29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Bez zásad a pravidel

16.11.2011

Obstrukce, které v prvním listopadovém týdnu opanovaly Poslaneckou sněmovnu, mnohé vypověděly nejen o vztazích mezi politickými elitami, ale také o tom, jak my všichni vnímáme demokratické zásady a hodnoty.

Znovu jsme například mohli slyšet o planém a bezduchém řečnění, o ukrádání klidu na práci, o žabomyším hašteření. U mnohých opět převládla estetická kritéria nad zkoumáním důvodů k obstruování. Jistě, obstrukce zpravidla bývají nudné a nevzhledné. Však je také jejich cílem blokovat, zdržovat a brzdit prosazení toho či onoho zákona nebo usnesení. Na velké umění choďme do Zlaté kapličky, v parlamentu politici vedou nechutné bitvy za nás, voliče s různými zájmy a názory, kteří si tak nemusíme špinit vlastní ruce.

Za zmínku skoro nestojí zdánlivě průzračné bonmoty o líných a nepracujících poslancích. Jeden takový zazněl například od ministra financí Miroslava Kalouska, který přitom sám musel při letní "bátoriádě" čelit výtkám koaličních partnerů, že spolu s dalšími ministry za TOP 09 nepracuje, když nechodí na schůze vlády. Přitom zásluhou obstrukcí jsme za mikrofonem Sněmovny mohli konečně spatřit i zákonodárce, jejichž existence nám dosud, rok a půl od voleb, zůstávala utajena. Poslanci zkrátka pracovali, i když jiným stylem a tempem, než jsme zvyklí. A šlo snad jen o šok z mimořádné situace, když zpravodajka veřejnoprávní televize v poslední den obstrukcí s neprofesionální jednostranností hovořila o optimistickém výhledu na brzké hlasování.

Nechci se zde zabývat obsahem čtrnácti reformních zákonů. Ty každý hodnotí podle svých ideových a politických preferencí. Jisté je ale jedno: aby reformy přečkaly příští volby a žily třeba celá desetiletí, potřebují být zaštítěny konsensem stěžejních politických stran ve vládě i opozici. To se tentokrát nestalo. Byly rychle napsány, rychle prohlasovány a mohou také vzít rychle za své. Práce politiků i špičkových státních úředníků tak může přijít vniveč.

Ještě více zaráží, jak nezodpovědný vztah k demokratickým procedurám převládl. Přitom liberálně demokratická společnost i právní stát stojí a padají s dodržováním pravidel. K nim patří nejen ústava, ale též jednací řád Poslanecké sněmovny. Ten byl podle sněmovního legislativního odboru i podle většiny ústavních právníků koaličními poslanci porušen. Parlamentní experti v rozsáhlém rozboru připomněli, že "podle § 54 odst. 8 jednacího řádu Sněmovny může Sněmovna v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu nebo sloučit rozpravu ke dvěma nebo více bodům pořadu schůze Sněmovny. V jednací praxi Sněmovny ke slučování rozprav v odůvodněných případech někdy dochází. Obvyklé je ovšem sloučení rozpravy u bodů, které spolu logicky a obsahově (věcně) souvisejí. Právě tato souvislost je důvodem pro sloučení rozpravy. Nemá smysl, aby byla opakovaně vedena rozprava k obsahově téměř totožné nebo velmi podobné věci. V této souvislosti se nedomníváme, že účelem § 54 odst. 8 jednacího řádu Sněmovny je případné sloučení rozprav u jakýchkoliv obsahově nesouvisejících návrhů zákonů." K délce diskusních příspěvků, jejichž omezení nakonec vedlo k poměrně rychlému završení obstrukcí, pak sněmovní legislativní odbor uvedl, že " i pokud by došlo ke sloučení rozpravy, bylo by podle našeho názoru nutné umožnit poslancům dvě vystoupení po 10 minutách ke každé věci, tj. ke každému tisku, resp. bodu schůze."

Tímto stanoviskem se Poslanecké sněmovna řídit nemusela - a také neřídila. Nikterak též nepředjímá rozhodnutí Ústavního soudu, před kterým chce opozice způsob projednávání zákonů vrácených Senátem napadnout. Přesto mnohé vypovídá o tom, jak mimoběžné může být uvažování politiků a právníků.

Dalším smutným zjištěním je, jak hlavní zastupitelský sbor nahlíží na soužití většiny s menšinou. Ochrana práv menšin říká koaličním stranám pramálo. Naopak si ústy Marka Bendy a dalších poslanců stěžovaly na utlačování nebo dokonce terorizování většiny menšinou. Naposledy jsme podobné teze mohli slyšet při průvodech organizovaných Dělnickou stranou sociální spravedlnosti v etnicky a sociálně rozbouřených severních Čechách.

Je zde ale ještě jeden praktický důvod pro to, aby politická většina nakládala s menšinou ohleduplně. Po příštích volbách se dost možná dnešní vládnoucí skupina odebere do opozice a otěže převezmou ti, co jsou dnes minoritou. Bojím se, aby zážitky z nedávných dnů negativně neovlivnily chování budoucích mocných. Kdo potřebuje názorný příklad, nechť pohlédne do středních Čech. Tamní sociálnědemokratický hejtman je kritizován, že je k opozici arogantní, ba že s ní zametá.David Rath má ale po ruce jednoduchou odpověď: prý jen občanským demokratům vrací, jak jednali kdysi oni s ním.

Asi se shodneme, že podobná praxe nemůže vést k ničemu dobrému. Tam, kde politici žijí jen ze dne na den a od voleb k volbám, převládá zásada "oko za oko, zub za zub". Dlouhodobý výhled jim schází a společné hledání východisek z krizových situací a období od nich čekat nemůžeme.

Když už reformy nebyly načrtnuty společnou rukou klíčových partají z vlády i opozice, mohlo být o nich alespoň rozhodováno bez zpochybnění platné legislativy. Ve Sněmovně by se o normách vrácených Senátem hlasovalo později, ale koalice by mohla mít čisté svědomí, že své reformy procedurálními chybami neohrozila. Nestalo se. Další bitva, a podotýkám, že s otevřeným koncem, se odehraje před Ústavním soudem. Jsem zvědav, kolik straníků jej opět nařkne, že nemístně zasahuje do politiky. Přitom stačilo málo a soudci mohli zůstat bokem. Jenže země, kde místo moudrých státníků převažují horké hlavy, se bez často vytěžovaných ústavních soudců zjevně neobejde. I to je důsledek přetrvávajícího pohrdání demokratickými pravidly a hodnotami.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6