Andrej Babiš zná nedostatečně historii. Jinak by tolik netoužil po moci, ani po tom, aby z republiky vytvořil svoji firmu. Není sám, stejně je na tom oněch 30 % voličů, kteří ho považují za zachránce, který to tady dá do pořádku; bohužel jim nedochází, že do svého pořádku.

V prodeji jsou dvě knihy, které by jej mohli od jeho úmyslu odradit. První kniha je „ Československo mezi Stalinem a Hitlerem“ s podtitulem „Benešova cesta k Mnichovu“. Jestli jsem doposavad byl velkým kritikem prezidenta Beneše, tak po přečtení této knihy od českoamerického historika Igora Lukeše jsem svoji kritiku zmírnil. To nebyl tlak, ale drcení olivy, nejen Stalinem a Hitlerem, ale i od hloupých a zbabělých anglických a francouzských politiků, kteří byli tehdy v čele svých zemí. Druhou knihou je příběh o Františku Krieglovi, který své pochybení z února 1948 odčinil tvrdým odporem v období normalizace. „Muž, který stál v cestě“ se jmenuje kniha Ivana Fíly o muži, který nepodlehl řvaní Brežněva, ani prosbám a pláči Dubčeka, aby podepsal. Takže do našich dějin vstoupil i jako „Muž, který nepodepsal“.

Pan Babiš by se z těchto knih dozvěděl, že fanatická touha po moci, zejména po moci absolutní, se nevyplácí. Buď se této moci nedosáhne, nebo se moc rozplyne jako cukrová vata. Ale nejhorší pro „mocipány“ je nechtěná legrace, kterou při dobývání moci poskytují svým spoluobčanům a kterou zanechají v dějinách. Hnutí ANO, a byl jsem při tom, nastoupilo do politiky s velkým protikorupčním étosem s cílem vymýtit všechnu korupci. A dnes se dozvídáme o korupčních aférách v samotné ANO, např. u radního z ANO Jiřího Švachuly a jeho devíti spolupracovníků dosáhla korupce milionových částek.

A nejde jen o komunální politiky. Vždyť jména Babiš, Faltýnek, Jermanová, jejichž nositele vyšetřuje policie, tvoří špičku ANO. Ano, hnutí ANO naplnilo slova autora slavného románu „1984“ George Orwella z jeho dopisu Františku Krieglovi : „Každá revoluce končí tím, když se nová prasata dostanou ke korytu.“ I když na jejich obhajobu je nutno dodat s Cimrmanem, že jsou zatím jen „sprostými podezřelými“. Ano, tak končí i velká protikorupční revoluce ANO. A ještě jeden výrok z knihy o Krieglovi – je to známý výrok Gustava Husáka, který v době svého tažení a při odstavování Dubčeka řekl: „Já tenhle národ zachráním, i kdyby mi měli všichni naplivat do očí.“

Podobně se snaží zachránit český národ před korupcí a nepravostmi I Andrej Babiš. Vyjadřuje to i heslo jeho hnutí PODLE PRAVIDEL. Jenže zatím ta touha po moci a jízda podle pravidel končí sepisováním obžaloby ve věci Čapího hnízda. Podle stanov ANO musí každý člen ANO z tohoto hnutí odejít, je-li na něho podána obžaloba. Kdo tedy povede ANO, když příští nebo přespříští týden bude obžaloba podána soudu? Jistě ne Faltýnek, ani Jermanová, kteří k ní mají také blízko. A co když se Ano nepovede a rozpadne? Zachrání ho, při vší úctě k jeho intelektu, nynější předseda poslanecké sněmovny Vondráček? Ten určitě ne, bez svého vůdce a s vrozenou bojácností opustí politické bojiště první. Takže nastoupí ženy? Radka Maxová nebo Věra Jourová? Žádná z nich ale nemá předpoklady pro boj o moc. Ale bude se o ni vůbec bojovat? Myslím, že ne, ANO se potichu rozpadne a z 30 % voličů se stanou sirotci, vlastně Sirotci. Pamatujeme si je ze školy. Příznivci Jana Žižky jej tolik milovali, že když roku 1424 zemřel, tak se nazvali Sirotky. A také si ze školy pamatujeme, jak skončili. V bitvě u Lipan.

Tentokráte konečná bitva vstoupí do historie jako Bitva o Čapí hnízdo. Ovšem není vyloučeno, že by po ní mohl následovat pád Pankráce jako historická analogie pádu Bastily, až by noví Sirotci dobyli pankráckou věznici, aby osvobodili svého vůdce. S ním totiž ANO stojí a padá. Je to daň za to, že ANO bylo vybudováno jako obslužný servis Andreje Babiše, nikoli jako politická strana, v níž se mohou v nejvyšších funkcích straníci nahrazovat. A nejde jen o absenci schopných spolustraníků, ale i o drcení spolustraníků.

Úvodem jsme vzpomenuli na drcení olivy – prezidenta Beneše vlastními spojenci. Z podání odstoupivšího ministra stavebnictví Dana Ťoka víme, že také v ANO se drtí olivy, tou poslední byl právě on, který si na způsob drcení postěžoval i médiím. A exministr Kněžínek? V knize o Kriegelovi je zajímavá pasáž o setkání Kriegela s jedním spolubojovníkem ze Španělska, který ho jako sovětský okupant zatýkal při obsazování Prahy 21.8. 1968. Trapnost této situace se spolubojovník a okupant v jedné osobě snažil odstranit povídáním o Španělsku. „Pamatuješ, co řekla Pasionária, když se s námi loučila?“Kriegel si pamatoval: „Až oliva míru rozkvete i ve Španělsku, vraťte se k nám, soudruzi.“Myslím, že žádná z drcených oliv, ani nikdo z kluků z plakátů se do ANO nevrátí.