28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Bijte Klause!

30.8.2013

Jsou to zvláštní náhody: sotva někdo začne šťourat do temných zákoutí politiky nebo podezřelých obchodů a neopatrně vystrčí hlavu, právě v tu chvíli se najde nástroj, kterým po ní dostane. S oblibou se k takovému účelu používá mediální špinění a když to nestačí, nastupují stížnosti nadřízeným a posléze trestní oznámení, jichž se ve zvláště "naléhavých" případech vždy chopí nějaký pohotový státní zástupce. Z poslední doby by o tom mohli vyprávět své například Ivo Ištvan nebo Alena Vitásková, zpoza mříží Roman Pekárek a jiní.

Nepochybně slepá, a tedy zcela nevinná náhoda (sic!) způsobila, že sotva dostalo reálné obrysy nebezpečí, že se Václav Klaus pokusí vybudovat kolem sebe něco na způsob pretoriánské gardy a zasáhnout do předčasných voleb, nepochybně státotvorná, nezávislá a nestranná (sic!) Česká televize vyrukovala s čerstvou kritikou jeho novoroční amnestie. K ní se pohotově přidal politizující advokát Václav Láska. Pokoušejí se oživit názor, že se Václav Klaus vyhlášením amnestie dopustil zločinu. Od něho pak je krátké spojení k myšlence o škodlivosti jeho návratu do politického života a možná i k moci.

Z uveřejněných zpráv se dovídáme, že 6443 amnestovaných vězňů stačilo za první pololetí roku spáchat 2,5 tis. objasněných trestných činů a 699 odsouzených se již vrátilo za mříže. Kromě dvou vražd a dvou znásilnění jde převážně o trestné činy proti majetku a o 120 případů zanedbání povinné výživy.

Největší příčinou hromování proti Václavu Klausovi je ovšem uplatnění článku II amnestie, kterým bylo zastaveno trestní stíhání kauz starších osmi let, mezi nimi několik případů velké hospodářské kriminality. Ke konci pololetí se to týká 494 případů a 904 obviněných. Zvláštní pozornost zaslouží skutečnost, že jen 177 případů se 436 obžalovanými bylo zastaveno ve fázi soudního projednávání, zatímco v 322 případech s 468 obviněnými žalobci za osm let nedokázali věci dovést ani do podání obžaloby, ani do zastavení podle §172 trestního řádu.

Pozoruhodné je, že ke kritikům Václava Klause se připojují i lidé, kteří amnestii bezprostředně po vyhlášení uvítali. Někteří se dnes od ní aspoň rozpačitě distancují. Nepřekvapuje to: takový jsme národ. Důvodem změny chování nejsou jen vcelku málo významná čísla o nárůstu kriminality jako důsledku amnestie, ale jistě také nahrazení "odéesáckého" advokáta Pavla Blažka v čele ministerstva socialistickou exprokurátorkou Marií Benešovou. Příčinou rozmrzelosti části vedoucích činitelů Vězeňské služby je skutečnost, že amnestie kromě vítaných finančních úspor a odstranění nežádoucí přeplněnosti věznic jim přinesla nové starosti: zasáhla věznice nerovnoměrně, takže tři zařízení bylo třeba zavřít a zakonzervovat, jednoho se úplně zbavit a do příliš vyprázdněných věznic přesunout vězně odjinud. Některé věznice mají potíže s uhájením počtů tabulkových míst: ředitelé nemají chuť propouštět nadbytečné zapracované zaměstnance, protože se oprávněně domnívají, že časem by za ně museli hledat náhradu a zapracovávat nováčky. To, co lidi tlačí právě teď, samozřejmě překrývá kladné dojmy z doby těsně po vyhlášení amnestie.

K vyhlášení Klausovy novoroční amnestie jsem se v minulosti opakovaně vyjádřil a nemám důvody ke změně stanovisek, vyjádřených v řadě článků, snadno dosažitelných na webu spolku Šalamoun nebo na Politikonu. Mé stanovisko je nadále souhlasné.

K uveřejněným číslům o výsledcích sledování důsledků amnestie za 1 .pololetí roku 2013

poznamenávám, že většina z amnestovaných vězňů by se během letošního roku dostala na svobodu stejně a nechovala by se jinak. Nepříznivým jevům se nelze divit, protože vězni většinou opouštějí věznice zatíženi až statisícovými dluhy. Neexistuje postpenitenciární péče, je nezaměstnanost a většina zaměstnavatelů požaduje čistý trestní rejstřík. Kdo nenajde práci, ač se snaží, má málo východisek, z nichž jedno je krádež. Výsledná bilance úspory nákladů ve vězeňství proti škodám, které amnestovaní způsobili trestnou činností po propuštění a proti nákladům na jejich vrácení za mříže je zcela určitě kladná. Nedocenitelná je spokojenost rodin, jimž se nečekaně vrátil bolestně postrádaný příslušník. Přiměřeně tomu, že máme přibližně dvoutřetinovou recidivu, je 11% navrátilců za pololetí velmi příznivé číslo.

Zejména oceňuji, že díky snížení počtu vězňů se dočasně nepyšníme evropským prvenstvím v počtu vězňů na 100 tis. obyvatel, které bylo pro nás jako národ zahanbující. Upozorňuji, že stav byl ještě horší, než z povrchního pohledu na statistiky vyplývalo, protože v nich se obvykle nepřihlíželo ke státní příslušnosti odsouzených. Pokud jsem srovnával naše a rakouská čísla, očištěná od počtu vězněných cizinců, došel jsem k nelichotivému poznání, že Čechů je ve věznicích trojnásobně více než Rakušanů, a to jsem nemohl započítat Čechy, kteří plní rakouské věznice.

Údaje musíme také poměřovat celkovými počty objasněných trestných činů, které se pohybují v desítkách tisíc ročně.

K proskribovanému článku II navíc zdůrazňuji, že trestní stíhání je hlubokým zásahem do života a trvá-li celé roky, obviněné skutečně značně zatěžuje, přičemž z hlediska práva na těch 904 obšťastněných je stále třeba pohlížet jako na nevinné. Občané České republiky přitom mají ústavněprávně zaručeno, že jejich trestní věci budou vyřízeny bez nadměrného obtěžování a v přiměřené době. Skutečnost, že více než polovina případů byla zastavena ve fázi přípravného řízení, vede k poznatku, že orgány činné v trestním řízení ústavní práva obviněných dostatečně nešetřily. Prvotním viníkem kritizovaného výsledku amnestie není Václav Klaus, ale orgány, které nezvládly svou roli. Takový počet neuzavřených kauz neměl v době vyhlášení amnestie existovat. Okolnost, že průtahy řízení postihly také poškozené, na těchto závěrech nic nemění.

Novoroční amnestii lze vykládat také jako vzkaz Václava Klause veřejnosti obecně a represivním orgánům zvlášť, co si myslí o trestní politice státu. Vyprázdněním věznic a zastavením několika set dlouhodobě se vlekoucích kauz vyslal odpovědným místům popud, aby začala pracovat na opatřeních, jež znemožní návrat ke stavu před amnestií.

Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by odpovědná místa jeho výzvu uchopila. Nejvyšší státní zástupce se pachtí s pokusy o oživení některých kauz velké hospodářské kriminality, zastavených amnestií, ale nejsou pozorovatelná žádná opatření, vedoucí k výraznému zvýšení účinnosti jednání státního zastupitelství.

První náměstek ministryně spravedlnosti Daniel Volák při vystoupení ve zpravodajství České televize dne 26. srpna projevil uspokojení nad tím, že Vězeňská služba je kapacitně připravena na předpokládané opětovné navyšování stavů vězňů. Neslyšel jsem ale, že by se někdo začal vážně zabývat vybudováním účinné postpenitenciární péče, aby se předešlo recidivě odsouzených, kteří se vracejí do věznic, protože kradli z hladu. Pochybuji o tom, že někdo vážně zkoumá soudní praxi ukládání nepodmíněných trestů tam, kde by bylo možné uplatnit alternativní trest. Stále není zabezpečena spolehlivá organizace výkonu trestu obecně prospěšných prací, jehož nevykonání je častou příčinou odeslání odsouzených za mříže. Nadále funguje circulus vitiosus u trestného činu zanedbání povinné výživy: zadlužený odsouzený po návratu na svobodu nenajde práci, pokračuje v neplacení, proto se vrací do vězení a opuštěná rodina zůstává nadále bez prostředků. Čili jsme v naději, že se v trestní politice nic nezmění a za pár let si opět nebudeme vědět rady s přecpanými věznicemi.

Zejména jsem ještě neslyšel o žádném případu, kdy by se před trestní senát dostali příslušníci orgánů činných v trestním řízení, kteří nedbalostí nebo svévolí zavinili, že byli odsouzeni nevinní lidé nebo byli nepřiměřeně dlouho drženi ve vazbě. Zásada ochrany rozhodovací nezávislosti soudců a do jisté míry i policistů a státních zástupců je sice správná, ale měla by mít své meze: neoprávněné zbavení osobní svobody je trestný čin a okolnost, že se ho dopustil orgán činný v trestním řízení, na jeho trestnosti nic nemění. V nelítostném zacházení s viníky zmíněných excesů vidím jeden z nástrojů k trvalému snižování počtu vězňů.

Pokud se tedy Václav Klaus skutečně rozhodne k návratu na politické kolbiště již v předčasných volbách, než ho utloukat hloupými výhradami k amnestii, je účelnější ptát se ho, co v nové části své politické kariéry chce učinit pro to, aby se v trestním řízení a vězeňství nevrátily poměry, které zde byly před amnestií.