24.4.2024 | Svátek má Jiří


POLITIKA: Falešný lidovecký tribunál nad C. Svobodou

13.8.2010

Přední osobnosti volbami rozkolísané KDU-ČSL, jmenovitě Michaela Šojdrová a Marián Hošek, vyzývají Cyrila Svobodu k vystoupení ze strany. Důvodem je Svobodovo podání stížnosti k Ústavnímu soudu ve věci sporu o závěť Marie Kaprálkové. Neutuchající úsilí Cyrila Svobody o získání činžovního domu v Praze 6, který v případě jeho neúspěchu připadne Domovu svaté rodiny, prý značnou měrou přispělo k volebnímu debaklu strany a nyní zpochybňuje její věrohodnost před dalším volebním kláním.

Z veřejně dostupných informací se mi Svobodovo počínání také jeví jako nemravné. Ale rovněž chovám pochybnost, že je v tomto majetkovém sporu padouchem jen bývalý lidovecký předák. Dům, o který C. Svoboda původně usiloval (vila ve Fetrovské ulici) nakonec díky pozměněné závěti připadl rodině, se kterou zesnulá M. Kaprálková svá jednání s advokátem Svobodou konzultovala.

Lidovecký tribunál nad Cyrilem Svobodou však vyznívá ještě trapněji než Svobodova soudní pře samotná. Měl bych pro Hoškovo a Šojdrové stanovisko více pochopení v případě, kdyby se stejnou vehemencí kritizovali svého ještě donedávna předsedu ve věcech, v nichž pověsti i politické budoucnosti KDU-ČSL uškodil ještě více, než jak to svým jednáním činí dnes.

Cyril Svoboda ve straně reprezentoval soudobý europeistický liberální proud. Tzv. křesťanskou politiku vyznával jen verbálně, v praxi podpořil zákon ještě více liberalizující stávající potratovou praxi či se vezl na vlně genderové korektnosti svým požadavkem na zavedení kvo-kvo-kvót pro ženy. Nepamatuji se, že by mu M. Hošek s M. Šojdrovou v těchto otázkách veřejně oponovali. Byla to M. Šojdrová, kdo plně stál za rozhodnutím spojit „klidnou sílu“ s propotratovou a prohomosexuální Janou Hybáškovou. Společnou vinu nesou lidovečtí předáci i za svou bezvýhradnou podporu omezování české státní suverenity a procesu europeizace české politiky, zahrnující protipřirozenou antidiskriminační agendu a systematický rozvrat tradičního modelu rodinného soužití.

Stávající přechodné vedení strany se podle všech známek domnívá, že ideové rozkročení KDU-ČSL směrem k liberálnímu „středu“ bylo nedostatečné. Proto si dokáže představit i bližší spolupráci se Stranou zelených, představující tu ideologicky nejvíce protikřesťanskou platformu dnešní české politické scény.

Netvrdím, že lidovci se měli či mají výlučně zaměřit na boj s potraty a homosexualismem. Po pravdě řečeno, politikou se národ obrodit nedá, neboť mravní povznesení člověka může nastat toliko obrácením se k Bohu a pravému náboženství a k tomu může politická strana přispět jen nepřímo a nedokonale. Navzdory tomu platí, že křesťanským postojům musí strana, jež má křesťanství ve svém názvu, zůstávat věrná. Lidovce nebudou hodnotoví liberálové volit nikdy, těm sebevětší rozkročení stačit nebude. Problém je přeci někde zcela jinde. V nedávných volbách přišli lidovci o hlasy konzervativně smýšlejících, kteří buď k volbám vůbec nešli, nebo kroužkovali přijatelné kandidáty jiných stran. Tím přišli o voliče, kteří se v boji proti potratům možná tolik neangažují, ale z důvodu obrany konzervativních hodnot odmítají podřízení českého státu liberálně-neomarxistickému establishmentu EU, ideologii ekologismu, volnou imigraci, řízenou erozi občanských svobod či neblahé souručenství státního aparátu s nadnárodním průmyslem a financemi, jemuž je politika ke škodě nás všech až příliš často podřízena. Tedy jevy, ke kterým je lidovecké vedení trestuhodně netečné.

Toto jsou příčiny pádu KDU-ČSL, nikoli údajná Svobodova hamižnost.

Převzato z Blog.ihned.cz/semin se souhlasem autora