Historky z opravdového blázince nejsou legrační, takové jsou jen vtipy o bláznech. Naopak, prostředí blázince, psychiatrické léčebny, je depresivní, smutné a stejně tak pohled na blázny – lidi trpící psychickými poruchami. Smát se můžeme jen historkám z politického blázince.

Teď třeba té, jak doktor Rath vyzval své spoluobčany k povstání proti režimu, který vězní nevinné lidi. Připomíná to jeden z posledních bonmotů Miroslava Horníčka, když se s holí dostavil na pódium a hlediště jej uvítalo povstáním. "Sedněte si rychle," řekl Horníček, "mohu z toho mít problém – začíná se o mně říkat, že vyzývám k povstání." Dr. Rath tuto obavu nemá, asi jen tu, že litoměřická věznice jako Bastila nepadne. Potkal jsem jednoho soudce v důchodu, je poradcem Jiřího Paroubka a měl od něj zasvěcené informace, jak Kubiceho gestapácká mafie narafičila tu proměnu vína v sedm milionů. A odposlechy? Vysvětlil mi to - když vás odposlouchávají půl roku, tak pak ty rozhovory rozstříhají a z těch jednotlivých slov sestaví úplně jiný rozhovor. To by jednoho nenapadlo, jen Kubiceho. Rath přece nemůže krást. Vždyť přišel na svět, aby proti zlodějům a korupčníkům bojoval, v parlamentních soubojích zastupoval v ČSSD římskou triarii, nejobávanější bojovou řadu legionářů. Ta šla do boje, když už bylo na kahánku. Ale o tu největší legraci se v této kauze postaral MUDr. Rath senior. Jestli se prý najdou v domě syna další miliony, tak i ty budou jeho. Opravdu neví, kolik si jich u něj schoval. Ruku na srdce. Kdo z nás si pamatuje všechny miliony, které má rozstrkané po dětech, ve skrýších nebo dokonce i v bankách? A zavírat za špatnou paměť – tak daleko snad ještě nejsme.

Nevím, jestli mám paní JUDr. Vlastu Parkanovou litovat nebo se smát. Ale když jdu řídit vojenský resort a nerozeznám kulomet od samopalu, tak ji litovat nemohu. Měla jasně říci, nezlobte se pánové, když už si jako ministři hrajeme na škatule, hejbejte se, dejte mi prosím jiný resort. Naše peníze na její ministerský plat byly vyhozené peníze. Něco takového nebylo možné ani za komoušů; Štrougal byl sice ministrem zemědělství, i vnitra, ale Marie Kabrhelová se nestala ministryní obrany, tak jako Gusta Fučíková nebyla ministryní stavebnictví. Je pravda, že Francie měla v letech 2002-2007 také ministra obrany – ženu; Michele Alliot-Marie, která v dalších letech byla ještě ministryní vnitra, spravedlnosti a zahraničí. Ta však měla oslnivé vzdělání, absolvovala nejelitnější francouzské university, byla několikanásobným doktorem - práv, politických věd a ekonomie. Její politickou kariéru předcházela kariéra ve správních orgánech a orgánech samosprávy. Jako poslankyně za obvod Pyrenées- Atlantiques pracovala i ve vojenské komisi (Commission de la défense nationale et des forces armées). Její zkušenosti, jazykové znalosti, elitní vzdělání, vedle právnického, politického i v oboru státní správy, byly nesouměřitelné s Vlastou Parkanovou. Francouzská ministryně byla i advokátkou. O svém resortu rozhodovala sama, její náměstci byli jen náměstky a poradci byli jenporadci.

Janička, moje kamarádka, kterou miluji pro její vtipná přirovnání (kdysi prohlásila, že Gross nebude předsedou vlády ani tak dlouho, než si stačí sundat kalhotky), mě zase rozesmála. Ten korupční horor, co prožíváme, se nedá srovnat s obohacováním komunistů za normalizace, to prý byla pionýrská jitřenka. Té tak ještě svou úrovní odpovídala sranda s VV a Bártou. Ale bláznivá historka s ministryní obrany Vlastou Parkanovou je lepší. Svědčí o tom i rozdělení kompetencí na ministerstvu: Vlasta Parkanová má na starosti reprezentaci v maskáčích, její náměstci Martin Barták a Jaroslav Kopřiva kupují vojenskou techniku v oblecích. Pandury, nákladní automobily Tatra, transportní letadla CASA. Když ministryně nastoupila do funkce, prohlásila, že se tvrdě postaví jakékoliv korupci, o které se dozví. Nepostavila, protože jí o ní náměstci neřekli, náměstek Barták dokonce doporučil, aby jí klíčové materiály nebyly předány.

V dětství mě nejvíce rozesmávaly americké grotesky. V Kolíně v bijáku na Zálabí, dopoledne za jednu korunu. Tehdy jsem netušil, že jednou, až budeme zase svobodní, budeme mít ministra, který se vyrovná hvězdě němého filmu Haroldu Lloydovi zvanému "On". I ti, co neviděli jeho nejslavnější film "O patro výš", kde "On" stále leze po mrakodrapu, určitě znají ten slavný záběr, kde "On" visí nad propastí New Yorku a drží se zoufale ručičky na vyvráceném ciferníku. Jak symbolické – pokusit se zastavit čas a udržet se ještě dnes, třeba i zítra, možná i pozítří. Tak takhle dnes visí Kalousek. Jestli je mi někoho líto, tak pana knížete – to si jeho rod nezasloužil. Máme tedy politické grotesky každý den, dokonce i větší srandu, byť za mnohem větší peníz. A zemský škůdce "On"? Jednou je to tak, jindy jinak. Není divu, když jsou všichni takoví debilové. U Ratha se musí škoda vzniklá státu zjišťovat, u letadel CASA ne.

Když vydávali Ratha, byli jsme ujišťováni, že sněmovna není soud, teprve ten rozhodne o vině či nevině. Proč tedy u pí Parkanové mluví pan premiér o plukovnících, kteří nebudou rozhodovat, kdo bude ve vládě? Má na mysli ty plukovníky od té samé policie, která žádala o vydání dr. Ratha? Kdy naposledy působil na obraně ministr nebo náměstek, o kterého se nezajímá policie? Když tam náměstkoval Nečas?

Legračnější mi připadá prohlášení pana ministra Kalouska, že miliardář Richard Háva je pouhým přítelem, že se spolu o politice vůbec nebaví. Představuji si takový typický český rozhovor, jako když se třeba v hospodě "U Pichlů" v Bechyni sejdou Kalousek s Hávou a Kalousek říká: "Tak ti gratuluji, prý ti ta letadla CASA hodily přes 600 melounů provize." A Háva: "Díky, Mirku, jen díky tobě. Dám ti z toho stovku." Kalousek: "No dovol, Ríšo, copak jsem si někdy od tebe vzal nějaké peníze? To bys mě urazil. Za pomoc kamarádovi se neplatí. A vůbec, víš přece, že se o politice nikdy nebavíme." Ano, přesně tak se onen rozhovor asi odehrál. Pan exprimátor Bém také říkal, že se s Janouškem jen občas sejde na golfu. A nescházel? Vedle toho sice Janoušek řídil magistrát, no a co? Na to se nikdo neptal. A i kdyby, tak oba lhali jen pod míru. Jako u čerstvě natočeného půllitru piva, u kterého hladinka pěny klesne hluboko pod rysku.

Nejvděčnější je ale dnes psát o ministru Kalouskovi. O ministru, pro kterého jsou běžná slova jako sráč, podělaný, tupec, debil, č…k, blbeček, udavač, rozbít hubu atd. Takové výrazivo u ministra? Vždyť noviny se mohou dostat i k dětem. Ovšem odborné posouzení těchto výroků vyžaduje odbornou kvalifikaci psychiatra nebo psychologa, spíš ale psychiatra, i když znalecké posudky na obviněné v trestním řízení vypracovávají obvykle znalci z obou těchto profesí. Před časem, když ministr Kalousek fackoval na chodníku jednoho spoluobčana, se k jeho chování vyjadřoval kolega poslanec, který tvrdil, že Miroslav Kalousek běhá po sněmovně s píšťalkou a nahání poslance do sálu jako tělocvikář žáky do tělocvičny. V jeho chování směrem k hysterickým telefonátům na policii je tedy patrná progrese. Nedivím se jeho rozložené psychice - kdyby o mně kolovaly takové divoké řeči o desítkách miliard, které mám uloženy v zahraničí a ve skrýších v bytě, tak bych si také pletl číslo antikorupční poradny s číslem policejního prezidenta.

Takové stomilionové klevety se přece vedly i o Stanislavu Grossovi a nakonec se ukázalo, že si jen šikovně zaobchodoval s akciemi. Vůbec si myslím, že je více pomluv než miliard. Současné psychické problémy pana Kalouska jistě nemají co dělat s nějakým utajeným superbohatsvím, ale možná jen s obyčejnou starostí nás všech, jak vyjít s platem či důchodem, zda jíst nebo zaplatit složenky. I s ministerským platem se nemusí vyjít. Kupovat si pořád nové kravaty, k nim dávat šít obleky, nechávat si prát košile – to něco stojí. Stačí si udělat kravatový test – srovnat fotografie politika z jednoho týdne – každý den jiná kravata. To máte jen 7000 Kč za jeden týden, po jednom použití je kravata nepoužitelná, protože byla vyfotografovaná. A další starost – kam s nimi, kde skladovat ty vyfotografované? Dovedete si představit to peklo doma, když stále nakupujete kravaty a šijete obleky, kupujete boty a partnerka nemá co na sebe? Nechtěl bych to prožívat. Když už nemáte na ošacení pro partnerku, pak nezbude než ji vyměnit za jinou, která toho ošacení má více.

Možná ale, že je všechno jinak. Že nás chce Kalousek jen rozesmávat. Kdybychom ho neměli, museli bychom si ho vymyslet. Už se těším, co provede příští týden. Komu zatelefonuje, komu vynadá a také na další vážné varování pana premiéra ve stylu třístého padesátého sedmého vážného varování USA Čínskou lidovou republikou v dobách studené války. Politika není nuda, politika je někdy děsná legrace a děkujme Bohu, že nám poslal jednoho ze svých oblíbenců, hluboce věřícího křesťana, který nás chce v těžkých dobách rozptýlit a potěšit. I ministr může být bavičem a v oblasti drsného humoru je Kalousek lepší než Izer. Díky, pane ministře. Jen se bojím, že mi Kalousek, pokud se k němu tento článek dostane, přijde jako advokátnímu sráči rozbít hubu.