Ambice předsedy hnutí ANO mohou připomínat Václava Klause, ale i Viktora Orbána

Sněm hnutí ANO 2011 běžel jako po másle. Žádné zbytečně řeči, delegáti hlavně „makali“, čili hlasovali. Předseda dostal údernických 100 procent hlasů, plán byl tedy splněn. Sněm potvrdil očekávání, že půjde spíše o dobře zrežírovanou imitaci stranického sjezdu, nikoliv o skutečnou arénu souboje různých křídel o posty či o politickou linii.

Přesto z něj vzešlo několik důležitých signálů, příznačně téměř všechny z úst předsedy hnutí Andreje Babiše. Jeho výpad vůči koaličním partnerům pravděpodobně odhalil Babišovy strategické cíle do budoucna. Většinový volební systém, jenž by hnutí ANO mohl teoreticky umožnit jednobarevné vládnutí, není reálně prosaditelný, nicméně Andrej Babiš bude patrně chtít v příštích volbách maximalizovat volební zisk tak, aby dosáhl alespoň pozice dominantní koaliční strany.

Žádná „ODS pro 21. století“...

Cíl je to velmi ambiciózní. Avšak předseda ANO též viditelně naznačil, kudy má vést cesta k jeho naplnění. Jednak vystupňováním útoků na koaliční partnery, kteří mají v očích voličů nést vinu za vše špatné, co vládnutí současné koalice přináší, respektive za malý – pokud vůbec nějaký – posun k lepšímu. Zkrátka za to, že není líp o tolik, o kolik si voliči ANO mysleli, že bude. Sociální demokraty i lidovce Andrej Babiš tradičně tituluje jako „tradiční politické strany“, což však od něj nutno chápat jako nadávku. V zásadě nová byla ale ostrá kritika ČSSD coby strany levicové, jež chce jen zvyšovat daně a rozhazovat ze státního rozpočtu. ANO prý oproti tomu hodlá dbát na snižování zadlužení a řídit stát efektivně. Jde o rétoriku v podstatě převzatou od ODS.

Andrej Babiš tedy nejspíš plánuje své hnutí – mimo jiné – posunout více doprava a posílit vlastní elektorát na úkor ODS a TOP 09, jež se obě nacházejí v těžké defenzivě. Má k tomu řadu dobrých předpokladů, kromě zmíněného důrazu na efektivní a nezadlužený stát i modrou stranickou barvu a pověst úspěšného podnikatele. Ale pro část pravicového voličstva na něm stále ulpívá – pro ni nepřijatelný – cejch bývalého člena KSČ i agenta StB, ať už bratislavský soud ohledně Babišova údajného agentství dopadne jakkoliv. Zvolením školené komunistické rozvědčice Radmily Kleslové na post místopředsedkyně pak ANO svou případnou atraktivitu pro současné voliče TOP 09 a ODS hodně snížilo. Po tomto tahu ODS, zdá se, určitě přežije – pokud tedy tuto nahrávku na smeč nenapálí trestuhodně do autu.

Nicméně Andrej Babiš určitě nezamýšlí činit z ANO 2011 nějakou „ODS pro 21. století“. Právě kritika stranictví jako takového, nyní konkrétněji cílená na ČSSD, a technokratický přístup k politice i k vládnutí mohou stále působit jako magnet na voliče ze všech částí spektra. Av této souvislosti nelze pominout ani odmítavý postoj hnutí k masivnímu přijímání uprchlíků ze Sýrie či z jiných podobně postižených oblastí. V pátečním pořadu ČT Události, komentáře si na toto téma náramně notovaly Jaroslava Jermanová s Janou Černochovou z ODS – ANO patrně nechce připustit, aby se ODS vyprofilovala jako umírněně protipřistěhovalecká strana, neboť větří potenciální výtěžnost uvedené tematiky, v níž je navíc ČSSD limitována celoevropskou linií vlastní stranické rodiny.

... ale i úsporný stát a nízké daně

ANO 2011 se staví od střechy. Nejprve kampaň, místa v parlamentu a ve vládě a teprve následně se buduje stranická organizační struktura. Ovšem tak, aby nehrozila vzpoura. Až úplně nakonec má přijít kámen úhelný, od něhož kdysi začínala výstavba většiny politických stran: program a ideje. Na sněmu politický apel ANO poněkud „zmodral“, Andrej Babiš vlastně neříká nic, co bychom v devadesátých letech neslyšeli od Václava Klause: úsporný a efektivní stát, nízké daně, stop rozhazování sociální dávek, obviňování údajně obtížných koaličních partnerů, plédování za většinový volební systém a výhody jednobarevného vládnutí.

Klaus využil struktur Občanského fóra, které transformoval v ODS. Babiš využil svých miliard a struktury Agrofertu, aby s pomocí marketingu vybudoval iluzi politické strany přitažlivou ve volbách pro pětinu voličů, dle různých průzkumů až pro třetinu. Oba muže, navzdory osobní animozitě, určitě spojují i silné autoritářské sklony. Hrozí tedy, že se Andrej Babiš stane českým Viktorem Orbánem, jenž vládne Maďarsku s ústavní většinou (byť mu aktuálně do ní jeden hlásek chybí)?

Ano i ne. Důvody pro možné ano jsou uvedeny výše, zbývá shrnout důvody pro možné ne. Akce totiž vždy vyvolává reakci, mocenské ambice jednoho z hráčů způsobí obranné reakce těch ostatních. A dosud zdánlivě bezchybný stroj ANO má též své slabiny. Přes svoji ekonomickou a nyní již i mocenskou sílu podivuhodně nedovede angažovat větší počet přitažlivých osobností. Asi i kvůli Babišovu autoritářskému stylu – skutečná osobnost vedle něj nevydrží, ba si k němu ani nepřisedne. A vysoká očekávání, jež hnutí vyvolalo, nepůjdou lehce splnit, ani kdyby jeho předseda dostal diktátorské pravomoci pro celou Českou republiku.

LN, 2.3.2015