a Paroubkovu rozmrzelost tak lze pochopit. Zda však naši zelení budou skutečně onou silou, která zkazí Paroubkovy plány, si však ještě musíme do voleb počkat.