Zhodnotí-li skeptik výsledky voleb z hlediska jejich přínosů a ztrát, zjistí s údivem, že přínosy převažují. Krom vysoké volební účasti je to především ztráta „stojedenáctkové“ levicové většiny ve sněmovně. Nechtěnou zásluhu na tom má právě premiér Paroubek. V posledních měsících odstavil své koaliční partnery a ukázal veřejnosti, jak funguje v praxi socialisticko-komunistický sněmovní hlasovací stroj; mnozí voliči pak přišli k volbám jen proto, aby jej vyřadili z provozu. Závažné korupční aféry dotýkající se špiček ČSSD, jež se komunisté rozhodli krýt, posílily tento trend.

V kontextu volebních výsledků jde sice o detail, přesto je třeba zmínit i odchod Unie svobody ze sněmovny. Ta se zrodila před osmi a půl lety z rozkolu v ODS a jako strana, v níž „normální je nelhat“, skončila pod vedením Pavla Němce jako přívěšek vládní levice, pro osobní prospěch ochotný zaprodat duši ďáblu. Ani anarchizující kampaň a v televizním klipu zapálený pšouk ji neušetřil zasloužené smrti. Novináři, kteří pro ni na konci devadesátých let dělali masivní PR kampaň, jistě neuroní ani slzu, protože mají dávno jiné koně.

Kupříkladu zelené; ti pronikli do sněmovny na vlně únavy voličů z etablovaných stran a nyní jim zbývá naděje do nich vkládané zvolna promrhat. Připomeňme, že jejich úspěch má svůj počátek ve dvou jarních průzkumech veřejného mínění, jež jim zčistajasna přisoudily šanci dostat se do sněmovny, a pak už se zelení jen vezli; kdyby v té době průzkumy favorizovaly jinou neparlamentní stranu, je ve sněmovně místo nich ona.

ODS, jejíž vedení prožívá celou vrcholnou kariéru v opozičních lavicích, zvítězila, leč na Pyrrhův způsob. Topolánek mnohokrát zdůraznil, že on do velké koalice za žádnou cenu nepůjde a raději odstoupí z předsednické funkce, a už je to tady. Čeká nás zemětřesení a znovuzrození modré šance?

---

Poznámka redakce:
V tomto měsíci vyjde v nakladatelství Hejkal panu Danešovi kniha
České výpečky. Kronika let 1989-2005 v 17 obrazech
V povídkách známého novináře a publicisty vystupují jak osobnosti veřejně známé (s výjimkou prezidentů Havla a Klause ovšem nikoliv pod svými skutečnými jmény), tak fiktivní hrdinové, a politické události, které v tom kterém roce „hýbaly“ českou společností, se prolínají s každodenním životem a příběhy tzv. obyčejných lidí.

---

www.danes.cz