Poslední dobou se ozývaly hlasy, že nekteří poslanci ČSSD jsou toho názoru, že by strana měla být v důstojné opozici. Možná jsme svědky historického politického zrání českých politiků. Připomenu fakt, že ve většině demokratických zemích je to docela běžný zvyk, kdy strana, která nezvítězí ve volbách, odkráčí do opozice a bude tolerovat vládu vítězné strany, i když to bude vláda menšinová. A zárodek takovéto tolerantní ČSSD nyní máme v poslancích Melčákovi a Pohankovi. Kdo se přidá?

Přál bych si, aby to byl projev nové politické kultůry, ale je možné, že k tomu dochází z obyčejného pragmatismu.

Myslím, že si někteří poslanci začínají (konečně) uvědomovat, že urvat moc za každou cenu může mít své následky. Po půl roce Paroubkovy strategie - šprajcování, blokování, obstrukce, otevřené a skryté podrazy, veřejné paktování s komunisty - nechuť občanů k ČSSD a k jejímu lídrovi roste a roste. I kdyby se náhodou Paroubkovi povedlo tu vytouženou moc nějakým trikem urvat, můžou to voliči jemu a celé ČSSD v příštích volbách spočítat i s úroky.

Hodně se mluví o politické nevzdělanosti českého elektorátu, ale přesto si myslím, že náš národ je dostatečně inteligentní na to, aby se ho dotklo, kdyby se někdo zmocnil vlády neférovým způsobem.

Čím déle by potom takováto vláda ČSSD byla u moci, tím víc by připomínala vládu KSČ s její vedoucí úlohou. O to víc, že KSČ by v té vládní koalici byla jako viditelná připomínka strašidelné minulosti.

A je docela realistické, že při příštích volbách by se ČSSD mohla propadnout mezi méně významné strany. A jak se na tuto možnost dívají poslanci ČSSD, kteří by rádi dlouhodobě pokračovali v politické kariéře? Zvláště pak ti, co nejsou v politice proto aby si nahrabali, ale věří ve filosofii sociální demokracie?

To je důvod, proč by ČSSD měla dobrovolně odejít do opozice.

A je docela dobře možné, že ti poslanci, co si to uvědomí a přidají se k politice tolerance vítězné strany, budou jádrem nové, opoziční ČSSD.