29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Dvousečné podpisy

15.11.2012

Na otázku, kolik kandidátů se letos ucházelo o post prezidenta Spojených států amerických, většina lidí na celém světě odpoví, že dva. Omyl! Za Obamou a Romneym následuje ještě dalších pět jmen se ziskem od 98 do tří setin procenta, a tabulka, z níž čerpám, má ještě poslední řádek označený "ostatní", kteří v součtu získali jednu desetinu hlasů amerických voličů.

Federální volební komisi se letos přihlásilo celkem 417 osob, přičemž drtivá většina z nich nakonec oficiálně nekandidovala: buď si účast v souboji o Bílý dům rozmyslely, nebo nesplnily podmínky kandidatury.

Reálně jsou americké prezidentské volby skutečně soubojem dvou představitelů dvou hlavních politických stran. Pokud se neobjeví nikdo třetí, kdo by dokázal jednomu ze dvou favoritů alespoň významně odsát hlasy v některém z rozhodujících států, což se však letos patrně nestalo, lze všechny tyto třetí, čtvrté až ostatní kandidáty označit za marginální a širší veřejnosti neznámé.

Například kandidátku strany zelených Jill Steinovou, jež skončila na čtvrtém místě se ziskem 0,35 %, bude ve velké zemi za velkou louží znát asi jen o málo více než těch 425.000 lidí, co jí letos v prezidentských volbách dalo hlas.

Marginální prezidentský kandidát je i jedním z hrdinů románu Grahama Greena Komedianti, který se odehrává na Haiti v době vlády diktátora Francoise Duvaliera. Pan Smith je přesvědčeným propagátorem vegetariánství, a když se svým programem v roce 1948 neuspěje v boji o amerického prezidenta, odebere se šířit své poselství právě na Haiti. Mimochodem, Vegetariánská strana skutečně existovala a v letech 1948–1964 se, byť naprosto bez úspěchu, pokoušela prosadit v amerických prezidentských volbách.

Naivní Američan v Greenově knize nechápe, v jaké zemi se to vlastně ocitl, a diktátorovi úředníci ho navíc chtějí jen oškubat o peníze. Přesto zachrání hlavnímu hrdinovi románu život. Spustí povyk, když jeho přítele chce zatknout Duvalierova policie. Duvalierovy gorily se sice zprvu nedají od svého záměru odradit, posléze je však přímo magicky odzbrojí sdělení, že proti zatčení protestující pan Smith je přece "prezidentský kandidát" z amerických voleb.

Na Haiti i u nás si každý málem sedne na zadek, uslyší-li formulku "prezidentský kandidát" nebo "prezidentská kandidátka". A u nás k tomu stačí i domácí kandidáti. Či, přesněji řečeno, mnozí lidé mohou získat dojem, že zmíněný pseudošlechtický titul "prezidentský kandidát" může mít na jejich spoluobčany výše popsaný magický vliv. Sice ne tak velký, aby je vynesl přímo na Hrad, ale ve společenském životě se s ním alespoň drobná kouzla dají provozovat docela dlouho.

A především tyto lidi, plus různé exhibicionisty, mají vyřadit předběžné podmínky kandidatury. Vyřadit i kvůli tomu, aby startovní pole bylo alespoň relativně přehledné a dal se nalézt nějaký smysluplný formát předvolebních debat.

Pomineme-li nominaci od poslanců a senátorů, představuje u nás hlavní kvalifikační bariéru petice s alespoň padesáti tisíci podpisy občanů. Podpis vyjadřuje pouze souhlas, aby daný člověk kandidoval, nikoliv závazek k jeho volbě. I proto se dala zvolená bariéra považovat za docela nízkou. Přesto zafungovala, neboť bez požadavku na podpisy od občanů by dnes kandidovalo nejméně dvacet, a ne jedenáct uchazečů.

Obtíž pak evidentně spočívala nikoliv v neochotě lidí dát někomu naprosto nezávazný souhlas, ale spíše v neschopnosti (asi i finanční) některých kandidátů zorganizovat si štáb a sehnat spolupracovníky. Sám voják v poli zkrátka padesát tisíc autogramů nenasbírá. Podpisová bariéra se tedy zdánlivě osvědčila, neboť oddělila kandidáty, kteří to myslí alespoň trochu vážně, od těch, co svůj úmysl pouze sdělili médiím a pak už skoro nehnuli prstem.

Ale ouha. Krátce poté, co ministerstvo vnitra začalo podpisy kontrolovat, prosákly na veřejnost informace, že jich je až polovina neplatná, že se podepsané osoby prostě nedají dohledat. Ministerstvo vnitra sice tyto dohady po čase dementovalo, leč problémy s ověřováním podpisů, zejména případné soudní žaloby odmítnutých kandidátů, mohou nakonec přímou prezidentskou volbu hodně zkomplikovat.

Sami kandidáti nebo jejich mluvčí si v reakci na zmíněné "poplašné zprávy" stěžovali na skutečnost, že nemají oprávnění pravost údajů ověřit například kontrolou občanského průkazu. Většina štábů tak prý pouze vyškrtla evidentní vtipálky typu Chocholoušek – Bohnice, Kačer Donald – Disneyland nebo Boris Godunov. Lidé také namísto adresy trvalého bydliště údajně často uváděli poštovní adresu. A, jak podotkla Jana Bobošíková, "pokud registr občanů funguje stejně jako registr vozidel, pak je celá kontrola na vodě".

Ministerstvo má oficiální verdikt sdělit 23. listopadu, ale už dnes lze jisté komplikace očekávat. Premiéra přímé volby prezidenta se tak patrně neobejde bez dětských nemocí, z nichž se navíc může vyklubat i docela vážná choroba. Přesto by měla nějaká předběžná bariéra pro registraci kandidátů existovat, a možná ještě přísnější než dnes. Lacinost titulu "prezidentský kandidát" by totiž mohla snadno vyvolat naprosto deformující inflaci pretendentů českého prezidentského trůnu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6