Je legrační sledovat, jak média, která ještě včera lobovala za premiéra Paroubka (zejména ta veřejnoprávní), se od něho nenápadně odvracejí. Jiná měla přece jen snazší pozici a v ostřelování dosluhujícího premiéra pouze přišlápla pedál. Radek Bartoníček v pátečním redakčním komentáři Mladé fronty Dnes prezentoval Paroubka jako "kůl v plotě" a poslal mu dobrou radu: buď nechá projít sněmovnou Topolánkovu stovkovou koalici, jež "pro něj znamená jistotu dalšího působení ve vysoké politice", anebo ji hlasy poslanců ČSSD zablokuje, což povede k předčasným volbám a jeho "politickému důchodu".

Tvrdit bez uzardění, že v novém sněmovním uspořádání není k Topolánkově vládě s lidovci a zelenými jiné alternativy než předčasné volby, může vskutku jen kovaný propagandista. Nejenže koalice s lidovci a zelenými není pro vítěznou ODS jediným řešením, ona pro ni dokonce není ani tím nejlepším možným (to se netýká Mirka Topolánka, pro něhož je jediným).

Pokud z klubu ČSSD krátce po volbách nedezertují jeden nebo dva poslanci a nepřidají se v hlasování k nové koalici (o tom, že by to byl někdo z komunistů, zde neuvažujme), bude to mít ODS s prosazováním svých programových priorit vážně těžké: nejprve bude muset každý legislativní návrh projednat ve vládě se zelenými a s lidovci a poté ještě ve sněmovně s ČSSD. Domlouvání ve čtyřech (všechny parlamentní strany vyjma komunistů) bude složité a už dnes tak lze s jistotou říct, že z předvolebních slibů ODS zbudou pouhé cáry. Naproti tomu v případě "velké" koalice ODS-ČSSD (či menšinové vlády ODS tolerované ČSSD) nejenže by ve sněmovně vznikla spolehlivá většina, ale domluva - jistě ne snadná - by probíhala ve dvou.

ODS spolu s lidovci a zelenými většinu ve sněmovně nemají. To, zdá se, ignorují ti, kdo pomáhali Bursíka protlačit do sněmovny a nyní ho vehementně prosazují do vlády. Že, Radku Bartoníčku?

---

Poznámka redakce:
Tento měsíc vychází v nakladatelství Hejkal panu Danešovi kniha
České výpečky. Kronika let 1989-2005 v 17 obrazech
V povídkách známého novináře a publicisty vystupují jak osobnosti veřejně známé (s výjimkou prezidentů Havla a Klause ovšem nikoliv pod svými skutečnými jmény), tak fiktivní hrdinové, a politické události, které v tom kterém roce „hýbaly“ českou společností, se prolínají s každodenním životem a příběhy tzv. obyčejných lidí.

---

www.danes.cz