Všechny politické strany hlásají urbi et orbi, že veřejnoprávní televize nemá sloužit stranickopolitickým zájmům a stejně tak Policie ČR nemá podléhat politickým vlivům. A politické strany prý jednají nestranně jen ve prospěch blaha státu, na svůj myslí až na posledním místě.

Když ale dojde na lámání chleba, všecko je jinak. V těchto dnech pravdu odhaluje přístup médií a politických stran k správnímu řízení o žádosti Petra Lessyho o návrat do služebního poměru a do funkce.

Zaměříme-li se na zpravodajskou stanici ČT24 těchto dnů, je zřejmé, že její vztah k zmíněnému námětu zdaleka neodpovídá představám o chování televize veřejné služby. S větší nebo menší razancí se totiž snažila ovlivnit veřejné mínění ve prospěch názoru, že neexistují rozumné důvody pro návrat Petra Lessyho.

Převážně záporné ohlasy sklidil "vymývač mozků" Václav Moravec za posedlost, s kterou tlačil v Otázkách Václava Moravce ze dne 1.12.2013 ministra vnitra Martina Pecinu, aby protahoval zmíněné správní řízení.

ČT24 věnovala námětu rozhodování ministra vnitra o osudu Petra Lessyho a Martina Červíčka značnou pozornost také v rozhodný den, tedy v úterý 3.12.2013. Její chování k Martinu Pecinovi nebylo tak agresivní jako v neděli, ale bylo stejně jednostranné a matoucí. Základním motivem byla podpora názoru, že ministrovo rozhodnutí ve prospěch Petra Lessyho je nesprávné.

Je na pováženou, že zpochybňování správnosti případného návratu Petra Lessyho zaznívalo z obrazovky přímo v době, kdy se uzavíral ministrův rozhodovací proces. Například ve Studiu 24, moderovaném Danielem Takáčem, odsoudil v obsáhlém vystoupení postup Martina Peciny komentátor Martin Fendrych. Lze to chápat jako pokus na poslední chvíli ovlivnit ministrovo myšlení v neprospěch návratu Petra Lessyho. Aktivní jednosměrné ovlivňování veřejného mínění ale nepatří do poslání televize veřejné služby.

V dalším vysílání ČT24 pokračovala ve zpochybňování ministrova rozhodnutí sice umírněnějším tónem, ale přece jen. Věnovala nadměrnou pozornost tiskové konferenci právem rozhněvaného policejního prezidenta Martina Červíčka a ochotně přejala jako zjevenou pravdu domněnku, že Martin Pecina takto odpověděl na neshody s ním kvůli personálnímu řízení PČR.

Brojení proti Martinu Pecinovi se táhlo od dopoledních hodin až do nočních zpravodajství. V Událostech, komentářích ve 22:00 se sice Lukáš Dolanský také lehce snažil tlačit Martina Pecinu do kouta kvůli Červíčkovu prohlášení a opakovaně se ho trapně vyptával, zda mu povyk kolem návratu Petra Lessyho stál za vyvolanou mediální bouři, ale přesto zde zaznělo ministrovo vystoupení, jež je dle mého názoru plnohodnotnou protiváhou k filipice pana policejního prezidenta. Martin Pecina byl naprosto upřímný: nezapřel, že se nepodřídil stanovisku poradní komise, a přiznal, že má výhrady k personální situaci v některých policejních útvarech. Zejména však vysoce ocenil práci a osobnostní vlastnosti Martina Červíčka a dal najevo, že jeho odbojné vystoupení přijímá s klidem a rozvahou. Vyloučil tak možnost, že by důvodem pro návrat Petra Lessyho byla nespokojenost s prací generála Červíčka ve funkci policejního prezidenta.

Bylo to silné vystoupení. ČT24 ale na ně nereagovala stejně pružně jako dříve na prohlášení Martina Červíčka. V zúženém časovém prostoru následujících zpravodajských relací mu věnovala jen nepatrnou pozornost.

Ve výsledku tak ČT24 zanechala v povědomí televizních diváků některé bludy, které jim ztíží orientaci v tom, co se na ministerstvu vnitra a na Policejním prezidiu děje. První je mantra, že "máme dva policejní prezidenty". Ve skutečnosti ministr Pecina ve správním řízení rozhodl pouze o návratu Petra Lessyho do služebního poměru u PČR. Otázku obsazení křesla policejního prezidenta bude řešit v následujícím kroku (jehož výsledek ovšem vyplývá z logiky prvního kroku).

Další je dojem, že ministr vnitra dal průchod nevoli vůči policejnímu prezidentovi Martinu Červíčkovi. Skutečnost je ale taková, že jako státní úředník, popř. správní orgán, nemohl jednat jinak, než ve správním řízení projednat podnět Petr Lessyho. Musel by postupovat stejně, i kdyby si subjektivně sebevíc přál setrvání Martina Červíčka ve funkci, protože mu zákon jinou možnost nedává.

Stále zaznívají pochybnosti, zda se ministr musel podřídit pravomocnému rozhodnutí Městského soudu v Praze. Jejich nositelé vykládají odůvodnění usnesení tak, že vlastně nepopírá důvodnost správního rozhodnutí exministra Jana Kubiceho o propuštění Petra Lessyho ze služebního poměru.

O obsahu odůvodnění rozhodnutí se lze sice bavit, ale to je tak asi vše. Pravomocné soudní rozhodnutí v trestním řízení je vykonatelné od okamžiku vyhlášení (nikoli až od doručení písemného vyhotovení). Kdyby například Městský soud v Praze rozhodl opačně a uložil by Petru Lessymu nepodmíněný trest, odsouzený by společně s písemným vyhotovením dostal příkaz k nástupu trestu. Určitě by se pak také diskutovalo o správnosti odůvodnění a odsouzený by patrně podal dovolání. Ale pokud by se nerozhodl pro život psance, nastoupil by výkon trestu a za mřížemi by vyčkával, jak Nejvyšší soud ČR rozhodne o dovolání. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ve prospěch Petra Lessyho ovlivňuje správní řízení se stejným okamžitým účinkem, takže ministr je nemohl ignorovat.

Podle jiných kritiků měl Martin Pecina vyčkat na rozhodnutí správního soudu v řízení k žalobě, podané Petrem Lessym kvůli propuštění ze služebního poměru a odvolání z funkce. K tomu je třeba říci, že správní řízení soudní je určeno především k přezkumu zpochybňovaných rozhodnutí správních orgánů. Váha jeho rozsudku je samozřejmě vyšší než rozhodnutí správního orgánu: je-li zakončeno kasačním rozsudkem, je prakticky konečné. Nicméně má velkou nevýhodu, jež je činí pro daný případ nepraktickým: od podání žalobního návrhu do konečného rozhodnutí zpravidla uplynou dva až tři roky, někdy i delší doba. Máme přece poměrně nedávnou zkušenost s dopady rozhodnutí správních soudů ve věci státních zástupců odvolaných z funkcí exministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem během jeho prvního mandátu, kteří se vrátili zpět na svá místa až po jeho návratu do čela ministerstva.

Čekat na správní soud v našem případě by bylo totéž jako říci Petru Lessymu, nezákonně vyhozenému z funkce a služebního poměru, že si má na spravedlnost počkat několik dalších let. To by ovšem bylo nemravné a navíc nevhodné z hlediska zátěže pro státní rozpočet: navrátilec má právo na odškodnění za všechny požitky, o které přišel tím, že nemohl vykonávat své povolání.

Ostatně nepoměru v operativnosti správního orgánu a správního soudu si jsou vědomy i soudy. Například v současnosti vede Energetický regulační úřad správní řízení, jehož výsledkem může být odebrání licence jisté fotovoltaické elektrárně. Souběžně by se měl správní soud zabývat žalobou na odebrání licence téže elektrárny, podanou z veřejného zájmu nejvyšším státním zástupcem. Soud ale řízení přerušil až do rozhodnutí správního orgánu, tedy Energetického regulačního úřadu.

K dobru ČT24 lze přičíst, že vynesla do popředí sice obecně známý, ale dosud spíše opomíjený další důsledek Kubiceho policejního puče: ohrožení existenční jistoty Martina Červíčka ve funkci policejního prezidenta. Vyvolaný nežádoucí účinek nápravy křivdy na Petru Lessym si v žádném případě nezasloužil. Martin Červíček je slušný člověk. Pohotovým přijetím nabídky na obsazení místa, na jehož uvolnění se nijak nepodílel, vytrhl Janu Kubicemu trn z paty a zasloužil se o to, že pirátský kousek vyhození Petra Lessyho neměl za následek chaos v Policii ČR. Práci policejního prezidenta vykonával svědomitě, s plným nasazením, a má zcela jistě osobní zásluhu na tom, že se nezastavil kladný trend vývoje policie. Přesto je pravděpodobné, že bude muset odejít, aniž cokoli zavinil, protože souběžnou existenci dvou policejních prezidentů zákon nepřipouští a návrat Petra Lessyho je zákonným aktem výkonu spravedlnosti. Mělo by se mu ale dostat slušného zacházení a přiměřené protihodnoty za utrpěnou újmu.

Za povšimnutí stojí i postoje politiků k dané kauze. Připadá mi trapné, nebo spíše pro ostatní zahanbující, že jako první z poslaneckých klubů se za ministra vnitra vehementně postavili komunisté, a to argumentačně dobře podloženým prohlášením předsedy strany, poslance Vojtěcha Filipa. Naproti tomu klub ODS se vystoupením svého předsedy Zbyňka Stanjury pustil po stezce vyšlapané Petrem Nečasem a jeho skvadrou: projevil hluboké znepokojení nad hrozícím odvoláním Martina Červíčka a dožadoval se projednání situace v PČR v bezpečnostním výboru. Jako v minulosti, i teď je ODS nervózní z možnosti, že by se do čela PČR mohl dostat policista, který jí nevyhovuje. Vyznamenal se i předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, a to požadavkem, aby Martin Pecina přenechal rozhodnutí o obsazení křesla policejního prezidenta svému nástupci. Prokázal, že žije mimo realitu: zatím nikdo neví, kdy dojde k jmenování nové vlády, a není důvod, proč by měl Petr Lessy čekat na nápravu křivdy další týdny a měsíce. Jeho stanovisko je také výrazem sklonu k přijímání účelových rozhodnutí nedbajících právní stránky věci. U předsedy strany, která obešla ve volbách vlastní stanovy, aby dostala na kandidátní listinu ministryni spravedlnosti, to ale zase tolik nepřekvapuje.

ODS a ČSSD spojuje nepochopení holé skutečnosti, že za předpokladu dodržování zákona o policii je rozhodování ve správním řízení o vrácení Petra Lessyho do funkce policejního prezidenta poměrně jednoduchou logickou úlohou, která nemá nekonečno řešení, jejichž výběr lze ovlivnit nějakým politickým kuhhandlem.

Je potěšitelné, že za ministra vnitra se postavil předseda vlády v demisi Jiří Rusnok. Ještě lepší by ovšem bylo, kdyby s prohlášením přišel o den dříve.

Bez ohledu na to, kam média v těchto dnech tlačila ve vztahu ke kauze Petra Lessyho veřejné mínění, je naprosto jasné, že na současné nepříjemnosti "zadělal" jeho odvoláním bývalý ministr vnitra Jan Kubice s pomocí GIBS. Důsledky jak pro Petra Lessyho, tak pro Martina Červíčka jsou skutečně těžké a jejich náprava obtížná a zatíží i státní kasu. Je proto na čase, aby zmíněným hříšníkům konečně někdo předložil účet.