Sociální demokraté opět prožívají hektické období. Nyní jsou uprostřed vnitrostranického referenda, potom je čeká náročný volební podzim, ve kterém budou muset hájit dobyté kóty v Senátu i na radnicích, a v březnu příštího roku se uskuteční jejich volební sjezd. Zároveň ale musí podávat výkony ve vládě a být zdatnými konkurenty hnutí ANO.

Bohuslav Sobotka se pokouší opřít o co nejintenzivnější komunikaci s řadovými spolustraníky. V referendu mají příležitost si odhlasovat, že sestavování kandidátních listin do různých typů voleb bude příště věcí celé členské základny.

Tento bod referenda svým významem převyšuje zbylé dva – kvóty pro zastoupení obou pohlaví či odmítnutí kumulace funkcí. Dosud nebylo obtížné učinit složení kandidátních listin předmětem obchodů, leckde šlo i zkorumpovat osazenstvo orgánu, který rozhodoval. Zkuste si ale koupit všechny členy!

Primárky tak omezují vliv zákulisních bratrstev, ale i funkcionářských struktur. Od Sobotky je to risk: ti, jimž chce vzít výsady, mu to jistě nezapomenou. Proto je důležitý i další Sobotkův reformní záměr: zvýšení počtu delegátů sjezdu o několik stovek. Tím by se zhoršila možnost manipulace s účastníky, k níž v minulosti docházelo u personálních voleb, ale třeba i při hlasování o úpravách stanov.

Pokud Sobotka svoje úsilí dotáhne do konce a nezabalí to v půli podobně jako jeho předchůdce Jiří Paroubek, výrazně se podepíše na otevření sociální demokracie. Po posílení hlasu členů pak půjde pokročit k užší spolupráci se sympatizanty a voliči. Vždyť například ve Francii před posledními prezidentskými volbami proběhly primárky nejen mezi členy socialistické strany, ale i mezi registrovanými příznivci různých levicových uskupení.

Tak daleko ale ještě ČSSD není. Teď ji naopak trápí zdánlivá banalita jako adresy členů. Předseda Sobotka sice před kameramany a fotografy z pošty odeslal hlasovací lístky spolustraníkům, ale mnozí z nich se k nim ne a ne dostat, poněvadž okresní a obvodní evidence jsou nepřesné. Další sociální demokraty děsí zkušenost s anketou před prezidentskou volbou v roce 2003, kdy se nad způsobem výběru kandidátů vznášela řada otazníků.

Ovšem poté, co se referendum dostalo do hledáčku médií, je nyní cílem všech sociálních demokratů neuříznout si ostudu. Proto se k němu hlásí Sobotkovi příznivci i odpůrci. Ti sice zkusili přidat k trojici otázek ještě další dvě programové, ale nepochodili.

Znát názor členů na revizi církevních restitucí či sektorovou daň by mělo smysl před volbami, při přípravě programu, nebo při sepisování mantinelů koaliční smlouvy. Ovšem půl roku po vzniku vlády by výsledek referenda mohl se Sobotkovým kabinetem jaksepatří otřást.

Poslanec Jeroným Tejc, jeden z nejviditelnějších Sobotkových oponentů, se přesto nevzdává a avizoval zájem ucházet se na jaře o významnou funkci, pravděpodobně prvního místopředsedy. O tu si ale už řekl také ministr vnitra Milan Chovanec.

Pikantní je, že oba politiky spojuje účast na loňské lánské schůzce o volební sobotě i porozumění s hlavou státu. Nominaci na řadového místopředsedu již získal šéf Sněmovny Jan Hamáček.

Bohuslav Sobotka však tradiční předsjezdové vášně hasí. Tvrdí, že nejprve musí ČSSD obstát v podzimních volbách a až pak vést vnitrostranický boj. V něm ostatně bude mít navrch ten, kdo straně pomůže v kampani. To by koneckonců měla být inspirace pro všechny zdejší strany. Chtějí-li zvýšit svoji prestiž před občany, měly by se opírat o jedince s důvěrou a autoritou, a ne se nechat kočírovat bafuňáři s kalhotami prosezenými na partajních schůzích.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus