V analýze volebního debaklu ODS jsem vyjádřil přesvědčení, že nejlepším řešením pro ODS je odchod do opozice. Bohužel pro ODS, zdá se, ve vedení ODS není tento scénář vůbec považován za relevantní. V úvahu tedy přicházejí všechna další možná řešení, která jsou obvykle označována jako „druhá nejlepší“. Podstatou těchto řešení je vždy snaha o udržení moci s tím, že je nutné vždy něco obětovat.

Vzhledem k situaci ve sněmovně si většina ve vedení ODS uvědomuje, že demise Topolánka by vedla k mému nejlepšímu řešení, tj. odchodu ODS do opozice. Proto je Topolánek i svými největšími kritiky ve vedení (Bém, Bendl) zatím jako předseda vlády tolerován. Topolánek tak má i podle vlastního vyjádření čas k tomu, aby provedl změny ve vládě. Ty se totiž jeví jako zcela nezbytné i Topolánkovi. Mimochodem, nezdá se vám, že po volebním debaklu mluví z rádia i televize úplně jiný Topolánek? Je věcný, asertivní, chápající a rozumný! Nestálo Topolánkovi za to se takto chovat i před volbami?

Vraťme se ale k „druhému nejlepšímu řešení“. Tento scénář předpokládá, že se Topolánkovi podaří znovu získat důvěru většiny delegátů prosincového kongresu ODS a zůstane předsedou ODS. Horší alternativou by bylo, kdyby se předsedou ODS stal někdo jiný. Kombinace Bém-předseda ODS a Topolánek-předseda vlády, nahání husí kůži i Topolánkovi. Projekt trojkoaliční spolupráce na bázi ODS, lidovci a zelení by získal zásadního kritika. Topolánek sám hovoří o tom, že by musel s jiným předsedou ODS „dýchat stejný vzduch“. Obávám se, že v případě zvolení Béma předsedou ODS by s kyslíkem od něho počítat nemohl, spíše s dusíkem.

Pokud tedy Topolánek uhájí křeslo předsedy ODS, jakkoli to v současné chvíli vypadá nepravděpodobně, existuje prostor pro další činnost současné vlády. Ten však může být opozicí dále omezován například tím, že bude Paroubek vyhrožovat permanentními pokusy o to vyjádřit vládě nedůvěru. Vláda navíc v prvním pololetí roku 2009 bude zaneprázdněna předsednictvím EU a předvolební agitací k evropským volbám. Tento souběh událostí může z Topolánkova kabinetu udělat pouze udržovací vládu. Přitom jsou před vládou nejen tyto úkoly, ale i projednávání umístění americké radarové základny na českém území. V tomto bodě nemůže vláda zcela jistě počítat s hlasy třech koaličních poslanců a poslankyň, nejistou podporu má radar i u odpadlíků z ODS, zejména u Tlustého.

Pokud se Topolánek sám bude snažit o racionální a věcnou komunikaci s veřejností, může se mu u části voličů ODS podařit získat zpátky důvěru. Nicméně, i toto „druhé nejlepší řešení“ nakonec prověří volby, nejprve do evropského parlamentu. Pokud i v těchto volbách utrpí ODS podobnou porážku jako ve volbách krajských a senátních, Topolánkovo vedení to jen dál oslabí. Ke slovu pak může přijít případně i odchod ODS do opozice. Podobně na situaci ve vládě dopadne i případné neschválení radarových smluv s USA v českém parlamentu. Jak se zdá, druhé nejlepší řešení vede ODS stále údolím defenzívy a potencionálních porážek. Bohužel pro ODS, druhá nejlepší řešení nic jiného než konečnou porážku negenerují. Nemají totiž potřebnou sílu, jsou výsledkem řady velmi problematických kompromisů. A to jsem ještě v této úvaze záměrně neakcentoval roli prezidenta Klause.