Veřejná služba vyžaduje uvážlivost a nikoliv šíření poplašných zpráv

Pražané (jenom Pražané?!) si budou muset podle Martina Bursíka do roku 2030 pořídit pouze elektromobily a svá stará auta už dále nepoužívat. Ale žádné takové nařízení z Evropské unie nepřichází. Nová předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyenová, sice chce mít v roce 2050 uhlíkově neutrální Evropu, ale zatím jde o vizi. Nikdo ještě nespočítal dopady do automobilového průmyslu, dopady do výroby energie (například Německo chybně uzavírá své jaderné elektrárny), dopady na výstavby nabíjecích stanic a dopady na zvýšená opotřebení silnic, která nedávno údajně prokázali nizozemští vědci.

Nové, až fanatické tažení za uhlíkově neutrální EU se stalo sice směšným, ale žel i nebezpečným náboženstvím naprosto ignorujícím vše okolo. Ostatně tak horlivě každý pátek stávkující vypočítaví školáci dnes v době prázdnin žádné „uhlíkové“ stávky samozřejmě nepořádají. A dodejme k věci, že likvidace vysloužilých elektrobaterií zatím není ani levná ani ekologická záležitost.

To, že pražská radnice usiluje o čistší Prahu, je více než správné, ale je nutné zvažovat kroky, které k takovému cíli postupně povedou. Nápad vystavět v Praze za miliardy korun sto tisíc nabíjecích stanic pro elektromobily přeměnou dosavadního veřejného osvětlení, jak v médiích uvedl pražský radní pro majetek Jan Chabr (TOP 09), je jistě vítaným krokem, ale tak trochu jednostranným. Nepochybně je lepší v Praze budovat trolejbusové sítě (Praha plánuje nasazení trolejbusů na linky 207 a 114), ze kterých se bez výkopů za miliardy dají budovat i dobíjecí DC-DC konvertory pro nabíjení elektromobilů, a to kdekoliv po městě na takové trati. Nemusí se stavět nová infrastruktura a složitá dobíjecí místa. Vše je zde formou „krabice“ na stožáru. Navíc se využívá elektřina z vedení a nikoliv z distribuce, což přináší jednoznačné zlevnění.

Takové investice jsou více vhodné, protože přinášejí dvojí efekt, a to zlepšení veřejné městské dopravy a s tím i podstatně levnější dobíjecí stanice pro elektromobily ve vhodně zbudovaných zálivech. Bylo by tedy dobré, kdyby Praha prozkoumala všechny možnosti a jejich přínosy.

Bursíkem plánovaný zákaz používání spalovacích motorů v Praze by musel posvětit soud, protože Pražané se nepochybně takovému drastickému opatření budou bránit. Zvláště pokud investují peníze do vybraných modelů s naftovými motory vybavených SCR technologií (AdBlue) nebo do vozů s hybridním pohonem. Proto plán Bursíka působí jako poplašná zpráva a je otázkou, zda má tento politik vůbec mandát k tomu, aby taková prohlášení veřejně za město Prahu pro Český rozhlas vydával. Bursíkovo vedení jakési komise pro udržitelnou energii a klima se nejeví jako mandát opodstatněný hovořit za Prahu.

Bursík a jeho tehdejší Strana zelených měli v programu, že budou usilovat o postupné odstoupení od jaderné energetiky. „Zelení odmítli ve volebním programu výstavbu dalších jaderných bloků a stejný princip dojednali s partnery v koaliční smlouvě,“ uvedl v roce 2007 Bursík. Poněkud nám všem tedy uniká, odkud by se vzala energie pro sto a více tisíc nabíjecích stanic, když bychom podle Bursíka zavřeli jaderné elektrárny, přičemž tepelné elektrárny chtějí Zelení v Evropské unii zavřít také.

Cesta k lepšímu životnímu prostředí v Praze vede přes soubor vzájemně propojených opatření a žádná drastická a ukvapená rozhodnutí nejsou vhodná. Bursíkovi by se proto neměla svěřovat žádná funkce a žádná komise. Veřejná služba vyžaduje uvážlivost a nikoliv šíření poplašných zpráv a případné znovu-plány na zavírání jaderných elektráren. To škodí všem, kteří mají zájem život v Praze ( a nejen v Praze) zlepšit.