Pamětník Velké francouzské revoluce Jan Kalvoda (kdo by to do něj řekl) měl naposled strach z Robespierra. Pak byl 200 let asi v hibernaci, protože celé generace diktátorů a válečných zločinců ho nevyděsily. Až nyní prezident Václav Klaus. Jinak by Kalvoda nemohl ve svém článku Klaus se hrozivě mýlí (MfD, 9.9.2010, NP 14.9.2010) napsat o panu prezidentovi tuto větu: „Po Robespierrovi mi nikdo nenahnal tolik strachu.“ Nikoli nějaký Klaus, to pan Kalvoda se mýlí. Nikoli hrozivě, nýbrž trapně. Popletl totiž dvě slova velmi nestejného významu. Když se pan prezident Václav Klaus ve svém projevu před poslanci kromě jiného zabýval kritikou Ústavního soudu, zmínil se také, že moc výkonná a soudní jsou odvozeny od moci zákonodárné. A to je prostě pravda. Soudci jsou navrženi a jmenováni exekutivou, exekutiva má mandát od parlamentu a jen z jeho vůle může být ustanovena. Exekutivu a legislativu nepřinesl čáp, porodil ji parlament, odvozený od vůle lidu.

Tato odvozenost však vůbec neznamená nadřazenost, superioritu, jak se snaží tvrdit Kalvoda. Naopak, podmínkou demokracie je vybalancovaná rovnováha všech tří mocí.

Tuto je třeba udržovat a obnovovat, což není vždy snadné. Legislativa má často tendenci „vykrádat“ pravomoci exekutivě. Exekutiva mívá zase často sklon vměšovat se do hájemství justice.

Od čeho je Ústavní soud

ÚS byl zřízen ke střežení ústavy, především před jejím oklešťováním obecnými zákony. Ani ústavu ale nepřinesl čáp, přijal ji parlament.

A přijal ji kvalifikovanou většinou. A ÚS má hlídat, aby ji parlament měnil opět pouze kvalifikovanou většinou, jinak by opravdu mohl hrozit diktát parlamentu, kterého se prý Kalvoda bojí.

Loni ale ÚS zrušil samu část ústavy, a tím na sebe fakticky vzal roli ústavodárce. A není nikoho, kdo by tomu zabránil. A to je téma k zamyšlení. ÚS tím totiž uchvátil faktickou superioritu, kterou podle Kalvody chce prezident Klaus přisoudit parlamentu. Nikoli. Nechtěl a nic takového neříkal, požadoval jen vyváženost mocí. Protože tato vyváženost se zvrhla, a to vůbec ne ve prospěch parlamentu.

ÚS dnes vnucuje parlamentu vysoce politické závěry. Z toho Kalvoda strach nemá? Že nad patnácti členy ÚS již žádná kontrola není? To není nadřazenost nad ostatními mocemi? To je vyváženost?

Kalvoda začíná svůj text skoro hysterickým výkřikem: „Při vší úctě, jíž se cítím být povinen k hlavě státu jako instituci (slyšte: povinen a jen k instituci, pozn. L. J.), musím upozornit na přímé a aktivní ohrožení demokracie (!!!) plynoucí z projevu prezidenta republiky….“ A co že má být tím přímým ohrožením? Navrhl prezident Klaus rozpuštění parlamentu? Zrušení svobodných voleb? Nebo divoký diktát legislativy? Nikoli. Vyzval jen k zamyšlení nad tím, zda ÚS nenarušil rovnováhu ústavních institucí.

Kalvoda straší: „Idea nadřazenosti parlamentu totiž není nová. Předvedli ji Francouzi krátce po zboření Bastily a v čisté podobě parlament jakobínský... soudil a popravoval.“ To chce prezident Klaus?

Odvozenost a nadřazenost

Důležité je to slovo „nadřazenost“. To si Kalvoda vymyslel a dává prezidentu Klausovi do úst. Ten totiž mluvil o odvozenosti. Jen parlament je přímo odvozen od vůle voličů. A proto jsou volby tak citlivým institutem. Jenomže pro pana Kalvodu – a pak i pro ÚS – bylo důležitější právo jeho klienta poslance Melčáka na konzumaci celého volebního období než péče o odvozenost všech mocí od voleb.

A pak volby zrušili, i když zákon o nich byl zákonem ústavním a získal zásadní mandát od obou komor parlamentu. Volič měl rozhodnout, ale Kalvoda a jím adorovaný ÚS ho k tomu nepustil.

A ještě má odvahu podsouvat pokus o ohrožení demokracie a div ne i o popravy tomu, kdo na to upozorní.

MfD, 20.9.2010

Autor je tajemník prezidenta ČR