Tím nelogickým slovním spojením se chlubili komunisté jako základním principem své strany. Pro normálně uvažující lidi je to protimluv, oxymóron. Znamenalo to, že když většina rozhodla, menšina se musela naprosto podřídit a držet se stranické linie i proti svému přesvědčení. Komunisté pod heslem tohoto principu likvidovali samostatné myšlení a vnitrostranickou opozici zcela nevybíravě, často i fyzicky.

Je to zásada vhodná do třídního boje všemi prostředky, ale marxistickému pojetí třídního boje u nás už odzvonilo, nebo ne? O komunistech si nejsem jist, ale sociální demokraté o třídním boji a demokratickém centralismu aspoň veřejně už nemluví. Přesto jej de facto praktikují. A v dalších českých politických stranách se objevuje. Lze to dokázat.

Z předvolebních průzkumů víme, že mezi voliči ČSSD bylo cca 25% těch, kteří si na Hradě nepřáli Švejnara. Z toho lze vyvodit, že při demokratické tajné volbě prezidenta by hezkých pár poslanců této strany volilo Klause. Vedení této strany se rozhodlo prosadit veřejnou volbu, aby mohlo své poslance a senátory důsledně kontrolovat. V konečném důsledku tak stranický sekretariát pošlapal názory nejen části svých poslanců, ale i značné části svých vlastních voličů. Aplikoval komunistický princip demokratického centralismu a teď se snaží likvidovat tzv. přeběhlíky, zrádce. Fyzické hrozby tam jsou taky.

Při všech volbách v Česku narážíme na obdobné problémy. Při volbě prezidenta je to ostudné handrkování a hrubý nátlak, při volbách do sněmoven a sestavování vlády český poměrný volební systém generuje jak na běžícím pásu patové situace, které se opakovaně řeší také pomocí přeběhlíků. Stará známá situace je důsledkem špatného volebního systému, se kterým dlouhé roky nic nedělá ani parlament, ani vláda. Čeští politologové stávající systém většinou obhajují, média nevytvářejí žádný tlak na změnu, naopak mnohými z nich byl nyní při volbě prezidenta hájen další nesmysl, totiž že veřejná volba prezidenta je také demokratická. Nemůže být, když jsou volitelé zastrašováni. Ale účel světí prostředky, to bylo heslo bolševiků a je stále živé v myslích mnoha Čechů. Ti, kteří volí jinak, než je oficiální linie strany, jsou tedy přeběhlíci a zrádcové. Jenže ve skutečnosti jsou to nepostradatelní obětní beránci špatného volebního systému, bez kterých to nešlo, nejde a nepůjde.

Teď nám byla předhozena nová vějička – přímá volba prezidenta. Jsem zvědav, jak dlouho tohle téma vydrží. O změně systému voleb do sněmoven se také hovořilo jen pár týdnů.

Česká společnost je politicky schizofrenní, na jednu stranu nehne prstem pro změnu svých mizerných volebních zákonů, na druhou stranu skuhrá a žehrá na politiky a ničí a trápí lidi, kteří mají žaludek na to postavit se stranickému establishmentu a odblokovat nefungující či nedemokratické volební systémy. Této situaci nahrávají téměř všichni zainteresovaní včetně médií, které vždy opěvují a ochotně propagují vznik nových stran typu ODA či US, které prý budou jiné, lepší, morálnější, vyhlížejí a velebí nové Mesiáše, Fischery či Švejnary, kteří prý konečně přinesou nový, správný styl do české politiky a zachrání nás. A tak nadále udržují status quo a nadále blábolí o lepší morálce a systém a vše kolem zůstává při starém. Jen s tím rozdílem, že úroveň a styl politiky nadále klesá a více než střet idejí už připomíná bitvu bezohledných mafiánů. Podstatnější změny volebního systému jsou odborníky obvykle prohlašovány za neústavní. Naše stávající ústava přitom vychází z původní ústavy komunistické, jen je převážně bývalými komunisty upravovaná, takže o žádný národní poklad se rozhodně nejedná. Česká společnost svými klapkami na očích a usilovným lpěním na svých politických mýtech trýzní a ničí sebe samu.

Proč s tím politikové nic nedělají, přestože je to dost dlouho a dobře známo? Asi proto, že do čela některých českých stran se prodrali lidé praktikující politický džihád, v němž protivníka je nutno vyhladit. Volební systém umožňující neustálé spekulace s několika přeběhlíky a svrhnutím vlády nenechává ani jedné straně čas a sílu řešit problémy státu natož změny volebních zákonů. Jednotliví poslanci si zvykají raději držet ústa a krok, jen co jim dovolí stranické sekretariáty. A těm to v podstatě vyhovuje. Dává jim to oprávnění vykonávat bezohledný nátlak na vlastní členy jako na vojenský regiment. Šlapou po svých poslancích, kálí na své voliče.

Půvabnou vlastností demokracie je, že lid v ní dříve či později dostane to, co si opravdu přeje a co si zaslouží. Kouzelné je, že sám neví, co to bude. Například v zemi, která byla českému národu vzorem, kde zítra znamenalo včera, měli velké problémy se zastupitelskou demokracií, až se tamní lid za všeobecného nadšení rozhodl pro báťušku cara, který si všechny demokratické instituce státu podrobil. Jenže pokud ten lid někdy v budoucnu bude chtít demokracii zpátky, zjistí, že to nejde, už to nefunguje, demokracie je definitivně pryč. A může zase leda začít střelbou na Zimní palác.

Jak to skončí u nás, ví Bůh. Nebo čert.