Co může každý z nás udělat?

První část volebního maratónu je za námi a zbývá zhruba rok, aby se podařilo zastavit nebo alespoň zmírnit vítězné tažení Andreje Babiše a jeho ANO ve volbách do PS ČR. Nepříliš přesvědčivé vítězství ANO v krajských volbách by nás nemělo uklidnit. To byla jen generálka, do které nevložila žádná ze stran téměř žádné úsilí. Ta pravá PR masáž nás teprve čeká a buďte si jisti, že to bude jízda plná lží, překrucování a demagogie. Už vůbec by nás neměl uklidnit neúspěch ANO ve volbách senátních. Nezájem voličů o tyto volby přilákal k urnám jen voliče opravdu zodpovědné, trpělivě vhazující svůj lístek při každé příležitosti, a to je skupina občanů, kteří, znalí věci, většinou zrovna nepatří mezi Babišovi fandy.

První a zásadní otázkou je, zda existuje důvod, proč se vlastně vzestupu Andreje Babiše bránit. S vědomím, že se mohu mýlit, bych chtěl říci, že jednoznačně ano. Taková kumulace moci finanční, mediální i výkonné, která se sešla v jedněch rukách, představuje nebezpečí již nyní. Ve chvíli, kdy kromě obrany a financí Babiš ukořistí ještě post premiéra a vnitro, jsme plně v rukách jednoho jediného tvrdého, nekompromisního a především bezskrupulozního politika. Věříte, že se toho nepokusí zneužít? Já ne.

Jsem přesvědčen, že je mezi vámi velké množství lidí, kteří jsou stejně jako já unaveni léty vlády ČSSD či ODS a hledají na české politické scéně nějakou alternativu či východisko. Andrej Babiš tou cestou z výše uvedených důvodů není. Na rozdíl od ANO jsou strany jako ČSSD, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a další stranami mnoha silných osobností. Může se pod jejich vedením dít velké množství malých, větších či opravdu velkých nepravostí, přesto jsou díky fungujícím vnitřním demokratickým principům zárukou, že se jejich moc nezvrhne zcela nesprávným směrem. Směrem k totalitě. Tuto záruku nám firma jménem ANO, která byla účelově založena a je tvrdě vedena jedním jediným člověkem, nedává. Také si myslím, že je třeba změna v české politice, je třeba načechrat zatuchlé poměry dlouhého dvojvládí ČSSD a ODS, ale ne nyní. Nyní bychom měli napřít všechnu svoji energii proti hrozbě jménem Babiš.

Skupina voličů ANO je různorodá, spojuje je však nespokojenost se současným stavem naší politiky a víra, že Andrej Babiš jej dokáže změnit. Také je ve velké většině spojuje nevědomost. Znají jen Babišovu veřejnou tvář, tvář pečlivě vytvořenou PR manažery. Znají jen jeho proklamace, často překroucené a vytržené z kontextu, kterým věří, protože se o věci hlouběji nezajímají. Proto je potřeba k nim informace šířit, ukazovat jim Andreje Babiše takového, jaký opravdu je.

Asi největším nesmyslem, který se okolo Babiše šíří, je argument, že nebude krást, protože už má dost. Kolikrát už jsem to z různých stran slyšel. Když si většina z nás představí, že bychom měli majetek v hodnotě mnoha miliard korun, má pocit, že neexistuje co mít víc. Andrej Babiš však tento majetek má, protože ho chce mít. Nemá hodně peněz náhodou, má je, protože se o to dlouhá léta tvrdě snažil, a není důvod si myslet, že nebude chtít další ve chvíli, kdy usedne k opravdu bohatě prostřenému stolu. Asi se shodneme, že je velmi ambiciózním člověkem. Díky tomu je druhým nejbohatším občanem České republiky. Myslíte, že mu chybí ambice být prvním? Myslete na to, až na vás zase bude s plakátů shlížet ten hodný, usměvavý, vousatý strýček ve svetru.

Další mylnou představou je, že Babiš je úspěšným podnikatelem, který založil agrochemickou firmu a pilnou prací se dopracoval k miliardám. Tak to ale nebylo. Babiš Agrofert ve skutečnosti získal velmi sporným převodem mnohamilionového státního majetku na svoji osobu. Více si o tom můžete přečíst např. zde nebo v knížce Tomáše Perglera Babiš - příběh oligarchy. Proč tomu věřím? Oba výše zmíněné zdroje jsou veřejné. Babiš a kohorta jeho špičkových právníků o tom musí vědět. Přesto se žádné procesy, po kterých by autorovi a vydavateli zůstalo jen spodní prádlo a dluhy, nekonají. Možná by i dokázal některý z takových soudů vyhrát, víme, jak to bylo se soudem o jeho spolupráci s StB, veřejně by se však přepíralo velké množství pro něj nepohodlných informací. Mnohem výhodnější je nechat těch pár pisálků, publikujících pro malý okruh čtenářů zcela mimo oblast jeho voličů, na pokoji. Zatím.

Teď vás asi napadlo, OK dostal miliony, teď má miliardy, takže musí být úspěšný. Ano, to je, existují však důkazy či indicie, že během své kariéry udělal mnoho kroků, které byly na hraně zákona či slušného podnikání, jak nám to poodhalila například kauza Čapí hnízdo. Opravdu věříte, že se tak nechová a nebude chovat jako šéf firmy jménem Česká republika?

Další nepravdou je jeho úspěšnost coby ministra financí. Přitom pro informace, jak si přihrává státní zakázky a upravuje zákony tak, aby měl Agrofert co největší zisky a co nejnižší daně, stačí jen natáhnout ruku. Například tento článek z Respektu. Věděli jste o tom, že stát Agrofertu jen v roce 2014 odpustil na daních 1,4 miliardy korun, zatímco rok před tím, kdy ještě nebyl Babiš ministr, mu neodpustil nic a za celých předchozích patnáct let to bylo úhrnem “jen” 2,15 miliardy? To je průměrně 0,14 miliardy ročně. Desetkrát méně! Nechcete tomu věřit? Ale Babiš se nesoudí ani s Respektem!

A pak tu máme Zemana a prezidentské volby. Byly doby, kdy jsem ho nemohl vystát a udělal bych hodně pro to, aby už nikdy nebyl zvolen. I v současnosti bych byl raději, kdyby přestal dělat mé zemi ostudu, kdybychom měli v této reprezentativní funkci někoho, kdo nelže a neustále nepoklonkuje Kremlu nebo Pekingu, myslím si ovšem, že jeho přítomnost či nepřítomnost na Hradě není tak důležitá, abychom plýtvali silami, kterých je potřeba tam, kde opravdu jde o naši budoucnost.

Pokud jsem vás svými argumenty přesvědčil, nebo alespoň nalomil, říkáte si možná: a co s tím můžu já sám udělat. Mnoho ne, ale přitom vlastně hodně. Prostudujte mnou zmíněné zdroje, hledejte další, není to tak složité, ale hlavně o tom mluvte se svým okolím, s přáteli, rodinou, s kolegy v práci. Prolomme tu bariéru neinformovanosti, která Babišovi umožňuje manipulovat s voliči a pohodlně kráčet k absolutní moci. Mnoho času nám nezbývá, ale pořád je to ještě rok!

Autor je členem Klubu na obranu demokracie