Rámus, který vyvolalo rozhodnutí Karolíny Peake odvolat tři vedoucí pracovníky ministerstva, mezi nimi 1. náměstka armádního generála Vlastimila Picka, mi připomíná počátky úřadování Daniely Kovářové ve funkci ministryně spravedlnosti. Když vrátila do funkce krajského státního zástupce Jiřího Křivance krátce po jeho odvolání Jiřím Pospíšilem, zacházela s ní media stejně jako dnes s Karolínou Peake. Ještě hůře dopadla, když o něco později odvolala z funkce jednoho ze svých náměstků. Ostatní ministři tehdy vyměnili celkem šest náměstků, ale to se obešlo bez komentářů. Zato na její krok reagoval hulvátsky tehdejší předseda vlády Jan Fischer vytýkacím dopisem, který se dostal novinářům do rukou dříve než k adresátce. Nikdy se za něj veřejně neomluvil.

Připadá mi, že obě dámy byly jmenovány do funkcí "jen tak jako" v domnění, že tato příjemná stvoření budou poslušnými vděčnými loutkami, jež budou tančit podle muziky těch, kdo je do honosných křesel dosadili. Když se ale loutky vymkly z vedení a projevily samostatnost, o kterou nikdo nestál, vypukla hysterie.

Povyk kolem personálních opatření Karolíny Peake je nemístný. Jednala v rozsahu svých ústavních pravomocí. Její odůvodnění odvolání generála Picka ho nezbavuje cti a má logiku. Jmenovat ji a pak jí upírat právo jednat samostatně podle svého rozumu je ryze nečasovský nesmysl, na jehož nesmyslnosti nemění nic ani výjimečně shodné notování opozice.

Navíc se zdá, že se "dívenka" poradila s moudrým Machiavellim, který kladl vladaři na srdce, aby všechna zamýšlená příkoří spáchal hned na začátku svého nástupu k moci. Lidská paměť funguje výběrově: na nepříjemnosti zapomíná, příjemné věci uchovává. Koalice by měla ocenit, že Karolína Peake jí poskytla rázným krokem příležitost, aby funkci 1. náměstka obsadila vhodným civilistou, který bude laické ministryni stát po boku od samého začátku jejího působení.

Pro úplnost předjímám, že v řadě odborně nepřipravených a převážně nezpůsobilých ministrů obrany nebude jednou s odstupem času Karolína Peake hodnocena jako nejhorší z nich. Přes svou nezkušenost patří k tomu nejlepšímu, čím se může Petr Nečas ve své vládě pochlubit. Upřímně si myslím, že případně by jej zastínila jako premiérka.

Problematičnost jejího působení na ministerstvu obrany ale nevidím v její neodbornosti, ani v překvapivé samostatnosti při personálních opatřeních, ani v podezření z možného napojení na zbrojařskou lobby a Miroslava Kalouska. To všechno jsou podružnosti ve srovnání se sporností legitimity jejího postavení jako ministryně či dokonce místopředsedkyně vlády.

Jako laik soudím, že setrváním v ministerských křeslech, do nichž je vyslala strana Věci veřejné, se všichni tři zběhové v součinnosti s předsedou vlády Petrem Nečasem dopustili porušení ústavních principů utváření moci výkonné a dali najevo voličům, že je po svém zvolení již dále nezajímají. Věci veřejné zaváhaly, když ihned nevyzvaly Petra Nečase, aby jejich bývalé členy odvolal z ministerských funkcí; jeho pravděpodobné odmítnutí měly napadnout ústavní stížností. Vina Petra Nečase je ovšem větší než mravní selhání mocí zaslepených zběhů: jako předseda vlády neměl připustit, aby v ní měl tři ministry se spornou legitimitou. Pokud mu to nevadilo, prozradil na sebe, že mu nejde o budování právního státu, ale o udržení moci bez ohledu na špinavost použitých prostředků. Se špinavými prostředky ale nelze dosáhnout světlých cílů. Zásada "účel světí prostředky" je klamná.

Karolína Peake jistě časem připraví novinářům a opozici další náměty k pohoršování. Nicméně ze všeho nejzajímavější bude vyústění jejího vývoje od odchodu z Věcí veřejných do konce tohoto volebního období, tedy jaká a zda vůbec nějaká odměna ji čeká za služby, jež se svou hrstkou zběhů poskytovala Petru Nečasovi.