Komentátor Hekrdla o kvapem se blížící volbě hlavy státního organismu s povzdechnutím podotkl, že půjde o vymítání profesora profesorem. Profesorský boj o „profesorský“ Hrad „tatíčka“ Masaryka poznaly české luhy a háje před pěti lety. Dodávám, že politizující filozof, religionista a programátor Jan Sokol podlehl v devátém kole programově slibné agitaci Václava Klause. Nyní se střetne ekonom s ekonomem, pravičák versus pravicově smýšlející. Čechoamerický národohospodář mezinárodního akademického věhlasu, na nějž svede být při konfrontaci s etablovaným otcem kupónové privatizace snobský pyšný. Švejnarovi z Chicaga, co by prý dal v posledních volbách hlas sociální demokracii, je nadcházející reforma málo, stávajícímu hradnímu pánu s nerušeným výhledem na Prahu připadá chaotická.

Exulanta vysílá do střetu se sisyfovským harcovníkem, ideologem „par excellence“, donem Quijotem s větrnými mlýny učení o globální změně klimatu Strana zelených. Možná ČSSD a některá menší uskupení zastoupená v horní komoře. Občanská demokracie je k sídlu českých králů přikuta pevným řetězem, neřkuli pupeční šňůrou; změnu politického panoramatu jest ochotna bránit vlastním leviatanským tělem. Na nevolebním kongresu předala podpisy 122 úpisů volitelů ku větší slávě „Taťky Šmouly“, kterého nelze ponechat na holičkách. Oslabilo by to koaliční vládu vedenou ODS, umenšilo sílu liberálního hracího týmu vůbec. Třebaže mezi Hradem a Strakovkou vazby váznou, Mirek Topolánek by si podřezával vůdcovský „konár, na ktorom sedí a je mu dobre“. O lidovcích coby spojencích občanské demokracie po minimalizaci faktické autority předsedy Čunka těžko pochybovat. Vlivní komunisté jsou konzervativnější než monarchisté z Koruny české. Pragmatičtí reformisté Filipa a Dolejše mají svých starostí dost, neboť se opět dává slyšet „kabinet kuriozit a zkamenělin“, klika kolem pražské stranické šéfky KSČM Marty Semelové a poslance Václava Exnera. Vyvolávají démony tvrdšího, cool bolševickém profilu.

Protože tradicionalisté mají pevnou půdu pod nohama, známý matador z Prahy 1, budovatel polistopadového populistického kapitalismu, jenž mimochodem zavrhl vyčpělou antikomunistickou rétoriku, bude „nastopro“ milejší nežli bankovně nesocialistický poraděnko zpoza Velké louže. Je tu ale další, takříkajíc esenciální zádrhel. Objevují se hlasy, že by zelení vůdcové nemuseli mínit svého slabého kandidáta úplně vážně, bez postranních úmyslů. Paroubkův neúspěch by jistě zalahodil egu „důchodce z Vysočiny“ a asocioval amatérský trapas Špidlovy sociální demokracie. „Georgino“ by měl v klanu velký, ale opravdu velký problém.