Tak nám ČSSD opustil už další poslanec. Paroubek a Hašek z toho opět obvinili ODS a její „zákulisní praktiky“. Poslanec Wolf, který navíc hodlá odejít i ze strany, za kterou byl do parlamentu zvolen, to však rezolutně popírá a tvrdí, že důvodem byl bezprecedentní tlak i na jeho rodinu právě ze strany funkcionářů ČSSD. ČSSD vyhlásila další, tentokrát zcela „zásadní“ nulovou toleranci k ODS a hrozí, že v případě schválení smlouvy o radaru mezi USA a Českem i s pomocí hlasů „přeběhlíků“, vláda ČSSD po volbách 2010 – zde si Paroubek ale opravdu hodně věří – smlouvu s USA vypoví.

Situace, kdy ČSSD opouští už čtvrtý poslanec, což je mimochodem nevídaný rekord od vzniku samostatného Česka, vyžaduje přeci jenom poněkud hlubší analýzu příčin. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Hašek se po volbách 2006 mnohokrát vyjádřil tak, že v ČSSD se už nebude opakovat situace přeběhlíků, jakým byl kdysi v polovině devadesátých let poslanec Wagner. Místo toho klub ČSSD čelí největšímu odstředivému tlaku za celou dobu existence ČSSD. V čem je tedy příčina? Zcela jistě ve výsledku voleb roku 2006 a jeho interpretaci Paroubkem.

Vraťme se proto krátce do června 2006. Ještě nejsou známy oficiální výsledky voleb a Paroubek svolává večer památnou tiskovou konferenci, kde vyhrožuje a spílá. V té době již bylo jisté, že vítězem voleb je ODS, ale před započtením hlasů ze zahraničí do výsledků Jihočeského kraje KSČM a ČSSD disponují 101 mandátem. Paroubek tehdy vyhrožoval prezidentu Klausovi, aby si „uvědomil“, že levice získala v parlamentu většinu. Poté, co díky českým krajanům ztrácí levice jeden mandát, a vzniká tak „patová“ situace, Paroubek si hlasy pro komunisty definitivně přivlastňuje a zahajuje politiku obstrukcí proti vytvoření vlády na čele s vítězem voleb. To se mu několik měsíců daří, v jednu chvíli dokonce získává na svou stranu Kalouskovu KDU-ČSL a hodlá vytvořit vládu s lidovci s podporou komunistů. Naštěstí u lidovců proběhne mohutné vzbouření, Kalousek padá, a plány Paroubka tak nejsou naplněny.

Paroubkovo utužení spolupráce s komunisty, jeho ochota vzít komunisty i do vlády, je i přes verbální rozpory kolem prezidentské volby jasnou politickou linií socialistů. A právě s touto linií mají někteří poslanci zvolení za ČSSD problém. Jak se ukazuje, zdaleka ne všichni čtou či přečetli výsledek voleb jako 100 na 100. Poslanci Melčák a Pohanka, tj. ti nejslavnější přeběhlíci, výsledek voleb přečetli tak, že by měl vítěz voleb 2006 mít právo na sestavení vlády. Poslanec Snítilý se zase postavil svou prezidentskou volbou pro Klause proti kandidátovi zelených, kterého ČSSD „adoptovala“. A celkem logicky argumentoval tím, že ČSSD vlastního prezidentského kandidáta nepostavila a on si vyhrazuje právo hlasovat pro toho kandidáta, kterého považuje za lepšího. Poslanec Wolf, zatím poslední odpadlík ČSSD, už celkem nepokrytě hovoří o tom, že je mu vyhrožováno z jeho mateřské strany, a to dokonce celé rodině. To všechno jsou jasné signály o tom, že v ČSSD byly zavedeny takové vnitrostranické praktiky, které někteří poslanci nejsou a nebyli ochotni snášet.

Závěrem lze samozřejmě konstatovat, že v českém parlamentu dnes jistě žádná idylka nepanuje. Všechny strany, a to i komunisté, jsou nějakým způsobem vnitřně rozdělené. U komunistů jde o klasický spor stalinistů a marxistů-leninistů, u zelených o spor dvou poslankyň proti vedení klubu i strany, u lidovců o spor „socialistů chodících do kostela“ a ekonomicky pravicově naladěnému současnému ministru financí Kalouskovi a jeho skupině a u ODS spor „zhrzeného“ bývalého ministra financí Tlustého s Topolánkem. Přesto si troufnu tvrdit, že právě u socialistů jde o spor, jehož příčina leží v ideové rovině, tj. zda ČSSD má považovat KSČM za „standardní“ politickou stranu a zda s ní má vůbec spolupracovat. Pravda je zřejmě v tom, že v řadě praktických otázek mají někteří poslanci ČSSD velmi blízko k postojům ODS a nejsou již ochotni strkat dál svou hlavu do bolševického chomoutu, který jim připravil Paroubek s Haškem.