Když je nějaké výročí, je vhodné k tomu napsat nějaký článek. To ví každý redaktor i editor, který od redaktora článek objedná. A ten napíše. A protože právě proběhlo další výročí konce světové války, té války, kterou jme jako národ přežili jen s velkým štěstím a při mnoha obětech, objevily se články. Zajímavé.

Nejobjektivnější popis byl od Pavla Kohouta v Mladé frontě Dnes, kde píše tak, jak to viděl a jak to bylo. Mrtví Češi, mrtví Němci, vraždící SS i mstící se Češi… Pan Kohout si to pamatuje.

Dan Hrubý si vzhledem k věku jaro roku 1945 nepamatuje, zato vybral do Reflexu tři zvláštní příběhy pod názvem "Třísky z českého lesa". Tři příběhy - a je jistě jen náhodou, že ve všech jsou Češi vykresleni jako pěkný dobytek až na ty dva, co pomohli utéct z Prahy německému mladíkovi. Konec konců, čert aby vzal ty vyprávěnky, podobných výlevů na téma české zhovadilosti na nevinných německých obětech jsme četli za posledních dvacet let nekonečnou řadu. Hledáte-li jejich prameny, většinou vás dovedou k landsmašaftu anebo "Svazu vyhnanců". Pan Hrubý si nějak vůbec nenašel místečko třeba pro povražděné Čechy - nabízím třeba lidi vyvlečené ze sklepů a postřílené v Kobylisích, povražděné lidi na Trojském mostě...

Když svého času uveřejnila MfD fotografie povražděných Pražanů na Pankráci coby "oběti českého bestiálního vraždění Němců v Postoloprtech", zájemci o tuto problematiku věděli, odkud ta fotka je. Byla vyvěšena na webu landsmanšaftu jako ukázka české zločinnosti. No, jednou není nic… Ovšem dvakrát už je zvyk. Tak jsme jen nevěřícně koukal na článek, kde je výrazně napsáno "pod Karlovým mostem plavaly mrtvoly lidí, které gardisté jen tak ze srandy házeli u Národního divadla do Vltavy".

To je sólokapr, co?! Ti hnusní Češi!

Problém je, že tuto informaci naleznete pouze a jenom ve vyprávěnkách odsunutých Němců, kteří dokonce líčili, jak Češi údajně svazovali ostnatým drátem Němce k sobě a pak jen házeli po svazcích do Vltavy. Solidní němečtí historici tyto vyprávěnky většinou odmítají jako smyšlené. V publikaci "Pravdou k smíření – ´Případ Postoloprty´ a jeho vyrovnání 1945-2010" (Vydáno Andreasem Kalckhoffem pro Heimatkreis Saaz ve spolupráci s Otokarem Löblem) uvedli mnohá vyprávění "pamětníků" na základě faktů do reality. Slovo, a hlavně pomluva, má sílu meče. Vsadím se, že odteď bude kdekdo vykládat o shazování nevinných Němců v Praze do řeky.

Posledním "výkvětem" této protičeské propagandy je článek Trestejme popírače násilností při divokém odsunu Němců od Jana Urbana, který dle informace na svém blogu učí na New York University v Praze. Ach jo! Chudáci studenti!

Rozebírat celý ten blábol, tedy spíše vzteklý skřek plný nenávisti, že je svět jinačí než chtěli on a také ONI, "Kárlovci", je škoda času. Ovšem klást odsun Němců z ČSR na roveň zločinům nacistů a komunistů, to by si dneska netroufl ani Bernd Posselt, mluvčí landsmašaftu, a ten dokáže říkat všelijaké věci.

Na začátku je potřeba konstatovat, že pokud vím, nikdo nikdy nepopíral poválečné násilnosti na Němcích, takže jaksi není koho trestat. Ovšem pan Urban a jeho přátelé nechtějí ve skutečnosti trestat neexistující popírání zločinů, oni chtějí změnit skutečnost a na místa největších zločinců z 2. světové války místo německých nacistů dosadit Čechy. Český politolog Pavel Barša o této snaze svalit vinu na někoho jiného říká:

"Učinným odlehčením je projekce (přenesení) té (vlastní) viny na někoho jiného, nejúčinnějším odlehčením pak její projekce přímo na oběť samu. Tím je morální účet (zdánlivě) vyrovnán."

Většina "argumentů" pana Urbana jsou takové nesmysly, že by na ně - myšleno duševně - slušný politolog anebo historik nesáhl "ani kacíkem". Jako skutečně vážné práce zabývající s tímto tématem doporučuji čtenářům – a studentům pana Urbana - například knihy německých historiků D. Brandese "Cesta k vyhnání 1938-1945", V. Zimmermanna "Sudetští Němci na nacistickém státě", D. Brandese "Češi pod německým protektorátem", americké historičky Claudie Koonz "Svědomí nacismu", českou práci V. Houžvičky "Návraty sudetské otázky" a mezinárodní sborník "Odsun Němců z Československa 65 let poté".

Už samotná představa, jak zločinný Beneš jako sluha Stalina plánuje vyhnání jedenácti milionů Němců ze střední a východní Evropy, je směšná. Sověti jistě měli zájem posunout hranice co nejvíce na západ, ale o tom rozhodovala spojenecká Velká trojka a ne Beneš!

Na odsunu Němců a územní likvidaci německých menšin v cizích státech trvali Angličané, Američané i Francouzi. Miliony jejich padlých vojáků jim velely zabránit další německé expanzi pomocí "pátých kolon". Byl to Winston Churchill, kdo řekl v projevu k britské poslanecké sněmovně: "Vyhnání (Němců) je jediná metoda která do té míry, jak jsme schopni předpokládat, bude nejuspokojivější a trvalá (jak zabránit další německé válce). Nebude-li tam (v jiných státech) žádná směs národností, přestane nám působit dosavadní nekonečnou starost (co s agresivním Německem).

Fabulace pan Urbana jsou naprosto mylné. Tvrdí: "Velkou část masakrů německého civilního obyvatelstva (Postoloprty, Švédské šance, Petržalka) v létě 1945 organizovaly a provokovaly právě jednotky (nebo důstojníci) Obranného zpravodajství pod ochranou sovětů."

Tak Postoloprty jsou dodnes nejasnou otázkou, kolik těch mrtvých jsou vlastně Němci postřílení čs. vojáky a kolik je tam obětí válečných zajatců, pochodů smrti a koncentračního tábora v Postoloprtech. Ovšem tyto čs. jednotky prošly osvobozovanou Ukrajinou - mnozí byli volynští Češi – a procházeli vypálenými vesnicemi s hromadami mrtvol (specialitou Wehrmachtu bylo vraždění žen, naházení živých dětí do studní a na ně pak mrtvoly jejich matek). A při bojích na Dukle, kde padla část čs. vojáků do německého zajetí, nalezli pak mrtvoly těchto zajatců jejich spolubojovníci s vydloubanýma očima, uřezaným přirozením nacpaným do úst a přibité na vrata usedlostí. Co byste pak dělali vy, táži se?!

V článku jmenovaný Josef Kalla, jehož údajná slova Urban cituje, nebyl jen tak nějaký Kalla ale brigádní generál Josef Kalla.

Tvrzení o Benešovi jsou jako vždy u těchto lidí naprosto lživá. Postoje prvních let války byly relativně umírněné. V říjnu 1940 E. Beneš v jednání se sudetoněmeckým sociálním demokratem Wenzellem Jakschem přednesl svoji představu o částečném transferu Němců z poválečného Československa: "Uděláme to po dobrém, zaplatíme náhradu, bude to stát nás i vás, ale musí to být. Všechny ty mladé, nenapravitelné nacisty, ty pošleme do Německa a zbavíme jich vás i sebe. Potom budete Němci pohromadě a dáme vám kantony (v ČSR)... Budete mít na vybranou, buď zůstat ve zchudlém Německu, nebo s námi."

V listopadu 1940 E. Beneš v depeši adresované Ústřednímu vedení odboje domácího, což byl hlavní orgán protinacistického odboje v Protektorátu Čechy a Morava, konstatoval, že zájem čs. vlády je, aby čeští Němci žili i v obnoveném Československu. V únoru 1941 již čs. vláda soudila, že by Němci v nové ČSR neměli mít "žádných zvláštních práv", protože Jaksch trval stále na "zvláštních právech až po odtržení". A v prosinci 1942 zdůvodňoval prezident E. Beneš nezbytnost organizovaného (částečného) odsunu mj. i tím, aby se zabránilo masakrům a divokým odsunům. Současné požádal skupinu W. Jaksche, aby přestala užívat slova "sudetský, Sudetenland, sudeťák", a to ve vlastním zájmu, protože "budou navždy v českých zemích spojena s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným". Postupná změna E. Beneše k českým Němcům byla nejen reálným odrazem vývoje války a zločinů nacistů, ale byla též reakcí na to, že sociálně demokratický německý exil se prakticky vůbec nezapojil do boje za uznání československé státnosti a za anulaci Mnichovské dohody, naopak ji považoval "za přirozenou".

Od heydrichiády a nacistické stupňování válečných zločinů, začíná hlavně ve vedení Spojenců a také v československé vládě převažovat názor vyjádřený expresivně Janem Masarykem: "Vybít a vyhnat ty skopčáky!"

Moskva, ale i třeba Italové, Norové, Holanďané a balkánské národy včetně Řeků měly jednotný názor: "Mrtvý Němec, dobrý Němec!"

Kdyby to nebylo tragické, bylo by směšné tvrzení pana Urbana, jací jsme to necivilizovaní lidé, když říká: "Ze sto padesáti případů takzvaného ´gestapismu´ (to je moderní novotvar vymyšlený neonacisty pro zmatení pojmů, kdo co dělal či udělal), tedy hrubého násilí, vražd, znásilnění a krádeží proti německým civilistům, včetně dětí, žen a starců, které měly jít před soud, byly nakonec odsouzeny jenom čtyři (!) osoby."

Jisté je, že kdyby nebylo komunistického převratu, bylo by odsouzených více. Ovšem v Německu nebyl žádný komunistický převrat a ze tří tisíc vedoucích vražených komand, tzv. Einsatzgruppen, jejichž němečtí příslušníci spolu s místními kolaboranty zavraždili více než dva miliony lidí, bylo potrestáno 20, slovy dvacet masových vrahů a ostatní dožili na státních penzích a často ve službách německé policie. To netvrdím já, ale Francouzi ve svém dokumentárním seriálu.

Je prý "ostudou české politiky a justice, že ještě ani po téměř sedmdesáti letech nezačaly používat zákon č. 405/2000 proti popíračům masových vražd německého civilního obyvatelstva v poválečném Československu."

A koho by měli trestat, když to nikdo nepopírá, jen chce nechat prozkoumat všechny údajné zločiny, které placení anebo hloupí autoři vytahují na světlo a dělají z nich senzace? V Dobroníně se ukázalo že některé místní nacisty pozabíjel po válce místní Němec, kterého oni předtím poslali do lágru a on přežil, v Postoloprtech není jasné, kdo jsou vlastně ti mrtví, atd.

Je neuvěřitelné, že stále platí slova Jana Wericha, která přednesl před více než 75 lety a adresoval je pisatelům článků o zločinných Češích ubližujících nevinným sudetským Němcům: "Oni to dělají částečně z vlastní blbosti, částečně za cizí peníze!"

Započítáme-li to, že první články požadující potrestání a likvidaci Čechů za útisk sudetských Němců začaly vycházet v tisku ještě před koncem 19. století, mají tyto články tradici delší než 120 let. Mezitím ovšem ty nevinné německé duše dokázaly rozpoutat dvě světové války, v kterých zahynulo více než 110 milionů lidí.

Pokud někdo nedokáže rozpoznat rozdíl mezi 110 miliony a 20 až 30 tisíci a klade je na stejné rovnítko, nemůže být morálně normální.

Zdá se, že nám sudetští Němci nikdy neodpustí, že prohráli dvě světové války, které pomáhali rozpoutat.

Nakonec takový malý kvíz: " (s nápovědou, že o odsunu rozhodli Spojenci na základě zkušenosti, že německé etnické skupiny dvakrát pomohly rozpoutat světovou válku).

Z ČSR bylo odsunuto a uteklo cca 2, 5 až 3 miliony Němců (ono se to neví přesně, Protektorát a Sudety byly plné Němců, které odsouval a přesouval Hitler, a pak těch, kteří utíkali sami...).

Ta hádanka zní: Jak to, že za vyhnání Němců jsou podle našich "intošů" zásadně odpovědni Češi, když do Německa bylo celkem dle německého "Svazu vyhnanců" vyhnáno po válce více než dvanáct milionů Němců a u nás jich bylo jen okolo tří milionů?

Podotázky zní:

a) Kolik je procent 3 miliony z 12 milionů?

b) Kde se vzaly ty další miliony?

c) Jak to, že se útočí jen na Čechy, respektive Československo, když cca devět milionů "vyhnanců" nebylo od nás?!

Nebude to tím, že se jim zdáme nejslabší a že u nás vždy našli kolaboranty typu Emanuela Moravce?

Co myslíte vy?!

P.S. Místo řečnění pár fotografií z května 1945 z Prahy a okolí, které v našem tisku nenajdete. Asi nejsou dost politicky korektní a kazily by představu rytířských německých vojáků a zvrhlého českého obyvatelstva (snímky jsou z archivu historika J.Čvančary):

1. Masakr provedený SS 6.5.1945 v Úsobské ulici na civilním obyvatelstvu

2. Takto zacházely jednotky SS a Wehrmachtu při postupu na Prahu s civilisty

3. Masakr v ulici Pod Habrovou Praha Barrandov 8.5.1945

4. Dnešní pomníček na památku zavražděných v ulici Pod Habrovou

5. Hromadná vražda civilistů německými vojsky ve výtopně Masarykova nádraží 8.5.1945