25.4.2024 | Svátek má Marek


POLITIKA: Dračí setba

21.10.2006

Budou se prošetřovat okolnosti úniku zápisu výslechu expřítelkyně a Paroubkovy exnáměstkyně Věry Jourové do médií. To je dobře! Kohokoli, kdo to s touhle zemí myslí dobře, čeká nesmírně těžký úkol ukončit všeobecnou válku policajtů a návrat všech jejích složek k civilizovanému chování. Pokud budeme mít policejní důstojníky zapletené do politických hrátek a vyšetřování kdejakého případu bude podle objednávky kříženo s reality show, budeme spíše nejsevernější částí Balkánu, než vyspělou částí Evropy. A to si myslím bez ohledu na to, že mne těší, že Jourová svoje šance vyklouznout ocenila na spolupráci s policií a vesele v tomhle kyblíku špíny smáčí svého bývalého šéfa. Policie má totiž fungovat „padni, komu padni“ a před světly reflektorů má být programově chráněna zejména u živých případů.

Je lákavé občas „pomoci“ svatému právu nějakým tím národním nebo třídním zájmem a neubránila se tomu ani naše mladá, leč křehká demokracie. Prvním takovým veřejným představením bylo televizní zatýkání Libora Nováka. Sprostý podezřelý si mohl gratulovat, že dostal obyčejná klepeta a ne medvěda a roubík navrch.

Prvním z veřejných nepřátel, jehož spis byl pro spřátelené investigativce otevřen dokořán, byl Vladimír Železný. Protože bylo příliš obtížné z něj udělat zločince de iure a věc se vlekla, byla použita alespoň skandalizace s policií v hlavní roli. Proti tomuto zneužití policie se žádný dostatečně silný hlas se neozval a stateční vyšetřovatelé i prokurátoři se hřáli v zájmu médií.

Pod bedlivým dozorem Stanislava Grosse byla v policii a tajných službách budována stále silnější stranická agentura důstojníků, jimž politická podpora zajišťovala rychlejší postup na strategická místa. Naplno se ČSSD rozhodla využít jejich služeb před krajskými volbami 2004. Šéfprokurátorka Benešová označovala veřejně modré radnice za semeniště korupce, na které je třeba si došlápnout. Účelová obvinění byla vypracována a vzápětí medializována, jako třeba v případě českokrumlovského starosty Mikeše, který při povodni podepsal něco, co mu rada a zastupitelstvo schválily až dodatečně.

Vrcholem a také zlomem byl případ poslance Kořistky, který byl v podstatě dotlačen k tomu, že křivě obvinil asistenta Mirka Topolánka z nabízení úplatku. Případ byl využit nejen propagandisticky, ale i k fízlování špiček ODS v průběhu volební kampaně. Kvantita přerostla v kvalitu tehdy, když ministr Bublan, vrchní konferenciér celého případu, začal lhát o výsledcích vyšetřování s cílem ovlivnit veřejné mínění proti sprostým podezřelým. Řízené úniky z vyšetřování v zájmu vládnoucí strany doplnila obdobná aktivita zrozená v nitru policie, která vyvracela lži páně ministrovy. V tom okamžiku se otevřená válka policajtů stala skutečností.

Mezitím bobtnal další vřed. V roce 2000 znemožnila Inspekce ministra vnitra vyšetřování činnosti ruské mafie na území ČR nepodloženým obviněním dvou detektivů právě v době, kdy se uskutečňoval jeden z nejzáhadnějších obchodů kabinetu ČSSD, prodej ruského dluhu. Jeden z policistů, kterému vyšetřování zničilo kariéru i rodinu, spáchal později sebevraždu .

Jako přes kopírák vypadal další zákrok proti témuž Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, kdy pod záminkou nesrovnalostí ve vypisování cestovních příkazů táž inspekce začala bránit v práci vyšetřovatelům zajímajícím se o vztahy mezi podivnými podnikatelskými skupinami a státem dotovaným byznysem, například při výrobě technického lihu. Ředitel útvaru, plukovník Kubice, se v tlaku odhodlal ke kroku, který pro něj nepochybně znamená profesní prohřešek. V krajní nouzi se rozhodl vyrovnat síly a požádal veřejně politiky o ochranu. Na jeho obranu pochopitelně vystoupila opozice.

Se zveřejněním tzv. Kubiceho zprávy padly poslední skrupule na téma služebního tajemství. Situace připomíná dobu Machalovy a Antlovy štvanice na Železného, s tím rozdílem, že síly jsou tentokrát vyrovnané, artilerie pracuje na obou stranách a více zranitelných míst je nepochybně na straně ČSSD. Motiv plukovníka Kubice mohl být jakkoli ušlechtilý, dneska je policajtem, který je politikou zprofanován stejně, jako Šiškovi chlapci z protikorupčního. Jestli je Šiška pacholkem Stanislava Grosse, zatímco Kubice ad hoc spojencem Ivana Langera, nic to nemění na tom, že právě policie, její pověst i schopnost jednotlivých policistů odolávat nástrahám života musí být nutně první obětí této války.

Osobně se domnívám, že plukovník Kubice byl situací, kterou nevytvořil, donucen volit mezi dvěma velkými zly. Osobně také považuji za viníka tohoto stavu osmiletou snahu ČSSD politizovat ve svůj prospěch policii a tajné služby. Kostlivci, kteří se za oněch osm let nashromáždili ve skříních socialistů, začali pochodovat osmistupem ven, zásluhou války policajtů přímo před televizní kamery. Je nepochybné, že se toto ODS náramně hodí. Každé takové odhalení, pokud se zakládá na pravdě, se ostatně náramně hodí i nám všem. Po každé takové aféře bude zase o kousíček těžší plést si demokracii s despocií, bez ohledu na politickou příslušnost. Otázkou jen zůstává, zda při tom bere za své poslední kousek důvěryhodnosti policie nebo jenom zbytky dekorací zapůjčených laskavostí rodiny Kočkovy.