27.7.2016 | Svátek má Věroslav






POLICIE: Další televizní Otázky VM

16.4.2014

Ministr Milan Chovanec v Otázkách Vymývače mozků dne 13. dubna 2014 seznámil veřejnost se svým pohledem na nejvýznamnější otázky týkající se fungování Policie České republiky, na které chce soustředit pozornost. Jeho vystoupení mělo "hlavu a patu": vše, co chce dělat, prospěje policii a potažmo veřejnosti.

Jednou z jeho hlavních starostí je vrácení platů policistů a dalších bezpečnostních sborů na úroveň před jejich snížením, ke kterému přikročila Nečasova vláda pod záminkou šetření v rámci ztrpčování života policejnímu prezidentovi Petru Lessymu. Věc je vážnější, než z debaty v OVM vyplývá. Skokové snížení platu o několik tisícovek měsíčně řádně rozkolísá rodinný rozpočet. S platy, které měli před snížením, si mnozí policisté mohli dovolit např. vzít si hypotéku na byt nebo přijmout jiné dlouhodobé závazky, na jejichž splácení najednou po snížení nemají. Ve výsledku několik set příslušníků bezpečnostních sborů upadlo do insolvence, další jsou předmětem zájmu exekutorů. Tato okolnost je bezpečnostním rizikem pro stát, protože dlouhodobá nezaviněná finanční tíseň může mít vliv na výkonnost policistů, tlačí je k odchodu ze služebního poměru a navíc je činí méně odolnými vůči korupčním nabídkám. Finanční tíseň navíc postihuje lidi, kteří při odchodu do zaměstnání nikdy nevědí, zda se vrátí domů. Bylo by jistě dobře, aby ministr financí Andrej Babiš při projednávání rozpočtových nároků ministerstva vnitra neskrblil.

Řeč přišla také na odvolání generála Petra Dohnala z funkce generálního ředitele Vězeňské služby ČR. Ministr vnitra se vyhnul kritice rozhodnutí své kolegyně Heleny Válkové, která ostatně sice těsně, ale přece obhájila své rozhodnutí před poslanci výboru pro bezpečnost (a to někteří poslanci nepochopili, že strašák dvojvládí by začal hrozit pouze v případě, že by Helena Válková Pavla Ondráška nepověřila řízením Generálního ředitelství VS ČR, ale přímo jej jmenovala generálním ředitelem). Poukázal na jinou stránku věci, kterou je absurdní formalismus současné právní úpravy: odvoláním generála Dohnala z funkce ve chvíli, kdy se obsazovalo místo policejního prezidenta, vznikla situace, která neměla daleko k řešení jeho automatickým ustanovením do čela policie. Absurdita by spočívala v tom, že odvolaný by se dostal na místo, které klade na kvality a výkonnost svého držitele větší nároky než jeho původní funkce. K přesnému naplnění podmínek nedošlo. Ostatně generál Petr Dohnal se nepřihlásil o místo policejního prezidenta, ač byl mezi dvacítkou možných uchazečů, na které se obrátil dopisem ministr vnitra.

Právní úprava, která něco takového umožňuje, určitě není dobrá. Je to ale jen jeden z důvodů, proč celý systém jmenování či ustanovování do vrcholných funkcí a odvolávání ve výkonných orgánech státní moci vyžaduje zásadní přezkoumání. Sporná je i vhodnost vpuštění moci soudní do rozhodování o sporech mezi odvolanými a odvolávajícími: atmosféře a výkonnosti úřadu určitě neprospívají střídavé odchody a návraty soudícího se odvolaného šéfa, jehož svědky jsme byli například v případě snahy Jiřího Pospíšila o vypuzení Vlastimila Rampuly z místa vrchního státního zástupce v Praze. Je také otázka, zda je nezbytné, aby generální ředitelé Vězeňské služby ČR nebo Hasičského záchranného sboru ČR měli ve vztahu k nadřízenému ministrovi stejně silné postavení jako policejní prezident, či ředitelé Generální inspekce bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb. Podobný otazník kladu na rovnost mezi postavením nejvyššího státního zástupce a vedoucích státních zástupců nižších stupňů.

Současná úprava nadřazuje ochranu individuálních práv řídících pracovníků nad požadavek hladkého chodu služby, který v každém případě trpí důsledky nesvárů mezi jejich špičkami. Není například možné, aby ministryně spravedlnosti nesla odpovědnost za stav vězeňství, když ředitel služby se jí nehodlá podřizovat, ač je ze zákona jejím podřízeným a odpovídá jí za stav Vězeňské služby ČR.

Nejvýznamnější částí vystoupení ministra vnitra byla zpráva o jmenování Tomáše Tuhého policejním prezidentem, ke kterému došlo v sobotu 12.dubna 2014, a v souvislosti s ní debata, naznačující nespokojenost ministra vnitra a zřejmě i jiných členů vlády s činností Generální inspekce bezpečnostních sborů a jejího ředitele Ivana Bílka. Milan Chovanec konstatoval, že policisté stížnostmi zpochybňuji vysokou četnost případů jejich kriminalizace touto službou a postěžoval si, že se nedomohl údaje o poměru mezi počtem zahájených trestních řízení proti policistům a jejich dovedení do pravomocného rozsudku. Vyjádřil se kriticky k podílu GIBS na vypuzení Petra Lessyho z funkce policejního prezidenta a prohlásil, že podobný způsob zacházení s policejním prezidentem se již nesmí opakovat, protože znejisťuje celou policii. Neupozornil ale na to, že teprve jmenováním Tomáše Tuhého 12. dubna 2014 byl v Policii ČR nastolen normální stav, rozkolísaný pučem z 29. srpna 2012, jímž byl za součinnosti bývalého ministra vnitra Jana Kubiceho a Generální inspekce bezpečnostních sborů vyhozen ze služebního poměru nepohodlný policejní prezident Petr Lessy. Důsledky puče dopadly nepřímo na celou policii a zejména do osudů nejen Petra Lessyho, ale také generála Martina Červíčka, který si rovněž nezasloužil, aby se stal hříčkou v rukou ministrů vnitra. Přes výše zmíněná kritická slova nepřikládá dle mého názoru Milan Chovanec zmíněným událostem přiměřenou vážnost. Skoro se tvářil, jako že sice došlo k nějakému pochybení, ale zase se tak moc nestalo. O tom, že za útok na policejního prezidenta by měl někdo nést odpovědnost, nepadla nejmenší zmínka. Jeho postoj v tomto ohledu není výjimečný. Všichni odpovědní se tváří, jako by došlo k nějaké politické dohodě, zaručující pachatelům beztrestnost.

S jeho vyjádřením, že se nic podobného nesmí v budoucnu opakovat, lze samozřejmě souhlasit. Jenže nelze si představit účinnou prevenci takových zlořádů bez řádného vyšetření nepřístojnosti z 29. srpna 2012 a případného potrestání viníků. Jejími ústředními postavami byli tehdejší ministr vnitra Jan Kubice, který propustil Petra Lessyho ze služebního poměru a na jeho místo nezákonným postupem ustanovil generála Martina Červíčka, dále ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Ivan Bílek, který má obecnou odpovědnost za to, že jeho podřízení provedli nezákonné trestní řízení proti Petru Lessymu. Oba se ve vztahu k této záležitosti chovají jako uličníci, kteří rozbili kamenem okno a utekli. Jan Kubice se vytratil z veřejného prostoru. S médii nekomunikuje a zdá se, že v jednom směru štěkající smečka hlídacích podvraťáků demokracie se o něj ani nezajímá, protože o to nestojí její chlebodárci. Při "kulatém stolu" dne 9.prosince 2013 v Senátu na téma "Generální inspekce bezpečnostních sborů – (ne)vyšetřování trestných činů policistů" jsem se veřejně zeptal Ivana Bílka, zda má v úmyslu kvůli svému podílu na akci proti Petru Lessymu nabídnout předsedovi vlády resignaci. Odpověděl, že nikoli. Svou pravomoc vůči příslušníkům GIBS a z ní vyplývající odpovědnost bagatelizoval na úroveň "příručí, který za nic neručí". Dále upozornil, že Městský soud v Praze konstatoval, že trestní řízení proti Petru Lessymu bylo zahájeno nezákonně, ale jeho další průběh netrpěl procesními vadami. Kupodivu jej za tuto nehoráznost "nezpražila" předsedající senátorka Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně. Je-li totiž řízení zahájeno nezákonně, protiprávní povahu mají všechny jeho prvky. V tomto ohledu byl výrok Městského soudu v Praze nešťastný. Právě kvůli nezákonnosti řízení od samého počátku Městský soud v Praze trestní stíhání Petra Lessyho zastavil, aniž by se zabýval otázkou, zda bylo svým obsahem důvodné. Jeho rozhodnutí vyvolalo poměrně značný rozruch a zastínilo skutečnost, že mu předcházelo prvostupňové řízení s velmi obsáhlým dokazováním, které z věcných důvodů dospělo k zprošťujícímu rozsudku. Z obou rozsudků lze vyvodit, že GIBS zahájila trestní řízení proti Petru Lessyho nezákonně z formálního hlediska, ale kromě toho obsah obvinění před soudem neobstál.

Trestní řízení proti policejnímu prezidentovi je velmi neobvyklá akce, patrně ojedinělá v celé poválečné Evropě a nelze si představit, že by je nějaký nižší důstojník GIBS zahájil bez vědomí a souhlasu ředitele služby. Pokud by tomu tak bylo, jistě by se měl místo Ivana Bílka odpovídat přímý pachatel, ale stejně by byla na místě otázka, k čemu je dobrý ředitel, kterému uteče pod prsty tak závažný výstřelek jeho podřízených.

Výrok Městského soudu v Praze je nešťastný i z toho důvodu, že soud se do podrobností postupem GIBS nezabýval. Ani mu to nepříslušelo a pro své rozhodnutí to nepotřeboval. O věcné správnosti výroku můžeme ale pochybovat, protože z časové smyčky událostí z 29. srpna 2012 lze usuzovat, že kroky inspektorů a exministra Jana Kubiceho byly koordinované a dohodnuté ještě před sdělením obvinění Petru Lessymu, tedy v době, kdy GIBS nebyla oprávněna kohokoli informovat o svých záměrech.

Ze souvislosti puče s veřejnými výroky Petra Nečistého Nečase, Miroslava Machiavelliho Kalouska a některých dalších (např. poslankyně Jany Černochové, tehdy osoby blízké Martinu Červíčkovi) jsem dospěl k podezření, že puč proti Petru Lessymu zorganizoval na politickou objednávku Jan Kubice, který si za tím účelem zajistil součinnost Generální inspekce bezpečnostních sborů. To je ovšem pouhé podezření, odvozené z mediálních zpráv. Je ale tak závažné, že by je měly důkladně prověřit orgány činné v trestním řízení. O výsledku by se měla dovědět veřejnost.

O vyvolání vyšetřování se pokusil trestním oznámením spolek Šalamoun. Jeho snaha ale vyzněla naprázdno, protože pražská policie pod záštitou dozorového i dohledového státního zastupitelství zametla věc pod koberec. "Sestřelení" policejního prezidenta je pro ně všechny zřejmě zcela nevinná záležitost, kterou lze kdykoli opakovat. Vše skončilo u Městského státního zastupitelství v Praze, jehož představená Jana Hercegová se již v minulosti osvědčila jako ochránkyně Stanislava Grosse, podezíraného ze zneužití pravomoci ministra k zřízení, řízení a používání tajného policejního týmu Mlýn.

"Zametení" podezření proti Janu Kubicemu a Ivanu Bílkovi & spol. patrně není jediným případem poskytnutí ochrany politickým činitelům Městským státním zastupitelstvím v Praze. Zdá se, že nákaza "zametačství" se po vypuzení Vlastimila Rampuly a Libora Grygárka z Vrchního státního zastupitelství v Praze přestěhovala z Pankráce na nám.14.října na Smíchově.

Smířlivý přístup k účasti Generální inspekce bezpečnostních sborů na puči proti Petru Lessymu není ale výsadou orgánů činných v trestním řízení. GIBS podléhá vládě, popřípadě jejímu předsedovi, tedy prakticky pánubohu (protože vláda se do uplatnění své pravomoci rozhodně nehrne). Na předsedu vlády se obrátil interpelací ve věci selhávání GIBS poslanec David Kádner (dříve VV, nyní Úsvit). Odpověď byla sice vstřícná v tom směru, že Bohuslav Sobotka projevil ochotu věcmi GIBS se zabývat, ale spíše naznačovala, že tato problematika je pro něj okrajová, zcela bezvýznamná a nelze se nadít, že by se například rychle pustil do odvolávání Ivana Bílka.

Objasnění pozadí likvidace policejního prezidenta Petra Lessyho se tak možná nakonec přiřadí k jiným "pomníkům" v historii bezpečnostních sborů ČR a státního zastupitelství.



Přemýšlíte co uvařit?
Přemýšlíte co uvařit?

Inspiraci a zajímavé recepty najdete na eMimino.cz

Diskuse


P. Papež
21:44
16.4.2014

J. Vyhnalík
3:18
16.4.2014

J. Gogo
7:43
16.4.2014

J. Vyhnalík
7:51
16.4.2014

V. Kain
13:58
16.4.2014

počet příspěvků: 6, poslední 16.4.2014 09:44









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.