Ani sjezd ČSSD nedokázal překrýt různé problémy, které sice neznevažují vládní působení soc. dem., ale nelze je přehlížet.

Mám teď na mysli napětí ve vztazích ČSSD vedené Bohuslavem Sobotkou a prezidentem Milošem Zemanem. Sobotka v písemné zprávě před sjezdem uvedl, že Zeman poškozoval soc. dem. Na sjezdu tuto problematiku pominul a soustředil se na hlavní úkoly se snahou změnit stranu uvnitř a v příštích volbách uspět zejména proti hnutí ANO. Z těchto hledisek se může jevit jako dobré rozhodnutí, že Zeman na sjezd pozván nebyl, a že tedy složité vztahy neodvedly pozornost od hlavního úkolu sjezdu.

Jak však to už v politice bývá, jen máloco je jednoznačné. Zemanova účast na sjezdu mohla být příležitostí, jak jsem napsal v Právu 14. 1. 2015, k překrytí starých křivd. I Václav Bělohradský kriticky poznamenal, že ten, kdo v devadesátých letech z ČSSD silnou stranu udělal, nebyl na její sněm pozván.

Zemanovi lze důvodně vytýkat, že v minulém desetiletí různým způsobem politice ČSSD škodil, ale tato kritika zůstane falešná, pokud nebude uvedena hlavní příčina. Zeman to připomněl v reakci na kritiku slovy o Sobotkově účasti na zradě při prezidentské volbě v roce 2003.

Může dnes, s časovým odstupem a se znalostí Klausova prezidenství včetně jeho záporného vztahu k EU, někdo z těch, kdo se na tomto manévru podíleli, vážně tvrdit, že pro ČSSD a pro ČR bylo lepší, že se prezidentem stal Klaus, a nikoliv Zeman? Bez uznání tohoto základního faktu, ať již jej nazveme zradou, podrazem, nebo jinak, se neblahé dědictví ve vztazích soc. dem. a Zemana nedá pozitivně překonat.

V jednom komentáři zazněl názor, že Zeman na sjezdu vůbec nebyl tématem a že delegátům nikterak nechyběl. Tak vlastně přispěl k relativně klidnému průběhu sjezdu včetně volby vedení. K tomu je třeba říci, že se soc. dem. a její představitelé na různých úrovních od roku 2003 značně proměnili.

Mezi delegáty bylo již zřejmě hodně lidí, kteří se se Zemanem už ani osobně neznají, ale to je jen jeden aspekt věci. Pro působení soc. dem. jako silné strany je rozhodující, jakou podporu má mezi voliči. A prezidentská volba jasně ukázala, že Zeman má mezi voliči podporu velkou.

Jsem přesvědčen, že i po dosavadním výkonu prezidentské funkce, ač k ní i jeho stoupenci mají různé výhrady, základní důvěra trvá.

Ve vztahu k ČSSD se setkáváme s jistým paradoxem. Většina voličů soc. dem. je spíše ze střední či starší generace. Ale nové vedení soc. dem. je poměrně mladé, z generace třicátníků a čtyřicátníků. Bylo tomu tak i na sjezdu v Brně v roce 2005, kdy se stal předsedou Stanislav Gross a jeho prvním místopředsedou Sobotka. Napsal jsem tehdy, že „pionýrské vedení ČSSD se mi nelíbí“.

Situace se opakovala i v roce 2011, když po Paroubkově předchozí rezignaci byli do nejvyšších funkcí zvoleni Sobotka a Michal Hašek. Sobotkovi jsem tehdy po volbě tuto charakteristiku z roku 2005 připomněl, ale korigoval jsem ji v tom smyslu, že on má pionýrská léta už za sebou. A jeho dosavadní působení v roli předsedy ČSSD i předsedy vlády to potvrzuje. Obě funkce vykonává celkově dobře.

Zřejmě důsledkem té skutečnosti, že ČSSD vede mladá generace, je i to, že její představitelé nemají vždy dost empatie pro pocity starších členů strany i voličů. Projevem toho bylo i nepozvání bývalých významných činitelů ČSSD, jako byli třeba členové úspěšné Zemanovy vlády, na sjezd. Myslím, že to bylo nerespektování tradic soc. dem., které by ČSSD měla ctít.

Považuji také za chybu, že do vedení nebyl zvolen Jeroným Tejc. Sobotka až příliš zdůrazňoval své osobní preference.

Ale ČSSD nemůže být stranou jednoho muže, není to hnutí ANO. Soc. dem. byla a je demokratická strana, v níž se musí objevovat různé názory i různé přístupy k řešení problémů. Proto ve vedení strany mají být zastoupeni představitelé různých názorových směrů, pokud o nich lze v soc. dem. mluvit.

Po těchto kritických poznámkách však chci ocenit, že existuje základní shoda prezidenta republiky a předsedy vlády, pokud jde o zahraniční politiku ČR. Projevem toho je i shoda, pokud jde o vhodnost cesty prezidenta na vzpomínkové oslavy k 70. výročí ukončení druhé světové války do Moskvy. Kritické hlasy z ODS a TOP 09 k této cestě považuji opravdu za ubohé.

Autor je ústavní právník, bývalý poslanec ČSSD

Právo, 24.3.2015