25.4.2024 | Svátek má Marek


POLITIKA: Co naši politici nevědí (nechtějí vědět)

13.1.2007

Politologové se při pohledu na sedmiměsíční vládní krizi, která nemá délkou trvání v Evropě obdoby, shodují: kdyby se striktněji dodržovala ústava, mohlo by být východisko z patové situace nalezeno.

Když už se promarnila jediná přijatelná šance: menšinová vláda ODS v čele s Mirkem Topolánkem tolerovaná sociální demokracií, jejíž šéf Jiří Paroubek by mohl stanout v čele poslanecké sněmovny.

Je to vidět nejzřetelněji na tom, jak se prezident zdráhá pod nejrůznějšími záminkami jmenovat již podruhé vládu.

Profesor Vojtěch Cepl, bývalý ústavní soudce a spoluautor ústavy, to říká jasně: "V ústavě je to napsáno naprosto jednoznačně a je to ustanovení, které patří k tzv. přísnému právu, čili mezi kategorické normy, které - na rozdíl od norem dispozitivních - musí být dodrženy doslova a nelze se od nich odchýlit Ústava v hlavě první říká: "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon." Prezident je státní orgán, čili musí postupovat podle zákona a jenom zůsobem, který stanoví zákon."

Jak je dlouhá krátká doba?

Tam, kde v ústavě není uvedená lhůta, tvrdí shodně odborníci, se myslí v co nejkratší době (lhůta tam není uvedená, jen proto, aby se prezident nedostal pod tlak v případě třeba nemoci či jiné osobní indispozice), to znamená obligatorně do sedmi dnů. Prezient má právo vyjádřit se ke složení vlády, ale nemá vůbec žádné právo jmenování zdržovat.

Důvod podobných problémů v nových členských zemích Evropské unie vidí třeba sociolog Ralf baron Dahrendorf, prorektor Oxfordské univerzity a člen Horní sněmovny ve Velké Británii, hlavně v tom, že jsme začali budovat pluralitní demokracii a tržní hospodářství a přitom jsme zapomněli na základní pravidla, která pro fungování takové společnosti mají naprosto základní význam.

Tato pravidla určuje to, čemu se říká právní stát (Rechtsstaat).

V přednášce, kterou vyslovil ve Strassburgu dne 8. června 2000 před Evropským soudem pro lidská práva, dokonce řekl: " Snaha po zavedení právního státu je možná ještě důležitější pro liberální pořádek, než vybudování demokratických politických institucí a fungující tržní hospodářství."

Je třeba si přiznat, že u nás jsme na toto pravidlo zcela zapomněli a dodnes na to doplácíme. Dokonce slyšíme názory i přesně opačné: máme tu demokratické instituce, nemáme se čeho obávat. Bohužel nejen my jsme na pevný právní stát zapomněli, jak právě pan profesor řekl, ale i staré evropské země tuto skutečnost opomněly: "To byl náš úkol, vysvětlit, co ústavní hodnoty (konstitucionalismus) pro nás znamenají a že měly být od nás převzaty Dnes po tolika letech je již skoro pozdě."

Důvod opomenutí je zřejmě nasnadě: zakládající země EHS byly všechny postaveny na právním státu, o tom nebylo třeba hovořit a evropské společenství se budovalo převážně jako nový velký hospodářský celek. Při rozšiřování se na tento důležitý moment prostě zapomnělo.

Katalog diktovaný MMF

Baron Dahrendorf připouští, že Západ si celou situaci zjednodušil a soustředil se na privatizaci, deregulaci, a podobné nabídkové mechanismy. Vlastně se upnul jen na na katalog změn, který předepsal Mezinárodní měnový fond.

Podobně to bylo s demokracií: zorganizovaly se svobodné volby, zvolily se parlamenty a vlády a mluvilo se o tom, že výsledky voleb vyjadřují vůli lidu.

"To rozhodující jsme přehlédli, že pluralitní demokracie i tržní hospodářství potřebují pevná pravidla, která budou plně respektována jak politiky, tak lidmi v byznysu. Málo jsme hovořili o tom, že u nás demokracie i tržní hospodářství vidí nadvládu práva jako nutnou podmínku svého fungování," řekl sociolog Dahrendorf. Profesor Cepl lapidárně říká: Vládnout nemají lidé, ale právo!

Ve své řeči se pan Dahrendorf odvolal na známý citát z Adama Smitha, v němž se odvolal na tzv. justice of government: "Obchod a výroba mohou zřídkakdy kvést ve státě, kde nefunguje řízená vláda práva, kde si lidé nemohou být jistí svým majetkem, kde není důvěra ve smlouvy, které chrání zákon a kde lidé nevědí, že tyto zákony budou vždy podpořeny autoritou státu, který se zasadí o jejich vymáhání a vyplacení dluhů, od těch, kteří je mají platit a mají na to prostředky. Krátce řečeno, obchod a výroba mohou těžko kvést v nějakém státě, kde neexistuje přiměřená víra ve vládu práva".

Ústava a zákony = kotva

Vlastně v této přednášce pan profesor připomněl, že demokracie není jen nějaký mechanismus, díky kterému se volí a odvolávají vlády, nýbrž že tento mechanismus musí být pevně ukotven v pravidlech, a to je ústava a zákony. Právě tato pevná pravidla tvoří fundamentální základ každé demokratické fungující demokracie. Právo nesmí být nikdy jen právem silnějšího.

Exekutiva má meč, řekl Hamilton, legislativa kontroluje peníze. Soudy nemají ani meč, ani peníze, ale mají rozhodovací sílu. A Baron Dahrendorf dodává: "Jenom když demokracie je pevně ukotvena vládou práva, získává důvěru a tím pádem i ochranu proti nadšencům a různým rozbíječským překvapením".

Naše snahy si libovolně vykládat ústavu, měnit stále volební systém či každou chvíli se jinak stavět ke způsobu volby prezidenta jsou právě v přímém rozporu s tím nejdůležitějším, na čem moderní euroatlantická demokracie je postavena. Z volebních programů našich parlamentních stran bohužel vyplývá, že si to naši politici zřejmě dodnes neuvědomují, nebo s tím nesouhlasí. Pro přesnost uveďme, že to má racionální důvody: nejprve nám byl právní stát vnucován z Vídně a nyní z Bruselu, mezi tím právní neřád z Moskvy. První republika fungovala moc krátce, než aby se u nás právní stát řádně zabydlel a byl přijat jako nezbytnost.

(převzato z Aktuálně.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel