Postoj současné vlády k minimální mzdě nenechává nikoho na pochybách o její levicové orientaci. Ta ji zvýšila za poslední tři roky třikrát až na současných 11 tisíc korun. ČSSD plánuje i její čtvrté zvýšení na 12 200 Kč. Zvýšení minimální mzdy prezentuje jako efektivní pomoc nejchudším obyvatelům, jako nástroj, který má zvýšit mzdy v české ekonomice a bojovat proti sociální nerovnosti. Ve skutečnosti jde o velmi asociální opatření. Je třeba připomínat, že minimální mzda škodí zejména nejméně příjmovým zaměstnancům, pokřivuje trh, omezuje zaměstnanost mladých a nekvalifikovaných a zvyšuje rozsah ekonomické aktivity v šedé (nelegální) zóně.

Na rozdíl od vlády a odborů panuje mezi ekonomy shoda, že minimální mzda ekonomice škodí a brání vzniku pracovních míst. Potvrzují to i dlouhodobá data. Ne ve všech zemích EU minimální mzda existuje. Není náhodou, že evropské země, které zavedly minimální mzdu, mají dlouhodobě vyšší jak celkovou míru nezaměstnanosti, tak zejména míru nezaměstnanosti mladých či vyšší podíl dlouhodobě nezaměstnaných než země, které minimální mzdu nemají.

Vláda „sociální charakter“ zvyšování minimální mzdy dokládá nutností zvyšovat podíl minimální a průměrné mzdy směrem k 40 % (což má i v programovém prohlášení). Vztažení minimální mzdy k té průměrné je ale přinejmenším ošemetný údaj. Průměrná mzda (a tím i podíl minimální mzdy k ní) se totiž výrazně liší – regionálně, oborově ale i dle věkových skupin atp. Platí, že na průměrnou mzdu nemají 2/3 zaměstnanců, že vyšší než celorepublikový průměr mají ze všech krajů jen Praha (výrazně) a (těsně) Středočeský kraj, či že průměrná mzda pomocných nekvalifikovaných profesí je o 40 % nižší než celkový průměr. Zejména ale platí, že minimální mzda neohrožuje ty, kteří pobírají průměrnou mzdu. Její negativní dopady pocítí ti s hluboce podprůměrnými příjmy. Pokud bychom např. vzali mzdy 5 procent zaměstnanců s nejnižšími mzdami, pak by podíl minimální mzdy (11 tisíc korun) k jejich průměrné mzdě mohl letos dle odhadů dosáhnout až 95 %. Návrh ČSSD na minimální mzdu 12 200 Kč by dokonce znamenal, že by minimální mzda byla pro tuto skupinu zaměstnanců vyšší než průměrná. To by jejich pracovní místa výrazně ohrozilo.

Zvyšování minimální mzdy nenechává firmy bez reakce. Ty na zvyšování mzdových nákladů reagují nahrazováním práce kapitálem (stroji, roboty), což už dnes můžeme v nemalé míře vidět (například v potravinách – místa pokladních nahrazují elektronické samoobslužné pokladny), nebo reagují pro zaměstnance dlouhodobě méně výhodnými formami zaměstnání, či unikají do šedé zóny (vyplácejí mzdy „na ruku“).

Není náhodou, že největšími propagátory růstu minimální mzdy jsou odbory. Právě ony totiž – jako jedni z mála – z tohoto regulačního opatření profitují. Minimální mzda totiž eliminuje konkurenci levnějších pracovníků, kteří pracují bez odborové ochrany, nebo ji mít nemohou, jelikož práci ani nemají.

Zvýšení minimální mzdy není nařízením o vyšších platech, jak se nás snaží vláda přesvědčit. Vyšší mzdy zaručí jen vyšší produktivita práce. Minimální mzda je opatření, které zamezuje vstupu na pracovní trh a dopadá nejvíce právě na ty, kterým má dle vládních proklamací pomáhat. Náš trh práce nepotřebuje explozi tohoto evropského nešvaru. Potřebuje naopak využít dobré ekonomické situace k odkládaným reformám trhu práce.

Faktor S, 18.5.2017

Institut VK