29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Fenomén Miroslava Němcová

29.11.2006

Na kongresu ODS jsme byli svědky zvláštního jevu: Miroslava Němcová, která tradičně vystupuje proti bližší spolupráci se sociální demokracií, sklidila za svůj projev, který se rovněž nesl v tomto radikálním duchu, velký aplaus, ale pak ji tentýž kongres už nezvolil do funkce místopředsedkyně.

Co tato skutečnost vypovídá o současné politice, odhlédneme-li od zákulisních dohod? Má nějakou širší vypovídací hodnotu i v evropském kontextu? Lze ještě dnešní politický provoz pojmenovávat pomocí slovníku 19. století, který pracoval s pojmy levice a pravice?

Začněme u pojmenování: Tyto pojmy se ještě stále používají, ale znamenají všude něco jiného a jejich význam evidentně slábne, protože se vždy vztahují k nějakému středu a jde o to, kde střed momentálně leží. Jak známo, pojmenování pravice a levice se prosadilo za Francouzské revoluce v roce 1789, ale od té doby se proměnilo. Nejdříve levici představovali monarchisté, kteří chtěli omezit moc krále, a teprve po jeho likvidaci se stali pravicí a za levici byli považováni ti, co chtěli republiku. A pak tu byli jakobíni, členové revolučního demokratického klubu, kteří byli rozpuštěni v roce 1794. Takže historicky se obsah pojmenování proměňuje a časem se nastolují nová témata. Dnes jejich obsah zase nabývá jiných podob. Politoložka profesorka Vladimíra Dvořáková říká: " My jsme si nejspíše zrychleným způsobem po roce 1989 zopakovali vývoj 19. století, šlo o návrat, společnost se začala štěpit jako tehdy, ale zároveň se proměňovala a přechází do postmoderní společnosti; vlastně u nás došlo k velkému zrychlení času i historického vývoje."

Prolínání pravice s levicí
Další otázka tedy zní: Kam jsme se díky tomuto zrychlenému vývoji dostali ve srovnání se starou Evropou? Západní levice se posunula tím, že otevřela nová a jiná témata, jako je rovnost pohlaví, ženská otázka, tolerance, multikulturalismus, resp. pluralistická společnost, problém eutanázie, vztah ke globalizaci. Zároveň si zachovává jistý sociálně ekonomický diskurz. Společnost výrazně zbohatla, boj proti buržoazii ztratil na významu, i když výroky levicového křídla v ČSSD někdy tuto starou rétoriku připomínají. Dnešní západní levice, jak to vidíme třeba ve Velké Británii u Tony Blaira, je spjata s převzetím jiného hodnotového systému. Už nejde o to pomáhat lidem v nouzi, ale spíše o to radit lidem, jak se z nouze dostat. Výkonostní společnost se proměnila v investiční splečnost, říkají sociologové, jako například Paul Nolte. Jde o posílení tlaku na vlastní iniciativu.

V ekonomice levý střed přebírá do značné míry neoliberální koncepty, alespoň v Evropě, a to pod vlivem globalizace.
A podobně se chová pravice. Připomeňme si nedávná slova Edmunda Stoibera, který pro Der Spiegel prohlásil: "Být konzervativcem znamená být na špici pokroku, být otevřený všemu novému, podporovat změny ve společnosti a ne je odmítat jen kvůli tomu, že jsou nové." Apeloval na větší flexibilitu, která nutí Evropu chovat se úplně jinak než v minulém století, protože globalizovaný svět si to vyžaduje. Konzervativní hodnoty, kterých se Evropa podle něj nemá nikdy zříci, jsou humanismus a křesťanství.

Jak je tedy vidět, rétorika pravice a levice si je velmi podobná. Pravice má v Evropě trochu problém s hledáním nových témat. Profesorka Dvořáková říká: "Třeba ve Spojených státech se pravice posouvá trochu k fundamentalismu a snaží se hledat zakotvení v základních neměnných náboženských, civilizačních a identitních hodnotách. Obecně ale pravice v Evropě svá témata teprve hledá. Levice jí to značně ztížila, protože dokázala částečně převzít témata ekonomického liberalismu i důraz na osobní svobody, a tím jim uzmula tradiční témata. Po Hayekovi a Friedmanovi zůstává jisté vakuum. V 90. letech či počátkem nového tisíciletí nic nového nepřichází."

Jak si stojí ODS
U nás je situace ještě komplikovanější, protože levice nový okruh otázek, který je typický pro evropskou i postkomunistickou levici, vůbec nepřijala, respektive sociální demokracie tyto postoje sice přebrala, ale nemá je jako prioritní a nepracuje s nimi. Česká společnost dle průzkumů je relativně tolerantní, často i tolerantnější než některé západní společnosti, ale neumí tuto toleranci prodat. Zajímavé je, že nezdůrazňuje ani ženskou otázku, a přitom by si tím mohla jistě získat ženské voličky, podotýká profesorka Dvořáková.

Problém současné ODS by se dal shrnout do problému hledání nové identity a nového vůdce: je rozdělena na křídlo konzervativní a liberální, které má blíže středu. Zdá se, že řada členů ODS není tak konzervativně protievropská jako Václav Klaus a své postoje vyjadřují spíše pod tlakem stranické discipliny, což je možné odečítat z jejich rétoriky. Problémem ODS v blízké budoucnosti může být právě vztah k EU a připojení k eurozóně, protože její voličské jádro je naopak silně proevropské a na našem vstupu do EU vydělalo.

ODS se někdy snaží chovat jako angličtí konzervativci, aniž však má za sebou anglickou tradici i velikost, jde tedy o napodobování něčeho, co je nepřenositelné, což vzdělanejší elektorát ODS silně vnímá. Díky tomuto zatvrzelému postoji možná získává ODS jiné voliče, ale ty, kteří by ji logicky volit měli, ztrácí, i když kvůli současné situaci v ČSSD její preference stoupají. Neměla by se tím ale nechat uchlácholit. Má však trochu štěstí i v tom, že se KDU-ČSL, která je sice proevropská, nepodařila transformace a úkrokem pana Kalouska do leva odradila část svých tradičních voličů. Kdyby byla moderní křesťanskou stranou, jako je třeba CDU paní Merkelové, což je strana obecně křesťanských a civilizačních hodnot, byla by zřejmě úspěšnější. Za jiné vnímání své strany mohou i dlouhodobé postoje paní Merkelové, o které je známo, že dlouho žila se svým manželem, aniž se vzali a že vždy byla pro větší práva homosexuálů a lesbiček, a to již v době, kdy řada členů CDU slovo homosexuál nedokázala ani vyslovit, napsal kdysi Die Zeit. Tím se značně odlišila od doby, kdy stranu vedl Helmut Kohl. K takto výrazné změně volbou Mirka Topolánka na špičku ODS zatím u nás nedošlo a v ODS stále přetrvávají jisté tendence, považovat za levicovost pití vody z plastových lahví, používat internet nebo vidět problém oteplování planety jako hloupost levičáků, jak to kdysi řekl či říká Václav Klaus.

Německé varování
Porovnáme-li ale celkové tendence na politických jevištích u nás a v Evropě, můžeme si snad dovolit říci, že na obou jevištích se pravice i levice začaly k sobě silně přibližovat, například sousední německá CDU učinila velký úkrok vlevo a bavorská CSU se dokonce začala tvářit jako ekologická strana. Podobně u nás se čím dál tím víc témata obou masových stran silně prolínají, i když obě strany alespoň v rétorice se snaží být odlišné. A to je možná jeden z důvodů, proč paní Němcová na kongresu neuspěla. Pravice má její rétoriku ráda, ale v praxi ví, že se musí chovat jinak.

Jedno by ale pragmatici v ODS měli vědět: podle průzkumu, který byl v Německu proveden pro první veřejnoprávní televizní kanál ARD, jen 24 procent dotazovaných je spokojeno s prací kabinetu velké koalice Angely Merkelové. Tato vláda jen za osm měsíců klesla v oblibě na úroveň předchozí rudo-zelené koalice Gerharda Schrödera na konci jeho druhého volebního období. Více než dvě třetiny dotazovaných má za to, že vláda velké koalice neřeší jejich problémy a trend je jasný: permanentní pokles zaznamenala i Angela Merkelová. V průzkumu propadly i obě strany CDU/CSU, polepšily si pouze strany v opozici.

Analogie je zřejmá, i u nás by po uzavření dohody se sociálními demokraty nejvíce klesly preference ODS a nejvíc by na takové dohodě vydělali komunisté, kteří budou v opozici. Proto jakákoliv dohoda ODS s ČSSD by právě z pragmatických důvodů měla mít co nejkratší trvání, ale v dalších volbách by se měla ODS snažit oslovit i nové, hlavně středové voliče: třeba ženy či ty, co spolu chtějí žít bez oddacího listu. ČSSD se tomu ale bude bránit, protože její preference silně klesají a ráda by naopak počkala s volbami na dobu, kdy budou díky splupráci s ČSSD klesat preference ODS a kdy - po pravděpodobném znovuzvolení Václava Klause za prezidenta - by voliči nejspíš rádi kvůli jisté rovnováze podpořili zase levici.

(převzato z Aktuálně.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel