V polovině března si sociální demokraté v Praze na 38. sjezdu zvolili nové vedení, do něhož si staronový předseda prosadil pomocí různých kuloárních dohod pouze své lidi.

Otázka, kterou si od té doby klade řada politologů a novinářů, zní: Je to dobře, nebo tento výsledek jen signalizuje, že strana je velmi roztříštěná a k tomu, aby byla alespoň částečně akceschopná, Bohuslavu Sobotkovi nic jiného nezbývalo? To by ovšem mohlo znamenat, že příští sjezd v březnu v roce 2017 by mohl proběhnout opačně: vítězstvím těch, co se do vedení nedostali. A ti již hlavně v komentářích a na digitálních platformách dávají jasně najevo, že s tím, kam stranu Sobotka vede, nesouhlasí.

Důvodů pro tuto spekulaci můžeme vyjmenovat hned několik.

Zaprvé: Krajské volby proběhnou v říjnu 2016, a když v nich sociální demokraté neuspějí – zatím mají hejtmany v 11 krajích ze 13 – na vině bude evidentně Sobotka a jeho vedení. Do vedení totiž nenominovali ani jednoho ze stávajících hejtmanů. Jde o střet centra a regionů.

Zadruhé: Staří členové, kterých je ve straně většina, vyčítají mladším, kteří jsou ve vedení, že nemají vždy dost empatie pro pocity starších členů a voličů. To se podle nich projevilo hlavně tím, že Sobotka nepozval prezidenta a staré členy jeho bývalé vlády na sjezd. Mladší zase namítají, že se mohou stát přitažliví pro nové členy jen tehdy, když dokáží vystoupit z mentálních stereotypů starých členů: když podpoří podnikatele, budou mít jasnou zahraniční politiku atd. Jde o střet generační.

Zatřetí: Do vedení se rovněž nedostal ani jeden představitel fandící menšinovým názorům, jako jsou ekologové, zastánci gayů a lesbiček, Romů, emigrantů atd. Jde o střet minorit s majoritou.

Začtvrté: Jde o střet premiéra s prezidentem, který Sobotkovi nemůže dodnes odpustit, že pro něj nehlasoval v prezidentské volbě v roce 2003, a i to, že jeho příznivci se nedostali do vedení strany.

Hlavní problém sociální demokracie je v tom, že většina vyjmenovaných sporů je personifikovaná a že žádná z těchto skupin nepřichází s novou a přitažlivou koncepcí.

Hovořit obecně o obraně tradičních voličů a návratu ke kořenům, to jsou jen fráze. Jde jen o únik do zavedených interpretačních formulí a ten nemůže nikdy v konfliktu s realitou světa cokoliv vyřešit či čemukoliv pomoci. Slovník všech znesvářených uskupení v sociální demokracii totiž ukazuje, že tam není nikdo, kdo si umí skutečné problémy rétoricky přivlastnit.

Vždycky totiž stojí za to pokusit se vyvrátit prastarý, zdánlivě nezvratný proces, kterým problémy nabývají na významu. O to se však zatím nikdo nepokusil a v tom je ten hlavní problém sociální demokracie, kterou zvláště po té, co je pravice marginalizovaná, potřebujeme. A parlamentní volby jsou za chvíli: na podzim 2017.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus