Víkendová volební konference Věcí veřejných připomínala divadelní představení – v některých chvílích nudné, jindy zábavné, a s hereckými výkony různé úrovně.

Někteří aktéři přehrávali. Například končící předseda Radek John, jenž opět střídal drsňácké výrazy v obličeji a přesvědčoval všechny kolem, proč mělo před třemi roky význam, aby Věci veřejné vstoupily do Nečasovy vlády. Vyjmenoval sice kvanta příkladů, čeho jeho strana dosáhla, ovšem nejhlasitěji zaznělo, že Věci veřejné "bránily zhovadilostem" a "házely do toho vidle". Tento výstižný obrat použil John hned třikrát. Zdůraznil také, že Věci veřejné nekradou. Zamlčel ale temnější stránky partajní historie.

Věci veřejné vznikly v roce 2001 coby komunální strana v centru Prahy. O rok později získaly v prvním obvodu jeden mandát, další přibyly zásluhou přeběhlíků. Skoro od počátku vedle politické strany Věci veřejné existovaly i Věci veřejné s.r.o., stojící za vydáváním časopisu Pražan s nezvykle štědrými inzerenty. Mezi sponzory od počátku byl i Vít Bárta, majitel bezpečnostní agentury ABL. Mladá fronta Dnes přinesla v minulosti jednak zprávu o interním školení ABL z roku 2008, kde Bárta líčí Věci veřejné skoro jako politickou divizi soukromé firmy. O rok později měl podle Mladé fronty Dnes vzniknout Etický kodex Věcí veřejných, v němž se na adresu veřejných zakázek zadávaných véčkařskými politiky praví, že jejich cena bude maximálně 10 % nad tržní cenou.

O další dva roky později pronikla strana do Sněmovny, především díky sázce na téma přímé demokracie a referend a na populární tvář Radka Johna, který sám pyšně mluví o tom, že další véčkaři se dostali do parlamentu na jeho zádech. Loni se Věci veřejné zbavily závazného internetového hlasování registrovaných véčkařů a letos to balí i John, jemuž vedle poslaneckého mandátu ještě zbyl titul čestný předseda.

Přehnaně dramatický byl v sobotu i Johnův nástupce Vít Bárta, když Věci veřejné přirovnal k terminátorům, kteří "bez ruky, bez nohy, někdy i bez hlavy jdou stále kupředu". Vysloveně zábavně pak působily projevy, jako byl například ten poslance Davida Kádnera. Naopak Michal Babák předvedl s tzv. Kalouskomatem, tedy výherním automatem, z nějž lze odvodit, jak rychle prohraje běžný občan průměrnou mzdu a jak rychle ministr financí svůj plat, bravurní skeč.

Když v půli ledna vyjmenovala véčka deset hříchů vlády Petra Nečase, našli jsme v nich snad až na nějaké dva body soupis skutků, na jejichž páchání se druhdy uvnitř kabinetu Věci veřejné podílely. Zmiňme třeba růst nezaměstnanosti, rušení nemocnic nebo rozvoj exekutorského byznysu. O poznání cennější, leckdy i mravenčí práci, odvádějí Věci veřejné v Poslanecké sněmovně – když tepou hazard, církevní restituce, amnestii, anonymní akcie, přehlížení zdravotně postižených či neochotu rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. Kdyby s těmito tématy pracovala třeba sociální demokracie, opanovala by veřejný prostor. Véčka však svůj příděl důvěry prohospodařila ve vládě. Kdyby se po minulých sněmovních volbách skromně odebrala do opozice a tam si budovala renomé, možná by nebylo jejich osudem třít po třech letech bídu s nouzí. Musela by se ale též vyhnout kauzám a aférám Víta Bárty, Radka Johna, Josefa Dobeše, Jaroslava Škárky, Kristýny Kočí, Michala Babáka, Oto Chaloupky či Miroslava Petráně.

Dnes mají Bártovi "terminátoři" podle agentury STEM podporu občanů ve výši 0,7 %, což je o dvě desetiny méně než sklidilo dezertérské uskupení LIDEM Karoliny Peake. Věci veřejné získaly v roce 2010 11 % hlasů a momentálně mají 11 poslanců. V loňských krajských volbách získaly pouze něco před 6 000 hlasů a nevybojovaly jeden jediný zastupitelský mandát.

Vít Bárta si uvědomuje, že Věci veřejné mají našlápnuto k odchodu z vrcholné politiky, a připouští, že prioritou budou komunální volby 2014. "Měnit politiku od koruny se bohužel nedá. Ukazuje se, že je zapotřebí měnit ji od kořenů," řekl Bárta. Do Věcí veřejných už investoval tolik – a nehovořím jen o penězích, ale i o času, práci a pověsti – že si roli oficiálního lídra zaslouží. Uvažuje strategicky, je činorodý a má tah na branku. Jeho manželka Kateřina Klasnová, jinak též předsedkyně poslaneckého klubu, je druhou zajímavou postavou Věcí veřejných. Další bychom ale hledali obtížně. Strana se sice pokusila přihřát na výsluní Miloše Zemana. Vít Bárta jej navštívil na Vysočině už v dubnu 2011. Po svém zvolení příští prezident přijal jak Klasnovou, tak poslance Petra Skokana, leč ani to ještě z Věcí veřejných prezidentskou partaj nedělá. Přidává jí to nicméně na zvláštnosti a záhadnosti.

Jenže i kdyby se Vít Bárta rozkrájel, špičková výkonnost nedokáže nahradit chybějící důvěru voličů a empatii politiků. Chladně působící Věci veřejné jsou nezadržitelně na cestě z kola ven a zůstává po nich jen pachuť trapnosti z toho, jak lze rychle vystoupat vzhůru, prošustrovat občanské sympatie a ještě rychleji spadnout dolů, na tvrdou zem.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6