Nová vláda bude asi dřív, než se čekalo, i když je to důvod spíš k obavám než k optimismu

Miloš Zeman zase předvedl, že se pro politiku prostě narodil, a i když se občas plete ve výběru spolupracovníků, vždy ví, kde je sever. To, jak minulý pátek rozstřelil Sobotkovu vládní nominaci, asi vyrazilo hodně lidem dech. Nejenže solidně obhájil své budoucí odmítnutí některých ministrů, ale zároveň výrazně zaryl do předstírané jednoty v ČSSD, když to odnesli lidé, u nichž se výhrady nečekaly.

Milan Chovanec nominovaný na ministra vnitra je novou a velmi výraznou tváří ČSSD. Má uvnitř strany silnou podporu a je pro Sobotku v jeho boji s křídlem Michala Haška nepostradatelný. Sobotka ho bude muset držet a snášet výtky, že jde o člověka s pochybným vzděláním z plzeňských práv, nebo připustit ostrý boj o vlastní židli na volebním sjezdu ČSSD.

Je navíc nutné se ptát, co se to na tom vnitru vlastně teď děje. Pecinův puč na policejním prezidiu je dokončen. Prezidenti se vyměnili a teď zřejmě jde i o to, aby ti, kdo si nyní sedají a ještě usednou na klíčové židle, dotáhli nějaké věci tam, kam si prezident přeje. Nejistota na ministerském postu jim k tomu dá čas i křídla. Těch politicky citlivých kauz, které se dotýkají mocných a ještě mocnějších, je tam rozehráno mnohem více, než je zdrávo. Pokud by tomu tak bylo a hrála se tak špinavá politická hra, nespěla by tahle země zrovna k dvakrát světlým zítřkům…

Opticky to ale nejvíce odskákal Jan Mládek, který sice nebyl jmenován, ale na něhož míří ona výhrada k člověku, který si sám požádal o bezpečnostní prověrku, ale Národní bezpečnostní úřad mu ji nakonec nevydal. Podle Mládka proto, že už v té době nebyl náměstkem ministra a řízení bylo přerušeno.

Mládek je pro Sobotku důležitý v tom, že má být vlastně jediným socialistou, který ve vládě rozumí ekonomice a je schopen vést kvalifikovanou diskusi v koalici i navenek. Mládek sice v minulosti nepatřil mezi Zemanovy oblíbence, ale v poslední době měl s lidmi kolem prezidenta údajně poměrně dobré vztahy. Kam tahle připomínka míří, je tak vlastně záhadou.

Každopádně když se Zeman opřel o právní posudky a jasně sdělil, že některé kandidáty do ministerských křesel prostě nejmenuje, zahájil tím novou válku o vládu v Lidovém domě. Sobotka bude v defenzivě. Může sice tlačit na pilu a podat kompetenční žalobu, to mu ale uvnitř strany na popularitě nepřidá. Spousta členů Miloše Zemana asi zrovna za současné situace nemiluje, ale na druhé straně ho pořád vnímají jako svého bývalého předsedu, s nímž vešli do Strakovy akademie hlavním vchodem už v roce 1998. A jít s ním do soudní pře je hodně riskantní, protože kdyby to Sobotka nevyhrál, tak by si mohl rovnou vyhlédnout nějaké teplé místo na co nejvzdálenější ambasádě a doufat, že starý pán bude nakonec velkorysým vítězem.

Daleko pravděpodobnější je, že jsme na počátku dlouhého vyjednávání a několik lidí, s nimiž Sobotka napevno počítal, nakonec zůstane stát před sídlem vlády venku na dlažbě. A budou to úplně jiní lidé než ti, o nichž se spekulovalo, že je Miloš Zeman opravdu neschválí. Dojde tak k rehabilitaci protisobotkovské opozice v ČSSD a můžeme se těšit na to, jak se zase začnou přátelé z Lidového domu okopávat a nakonec podřezávat. A Babiš s lidovci se na to budou koukat a rvát si vlasy, jakého lídra koalice jim osud nadělil, a bát se, zda vydrží aspoň do třešní, když už ne do švestek.

Po všech těchto tanečcích ale k ustavení nové vlády dojde a je evidentní, že to nebude trvat tak dlouho, jak se části komentátorů politického dění původně zdálo. I Zeman si je vědom, že obstrukce mu na oblibě nepřidávají, třebaže vtipné urážky nastupujících ministrů velkou část veřejnosti dobře pobaví. Nástup politické vlády je už opravdu potřeba, byť její vládnutí lze očekávat spíše s obavami než s nadějemi.

Týdeník EURO 2/2014, 13.1.2014