Už mne taky nebaví pořád poslouchat o Zemanovi a Schwarzenbergovi. Už je toho nějak moc. Jak byl ten fór za totáče: "Otevřu rádio, Lenin. Otevřu televizi, Lenin. Otevřu noviny, Lenin. Bojím se otevřít konzervu!" Takže promiňte, milí čtenáři, že o tom ještě píšu i já.

Postup do druhého kola presidentské volby, ač je velkou částí medií vydáván za vynikající úspěch demokracie a politické vyspělosti našich občanů, je ve skutečnosti dosti chmurný. Než jásat, jak dobře jsme si vybrali, spíše by bylo na místě poslechnout si názory poněkud se vymykající chóru oslavných chvalozpěvů a tvrdící, že to není nic moc.

Dovolím si pro nečtenáře českého tisku a naše krajany v zahraničí citovat z několika tiskovin.

Šéfredaktor týdeníku Respekt Ivan Hamšík psal v č. 3/2013 o mediální přípravě voleb v úvodníku: "... u některých kolegů z médií jsem si dokonce musel ověřit, jestli ještě pracu­jí ve svých redakcích, protože jsem za­čal mít pocit, že se nechali zaměstnat ve štábu Karla Schwarzenberga... Pro mě - a možná i pro některé z vás - teď bude mimořádně těžké odlišit oprav­dovou osobu Karla Schwarzenberga a podívat se na něj kriticky, od osoby nadlidského knížete, který vznikl jako marketingový produkt. … Současné názory, že kdo nevolí Karla, nepatří mezi slušné lidské bytosti, že celá Morava je retardovaná, když volí Zemana, a že jeho příznivci jsou pomýle­né socky, jsou hloupé... Čím víc budete lidem říkat, co mají dělat, na just to udělají obráceně."

V tomtéž týdeníku v komentáři "A presidentem bude…!" napsal Bohumil Pečínka: "……V první dny roku 2013 proběhl špatně skrýva­ný mediální převrat, během ně­hož se podařilo vyvolat obrovskou proschwarzenbergovskou vlnu nadšení, jež se nakonec z Prahy přelila do celé země. Co byly její symptomy? Především se podařilo reinterpretovat osobu Karla Schwarzenberga a zbavit ji všech politických, lobbistických a ekonomických va­zeb a souvislostí. Z "Karla" …. se stala ikona, která neměla nic společného s jeho re­álným politickým a lidským obra­zem a názory….. (jeho) volebnímu týmu se současně podařilo napro­sto nelegitimovat (dřívějšího favorita) Jana Fischera, jenž se pod náporem jednostran­né kampaně úplně zlomil."

V LN 17. 1. 2013 v článku „Český komplex" pak P. Kalina (historik umění a architektury) jde v hledání náhlého úspěchu Schwarzenberga dále:

"Prezidentská volba otevírá staré rány. Bylo by ale iluzí očekávat, že nám je vyléčí…

Zpěněné vášně před druhým kolem prezi­dentské volby by neměly zastřít, že otázky, které dnes řešíme, kotví hlubo­ko v naší kolektivní paměti a minulosti. Nejen od roku 1948, … už v roce 1918 došlo v naší zemi ke skutečné revoluci…. Životní zkušenost několika generací byla naráz znevážena. Za hrdiny tehdy nebyli prohlášeni ti, kdo ve válce v dobré víře bojovali na straně Rakouska-Uherska, ale ti, kdo se na základě svého přesvědčení přidali k jeho nepřátelům. Takové události se … říká trauma. Češi své trauma nikdy nedokázali po­jmenovat. Trauma nelze překonat tím, že o něm nemluvíme. …. Z neléčeného traumatu se časem vyvine komplex. Lidé svůj komplex často řeší skokem do neznáma. Češi proto vždy budou ochotně naslouchat zjednoduše­ným vyprávěním o tom, že národy vlastně ne­existují, že národ je "jenom" historický kon­strukt. Jindy si nechávají namluvit, že jsou ná­rodem plebejců, jako kdyby třeba Švýcaři ně­jak trpěli tím, že v jejich dějinách šlechta ne­hrála žádnou roli." V části „Neuvědomované prázdno" pak o Schwarzenbergovi autor konstatuje:

"´Karel Schwarzenberg´, jak je nám představován v těchto dnech, je mediální iluzí... je to člověk, který vystřídal řadu politických stran, často naprosto odlišných. V šedesátých letech působil v rakouské lidové straně. Po roce 1990 byl členem ODA. Na­posledy využil malé environmentalistické stra­ny, aby se stal ministrem zahraničí. …Při první příležitosti opustil stranu, které za svou pozici vděčil, a stal se tváří marketingového projektu současného ministra financí. Jak léta Schwarzenbergova veřejného působení souvise­jí s tradičními hodnotami, to nikdo netuší. Máme před sebou politického turistu, kterému jde hlavně o jeho podíl na moci… Karel Schwar­zenberg není nějak zásadně lepší ani horší než jiní politici. Je stejný. Je ovšem zásadní chybou promítat si na něj naše iluze."

O druhém kandidátovi, Miloši Zemanovi, si asi nikdo ze středových a pravicových voličů nedělá moc velké iluze. Slibuje chudým,jak zázračně zbohatnou, slepým, jak prohlédnou, a chromým dvě zdravé nohy. Je to brilantní mozek, dnes však osoba s vlečkou nechutných skandálů za sebou. Od Bambergu, kde chtěl propachtovat republiku partě česko-švýcarských podvodníků, přes organizování pomluv, likvidaci nepřátel estébáckými metodami, ustanovení starých estébáků a mladých zlodějů do vysokých funkcí (Gross & his melodyboys) atd. Sebestředný ožrala s častými záchvaty chování hospodského štamgasta v putyce IV. cenové kategorie. A s věrnými přáteli nalevo - od estébáků, pohraničářských politruků, normalizačních aparátčíků až po sovětské, dnes ruské agenty.

Zdánlivě tedy nemá člověk jinou volbu, než si se skřípením zubů vybrat Schwarzenberga. Jenže to by nesměly být po americkém vzoru televizní debaty. 17. ledna 2013 vysílala ČT 1 ve 20.00 přímou debatu. Řídil "hvězdný moderátor" ČT Moravec. Jak se vybíralo diváctvo, nevím,ale převaha "schwarzenbergovců" byla očividná. Tedy slyšitelná.

Na záznam se můžete podívat zde.

Prosím, věnujte svoji pozornost části od 77. minuty a pak hlavně od 79. minuty. Tam se Zeman jedovatě ptá Schwarzenberga, zda je pravda, že mluvčí sudetoněmeckého landsmanšaftu, v Česku dobře známý Bernd Posselt, radostně přivítal postup Karla Schwarzenberga do druhého kola (Zeman je známý odpůrce sudeťáků). Schwarzenberg dotaz odpálkoval bonmotem, že je rád za každého, kdo je rád, že postoupil. Odpovědi na další otázky ohledně sudetských Němců už byly horší. Schwarzenberg, jak předpokládal Zeman, přesně v duchu nejhorších sudetoněmeckých výkřiků prohlásil, že v "dnešní době by Beneš a jeho vláda asi byli posláni do Haagu", a na otázku Zemana, zda tedy považuje Beneše a poválečnou vládu za zločince, odpověděl nic neříkající a navíc dosti nepravdivou tirádou. Skutečnost v ní překroutil a někde doslova lhal. A to třeba když mluvil o mosteckých hornících, což prý byli většinou sociální demokraté a někteří komunisté. Ale nějak "zapomněl" dodat, že to bylo tak do roku 1933 a že v letech 1935 až 1938 tito horníci volili henleinovce. A kdo je nevolil, toho zatklo po záboru gestapo a skončil v koncentráku. Naprostou a neohenleinovci stále opakovanou lží omletou v přímém přenosu i pretendentem na prezidenta Schwarzenbergem je to, že údajně museli odejít do odsunu i ti, co zůstali věrni republice. Není to pravda. A pokud to Schwarzenberg jako možný budoucí president neví, je to velice špatné. A pokud to ví a lže, je to ještě horší. Protože tyhle informace dnes už rozšiřují jen někteří skutečně postnacističtí sudetští Němci.

Jeho tvrzení, že se měly případy "jednotlivě posuzovat", je směšné. Nerealizovatelnost takovéhoto řešení v poválečné době vyvrátili i experti Spojenců, když se uvažovalo, jak jednat s Němci na území jiných států po válce. A bylo to zamítnuto. Teoreticky lidumilné a spravedlivé řešení by vyvolalo ještě větší zmatek a ještě větší přečiny či zločiny, než byly způsobeny masivním odsunem.

Milé kníže asi nic netuší o tom, že v té době se toulaly Evropou miliony hladových lidí - propuštěných vězňů, totálně nasazených a zavlečených. V zajateckých táborech Spojenců bylo dle údajů německých archivů celkem jedenáct milionů německých vojáků, z nichž hlady, nemocemi a podobně zemřel více než jeden milion. To zde ještě byli italští zajatci (spojenců i propuštěných z německých lágrů), sovětští zajatci, asi 3 až 5 milionů uprchlých Němců z Východu před Rudou armádou, z toho českých zemích odhadem 1,5 milionu těchto "národních hostů", V Prusku Rudá armáda řádila tak, že Moskva musela zastavit postup a omezit vraždění Němců a znásilňování žen, a to za cenu nasazení vojsk NKVD, Němky houfně páchaly sebevraždy utopením v Labi, v parcích kolem Berlína byly celé aleje oběšenců - v dubnu a květnu 1945 spáchalo sebevraždu oběšením v okolí Berlína více než pět tisíc osob atd. Hrůza, hrůza, miliony hladových lidí a nenávist všech vůči všem. A hromady mrtvých v koncentračních táborech, u silnic, pod troskami domů… Kníže si to k stáru představuje pod dojmem informací a života v Rakousku, jak se říkalo "jak Hurvínek válku".

Ostatně většina sudetských Němců, a nebylo jich málo, kteří dostali osvědčení o zachování věrnosti ČSR, nakonec stejně odešla, protože situace byla taková, že obyvatelé porobených států nebyli stavu rozlišovat, kdo je jaký Němec. Celou válku bylo jako odpověď na německé nacistické zločiny platné jediné heslo "Dobrý Němec - mrtvý Němec". Padesát milionů mrtvých prostě nebylo možno přehlédnout.

Čeští demokratičtí sudetští Němci sami lépe pochopili výrok Alaina Corbina, francouzského historika a profesora pařížské Sorbonny: "Na jedno násilí reagujeme jinou, obvykle opožděnou formou násilí. Dav si pamatuje nespravedlnost a útisk a nepromíjí. Potřeba vrátit ránu však bývá silnější než spravedlnost a běžně dopadá na nějaké náhradní viníky, kteří s tím měli jen pramálo společného."

O tom asi pan Schwarzenberg nic neví. A kupodivu se ani slovem nikde nezmíní o německých zločinech ani o "potřebě" a navrácení vyhnaných Němců z Polska, východního Pruska, Rumunska, Francie, Holandska, Jugoslávie, Norska atd. Přičemž v zásadě humánní a civilizovaný odsun se odehrával jen v ČSR. Jinde, až na Holandsko a Francii, to byla většinou jatka.

Karel Schwarzenberg vyvedl hned na začátku vlády Václava Havla obrovský malér, když prezidenta přemluvil, aby se Havel Němcům omluvil. Není to sice moc známo, ale byla to Schwarzenbergova práce. Havel té "omluvy" pak mnohokrát - v době, kdy se Bavorsko a Rakousko jako mluvčí sudetských Němců pokoušely zabrzdit vstup nejprve ČSR a pak ČR a SR do Unie a NATO - velice litoval.

Poslední šíleností pak bylo Schwarzenbergovo televizní vyjádření, že Benešovy dekrety jsou již dávno neplatné. To je stanovisko, na základě kterého požaduje landsmanšaft odškodnění, návrat všech "vyhnaných a jejich potomků" (jde asi o sedm milionů osob) a hlavně právo sudetských oblastí na "sebeurčení až po odtržení". Tedy návrat do doby před sto lety, kdy sudetští Němci vyhlásili stát "Deutschböhmen", který měl hranice tak, jak byly později hranice Protektorátu. Tedy státu, který by byl po předpokládaném "vyhlášení samostatnosti" Sudetenlandu Pak by musela vzniknout jakási obdoba Protektorátu "Böhmen und Mähren" doslova obklíčeného cizím nepřátelským územím (až na hranici s Slovenskem). Tedy politicky a ekonomicky neschopným samostatného života. Logika dějů je nezvratná, žádné pištění mladých intošů, že "tohle se u nás stát nemůže", neplatí.

Kdo má zájem o nějaké další podobnosti, nalezne je zde: Sudety se vzdaly, Krvavá léta 1938-45 (část 3) a Krvavé jaro 1945 (12).

Schwarzenberg se to sice v pátek na Primě snažil trochu vyžehlit, ale nepříliš přesvědčivě.

Takže taková zdánlivě jednoduchá volba "noblesního" knížete se nám nějak komplikuje. Otázka tedy zní: Sebestředný Zeman, který si na levičáka jen hraje a je schopen když to považuje za nutné , každé špatnosti, anebo mediální ikona Schwarzenberg, za kterou se skrývají neznámé osoby a která si myslí, že odsun Němců byl zločin. A zločiny je nutno, jak každý ví, trestat a škody nahrazovat. Bez ohledu na to, že byl odsun proveden na základě zločinů Německa a sudetských Němců se souhlasem Spojenců. Jako jediné řešení, aby Německo nezačalo potřetí světovou válku.

Což se povedlo, ovšem bylo k tomu potřeba, aby SSSR 47 let okupovalo východní Německo a USA, Francie a Velká Britanie jsou tam vojensky dodnes. Jen USA měly v roce 2011 na území Německa 232, slovy dvěstě třicet dva, základen. Viz zde.

Takže, přátelé, myslím, že jsme jásali předčasně. Vybíráme ze dvou silně kontroverzních, někdo říká až mizerných kandidátů. Ale tak to v životě chodí.