29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Fenomén klanu ANO

24.11.2017

V české politické džungli byl sice očekávaný, ale přesto zajímavý volební vzestup ANO. Ale novým pro nás je, že nemusíme hovořit o ANO jako o hnutí nebo straně. ANO má strukturu strany, nazývá se hnutí, a v podstatě představuje jinou (volnou, mlhavou) formu politické organizace – metaforicky ji lze nazvat politickým klanem.

Obecně klan je volnější příbuzenská skupina odvozující svůj původ od společného předka, ale nejde o rod, který dokládá svůj původ rodokmenem. Jde o volnější skupinu a společný předek (společná prvotní rodina) je udržován tradicí, která může sahat až do dávnověku, kde zdroji informací jsou mýty.

Politický klan?

Termín politický klan naznačuje účel spolupráce většího množství osob na základě neurčitého souznění. Praotcem tohoto klanu může být např. „Naštvaný strejda“ jako mýtická politická bytost, která bouchne do stolu a dá se do spojování podobně cítících duší.

Takový legendárních základ (v „Naštvaném strejdovi“) má i klan ANO. Spojení mezi lidmi není rodinné, úzce regionální či specificky ideologické, ale spíše zájmové, na několika různých úrovních. V nejvyšším patře politiky jde o získání nebo udržení moci k ochraně majetku a přístupu k výhodným (strategickým) informacím. Ale tuto snahu lze předpokládat nejen u miliardáře Babiše jako šéfa klanu ANO, ale i mezi vlivnými zbohatlickými „esy“, a nemusí to být zrovna miliardáři. (V nejvyšším patře politické organizace jsou tyto motivy samozřejmé i u představitelů klasických politických stran.)

V rámci politického klanu je možné rychle vytvářet novou situaci, resp. nové vztahy. Jeho vedení a jednání v rámci klanu je pružné. Sběr nahodilých duší momentálně tíhnoucích směrem ke klanu vytváří nestabilní, ale momentálně prospěšné skupiny od úrovně obcí až do krajů a do středu světa v pražské aglomeraci.

Klan je organizačně založený na pár technokratických a podnikatelských organizátorech. Klan je atraktivní, protože šanci na úspěch mají i lidé, kteří dosud nebyli v politice aktivní. Odpadá jim dlouhodobé vtírání se do nějaké základní organizace strany a postupné leštění stranických klik. Vstoupí rovnou na místní či krajskou kandidátku a ocitnou se v politickém ringu, kde se jiní pachtí v rámci stran dlouhá léta.

Klan ANO nemá téměř žádnou historii. Jakoukoliv změnu postoje nazvou lidé z ANO vývojem. Beztvarost je výhodným tvarem.

Beztvarost klanu nenarušuje ani Babišův hymnus „O čem sním“ (282 stran), protože obsahuje univerzální myšlenky objevující se i na plakátech všech politických stran a po vyškrtání pár tuctů souvětí a odstavců by 200 stran textu bylo univerzálně k užití kteroukoliv česko-moravskou stranou.

Klan? No a co?

Pokud je v obecném povědomí, že Babiš chce vládu řídit jako firmu, myslí tím voliči, že chce jednat účelně, střízlivě, bez velkých průtahů a úsporně. Pro politické aktivisty z klanu ANO to je šance, jak se rychle dostat do politiky od obecní přes krajskou až na celostátní úroveň.

Do jisté míry podobné struktury jako politický klan ANO lze nalézt i jinde. Tradici např. mají politicko-ekonomické klany v Jižní Koreji a ještě déle v Japonsku.

Podle politologa Zdeňka Zbořila v Jižní Koreji působí nejvýznamnější „finanční rodiny“ (če-boly), obdoba bývalých japonských zaibatsu nebo keiritsu, mají podobný charakter.

„V jihokorejském případě zjednodušeně řečeno jde o skupinu osob kolem společné kasy, která zajišťuje financování firem a jejich ekonomických projektů. Můžeme proto hovořit třeba o če-bolu Samsung. Finanční rodiny, nebo po našem korporace, dokáží financovat také politické strany a politiku. O politice, o řízení státu, uvažují jako o řízení firmy. Proto mnozí z rodin če-bolů jsou policisté ve vysokých funkcích, úředníci, soudci i zákonodárci. Členové rodiny vědí, že jejich bankovní dům představuje jistotu, že budou vypláceni. Je to finanční rodina. I nezdárné dítě v rámci če-bolu je tolerováno, chyby se promíjejí, pokud je dodržováno nejdůležitější – loajalita. Proto je korejský politický systém spíše jakousi řízenou demokracií,“ vzpomíná Zbořil na tamní politiku, jak ji zažil za svého působení v Jižní Koreji.

Kdo potěší sponzory?

Po volbách se snaží náčelníci politických stran dohodnout vytvoření společného účelového uskupení, které by obsadilo Strakovu akademii. Dnes je ale úkol jiný – nejprve podříznout Babiše.

U poradních ohňů tzv. zavedených stran se uvažuje o sérii nedání důvěry Babišově vládě a možném sestavení koaliční vlády desetiprocentních supermanů. Někdo sní i o předčasných volbách.

V rámci povolební žvanírny byl zajímavý pokus o politickou sebevraždu od Petra Fialy, když jménem ODS žádal o trůn šéfa sněmovny. Sami lidé z ODS přitom považují svůj volební minizisk bezmála za zázrak: ANO získalo 1,5 milionu duší, ODS necelých 573 tisíc.

Divoši

Letošní parlamentní dostihy jsou spojeny i s tzv. antisystémovými stranami či hnutími. Mezi ně patří Piráti z českého volebního Karibiku a Okamurovi kamikadze z letky SPD. Ale Okamurovce bych nenazval antisystémovými. Okamurovci budou podporovat kohokoliv, kdo je bude alespoň částečně brát vážně. Zvláště pokud jde o anti-migrační politiku.

Piráti jsou spojováni s čerstvým demokraticky planoucím živlem, který prý může proměnit politický systém k lepšímu. Ale novou šanci nabízí i Babišův klan ANO.

Piráti se rekrutují převážně ze zástupu mladých, ale nepokojný duch přivádí do jejich řad i osoby starší 40 let. Piráti jako divoši české politiky ve skutečnosti zapadají do starého aktivistického modelu dobře známého od francouzské revoluce, ale více spíše z období 19. a 20. století. Mladí byli hybnou silou různých čeření a revolucí a jejich cenu si uvědomili i fašisté a nacisté.

„Základní důležitost mládí pro aktivistický styl využili fašističtí vůdci od samého začátku. Ti, kdo jsou zoufalí, kdo trpí bídou a neštěstím,“ napsal Hitler v knize Mein Kamf, „tvoří důležitou základnu pro nacismus, ale my se obracíme především k četným šikům naší německé mládeže.“ (Noël O‘Sullivan, str. 79, Brno 1995) O’Sullivan též upozorňuje, že G. Mazzini toužící po revolučním kvasu v Itálii v roce 1831 založil „Mladou Itálii“, kde až na výjimky nebyl přijímán nikdo starší 40 let.

Prostě uvidíme, jak Piráty politika semele, kdo si z nich udělá politické sluhy.

Že je nemalá část Pirátů spojena s počítačovou kulturou a prací v IT oblasti, je vydáváno za signál progresivního moderního trendu. Ve skutečnosti jde o samozřejmost. Mladí v 20. století se nořili do technického světa mechaniky, elektřiny, benzínových motorů a aeroplánů. Každá nová generace mladých si rychle osedlá technické hračky, se kterými mladí lépe a raději manipulují než postarší tatíci.

Mezi bratranci

Když byl vůdce klanu ANO Babiš přijat do minulé Sobotkovy vlády, koaliční kolegové dobře věděli, že Babiš je liška podšitá a že miliardy asi nemohl získat jenom čistým způsobem. Vždyť i Sobotka a lidé kolem něho tušili, jak nectně asi přišli někteří jejich sponzoři k penězům. Proto to samé u Babiše nevadilo. Byl přijat jako sicilský nebo kyjevský bratranec – prostě do „rodiny“. Nectná pověst Babiše začala vadit až na úsvitu nových voleb.

Ale pravdu má asi pobratim Sobotka, že vyšetřování, jak Babiš údajně vybíral vajíčka z jednoho ptačího hnízda, nebylo předvolební aktivitou. Šmírácká antibabišovina byla spíše zadána již v okamžiku, kdy Babiš vstupoval do vlády. Jako preventivní opatření, aby bylo „něco“ na Babiše v záloze.

Zákon džungle

Aby s příchodem ANO neztratili bossové máloprocentních straniček zbytek politické moci, musí se proti klanu ANO postavit. To je zákon džungle platný od pravěku.

Postavit se proti ANO nemusí jenom KSČM, kterou jako malomocnou všichni přehlíželi. Od KSČM bude mít klan ANO tichý souhlas s mnohým. Neboť ANO patří též mezi malomocné.

Malomocnými jsou i tuláci z Okamurovy SPD. Jsou sice šťastni, že dorazili na sněmovní vršek ke stolům parlamentní hojnosti, ale okamurovci nemají dost munice, aby se mohli rázněji zapsat do dějin. Budou klan ANO podporovat z povzdálí v naději, že ANO něco z okamurovských snah mimoděk naplní.