Ze zpackaného projektu sKaret se stala politická zbraň

Agonie sKaret pokračuje. I když už je málokdo střízlivý přesvědčen, že se jejich zavedení povedlo, o jejich příjemce jde až v poslední řadě. Z takzvaných sockaret se mezitím stala bloudivá kulka v bratrovražedném boji. TOP 09 se zčistajasna rozhodla, že bude zpackaný projekt bránit. ODS zase, že ho zadupe do země.

Hlavní funkcí sKaret, jak ji nastavil bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, měla být výplata sociálních dávek v hmotné nouzi, příspěvků pro postižené, rodičovských, na bydlení, přídavků na dítě, pěstounských dávek, porodného a pohřebného. A nejen výplata, ale i kontrola použití dávek. Karta měla také sloužit k identifi kaci a v případě zdravotně postižených měla nahradit průkazy ZTP. Podle dvanáctileté smlouvy s vítězem tendru na provozování systému, jímž se stala Česká spořitelna, mělo přes sKarty protékat alespoň 98 procent všech příspěvků. Plánovalo se, že je bude mít v peněženkách zastrčené milion lidí. A v budoucnu se měly na kartu vydávat i důchody.

Problém je, že Drábkem vzývané funkce nebudou jen tak dostupné. Samotná sKarta, jak je nyní nastavena, například rozhodně nemůže zamezit zneužívání sociálních dávek na nákup cigaret či alkoholu. Na to, aby v Tescu dokázala povolit nákup mléka a rohlíků místo piva a rumu, není žádný obchodník vybaven odpovídající technologií. (Ta se kdysi zkoušela ve společnosti iDTax, jejímiž spoluvlastníky byli v minulosti Jaromír Drábek a Vladimír Šiška, bývalý Drábkův náměstek toho času podezřelý z uplácení.)

Rovněž chybí pádný důvod, proč by měl kdokoli kontrolovat, co si na kartu kupují matky po porodu, pěstouni, či dokonce penzisté. A proč by jakýkoli její držitel, z nichž velká část nějakým bankovním účtem a k tomu určenou platební kartou disponuje, měl být stigmatizován štemplem asociála, také není jasné.

Všichni máme občanské průkazy, jejichž hlavní funkcí je prokázat totožnost. Pokud měly sKarty fungovat jako nosiče dalších informací o sociálním statutu jejich vlastníka, možná by bylo dobré úřadovny vybavit zařízeními, která je dokážou přečíst. To se dosud nestalo, přestože se karty již půl roku vydávají. Nebo se snad úřednice měly ve volném čase naučit číst čipy třeba poklepem? Ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová nicméně prozradila sladké tajemství, že na čtečky pro pracáky je třeba vynaložit dalších sto milionů korun.

Projekt, který prý má ušetřit 200 milionů korun, zatím dle vyjádření České spořitelny stál 300 milionů s mizivým užitkem. Prostřednictvím sKarty byly do února vyplaceny dávky v celkové hodnotě 4,4 miliardy korun, ale držitelé si z nich vybrali hotovost v objemu 527 milionů korun a u obchodníků zaplatili zboží za necelých dvacet milionů. To není žádný velký fičák, když si uvědomíme, že ročně se vyplatí dávek za devadesát miliard. Ministr financí Miroslav Kalousek při své obhajobě sKaret vypustil pofiderní argument, že stojí na straně toho čtvrt milionu lidí, kteří si kartu vyzvedli, čímž prý dali najevo, že jí věří. Nenechte se ale mýlit, pane ministře, naprostá většina z nich si kartu vyzvedla, protože myslela, že musí.

Sporných míst je kolem projektu příliš mnoho, aby se dalo říci, že se postupem času vyřeší. Fascinující ovšem je, že všechny námitky byly známé, už když se myšlenka na sKarty na ministerstvu rodila. A přece se postupně proplížila až do tristní reality. Až blížící se volby premiéra i ostatní členy koalice za ODS a LIDEM vyburcovaly ke kritice. Jejich nynější boj za zrušení sKaret je nicméně vzhledem k jejich předchozí nečinnosti spíše komický.

Postoj TOP 09 si lze vysvětlovat minimálně dvěma způsoby. Buď se strana zuby nehty snaží odvrátit podezření od hlavního packala v oblasti práce a sociálních věcí, protože by jeho veřejné pranýřování uškodilo jejímu obrazu na veřejnosti. Nebo mají pravdu ti, kdo říkají, že karet je potřeba vyrobit co nejvíc, aby jejich dodavatelé a subdodavatelé co nejdéle odváděli desátky do stranické pokladny. Podle některých indicií chce faktický vládce topky Miroslav Kalousek sKartu tlačit, dokud ji nepopraví ústavní soudci. A pak si konečně umyje ruce.

Týdeník EURO 16/2013, 15.4.2013