Tento nadpis jsem si vypůjčil od Mary Heimannové, která pod ním vydala knihu o české nesnášenlivosti. Nečetl jsem ji, vím o ní jen díky jednomu staršímu novinovému článku. Ale v pátek 12.12.2014 otiskl Neviditelný pes článek pana Jana Urbana pod titulkem Český úkol, který se zabývá stejnou tematikou, tedy tím, jak naši tátové a dědové ublížili sudetským Němcům a jak tím vlastně zavinili téměř všechny katastrofy 20. století.

Kdo mlčí, souhlasí - a já nesouhlasím. Pravda je ta, že Němci v ČSR měli mnohem víc práv, než oni přiznávali Čechům v Rakousku-Uhersku a to nebylo tak dávno, aby si to naši tátové nepamatovali. . Jsou to vývody se společným přístupem, totiž berou na tehdejší události měřítka 21. století a neberou v úvahu atmosféru a podmínky tehdejší doby. Narodil jsem se v roce 1940, už tedy něco pamatuju a není mi lhostejné, jak se kope do našich tátů, kteří se už nemohou bránit, a nebere se ohled na to, co prožili a proč jednali tak a ne jinak. Často jim „sebemrskači“ přičítají i zločiny, které spáchal někdo jiný, např. vojáci Rudé armády, a vím o několika takových případech. Pamatuju si na rok 1945 jen málo, ale vzpomínám si na strašlivou nenávist ke všemu německému, když se začala objevovat pravda o německých zvěrstvech páchaných na Ukrajině a v koncentrácích.

Podle dnešních zvyklostí by bylo korektní mluvit o zvěrstvech nacistických. Já to neudělám, vzpomínám si, jak jeden Polák kdesi otiskl svou zkušenost, že měl možná smůlu, ale že za celou válku nepotkal slušného Němce. To je jistě přehnané, ale i u nás se (asi až po vzniku NDR, kdy Gottwald přišel s účelovým „není Němec jako Němec“) začalo říkat „dobrý Němec je dva metry pod zemí“.

Musím tu připomenout, jakou máme dnes kliku, že jsme se dožili demokratického Německa, které se dokázalo během jedné generace zbavit nacistického moru. Kdy se německé děti začaly ptát rodičů, „jak jste to mohli dopustit“. Určitě to nebylo snadné, ty morem zasažené generace dožívaly často se skřípěním zubů. Přečtěte si vzpomínání lovce nacistů pana Wiesenthala o nenávistné atmosféře při soudních jednáních, když už se podařilo nacistického darebáka k soudu dostat. Můžeme porovnávat i s námi, jak neochotně přistupuje justice k odsouzení viníků zločinů StB a také jak beztrestně Semelová z KSČM obhajuje zločinecký systém dokonce v parlamentu. Pravda, ty zparchantělé generace Němců dostaly takovou lekci v r. 1945, že se nedalo nic hájit. Byla to však lekce přiliě nákladná, stála svět příliš životů.

Ministryně spravedlnosti ČR se nechala slyšet, že Čechům se za protektorátu nic tak strašného nedělo. Ano, točily se veselohry, hrála fotbalová liga, např. proti Polsku Idylka.

Podobné kecy slyšíme od našich soudruhů : Kdo si za socíka hleděl jen své práce, tomu se nic zlého nestalo, měl práci a měl se dobře. Ani já se neměl zle, ale přes všechny křivárny dneška bych neměnil, ten zadrátovaný socialistický skanzen už ani náhodou!

Čechy totiž Němci potřebovali, aby zbrojovky jely naplno. Co by se dělo po „vítězné“ válce, už víme, v Čechách by zůstala asi třetina schopná poněmčení, ostatní pod drnem nebo někde na Sibiři. Možná bych byl mezi poněmčenými, maminka uměla dobře německy, možná by to nějak ukecala. Dnes mě mrzí, že jsem se odmítal od ní něco přiučit, tehdy němčina nelákala. Myslíte, že by sudetští Němci uronoli slzu nad osudem Čechů? Také jsem slyšel dost často, že to byli za války větší fanatici než Němci z Říše.

To vychází z prostého faktu, že konflikty jsou častější se sousedem, se kterým máte společný plot, s tím, co je o parcelu dál, už tolik hádek není. To sousedství nebylo pro Čechy vždy nevýhodné, přes jazykovou barieru měli blízko příklady vyspělejšího hospodaření využívajícího bližší sousedství s centry průmyslové revoluce Anglie a Nizozemí. Často se chlubíme památkami a zapomínáme zdůraznit, že je vytvořili Němci.

Podobné je to i s kulturou, která k nám z antiky proudila přes německé země. Z toho Němci usoudili, že jsou něco lepšího než ti zaostalí Češi a Slované vůbec, a že proto mají právo na nadvládu nad nimi, a rozlítilo je odmítnutí účasti na frankfurtském parlamentu Palackým..

Nedávno jeden diskutující napsal, že kdyby nebylo pitomých obrozenců, kteří křísili už neexistující národ, mohli jsme dnes být součástí lepšího světa a na vyšší úrovni atd.

Asi jo, mohli z nás být takoví Lužičtí Srbové. Tím se jich nechci dotknout ani v nejmenším, jako občané jsou možná lepší než my. Já jsem rád, že jsem Čech, neboť také z nás mohli být horliví dozorci gestapa, nepochybuju, že dosti českým blbúm by se to líbilo !

Ti obrozenci už tušili, kam Němce vede pruský dril, měli už příklad uloupení Slezska Marii Terezii Fridrichem (Velikým, jak jinak, že?). Ten se přece nechal slyšet, že vždycky najde doktory, kteří zdůvodní, že byl v právu. To Rakousko bylo mnohem humánnější než Prusko, proto také Češi v něm mohli vyrůst národně i ekonomicky tak, že už začali uvažovat o vlastní emancipaci. Podobnost se Slováky o sto let později je jasná, když se národ začne cítit dospělým, těžko už snese poručníkování. Kdyby (!) v té době předáci sudetských Němců byli rozumnější a nebránili spolu s maďarskou šlechtou císaři pánu v korunovaci českým králem, mohlo tady být Rakousko-Uhersko - možná v trochu jiné, federativní podobě - dodnes. Tak ať si stěžují na své gaulajtry, kteří je zavedli do náruče Hitlera.

Jenže tím by přiznali jednotu českých zemí v historických hranicích a to se jim, tedy těm předákům, příčilo. Když pak přivedli Rakousko-Uhersko spolu s Maďary ke krachu, začali to svádět na Čechy a zapomněli na své nadšení z vypuknutí války i na ochotnou podporu válečných půjček a také na to, jak Čechům vyčítali, že jich upisují málo! Toto byl pak jeden z důvodů, proč nenáviděli vznik ČSR, když ta odmítla tyto válečné půjčky splácet. Těm německým předákům nejvíc vadilo, že přišli o postavení vedoucího národa. Jestliže pan Urban vyčítá ČSR, že obsadila pohraniční města s pomocí legionářů, tedy vojenskou silou, pak zapomíná, že jinak to prostě nešlo. Když v březnu 1919 došlo ve Šternberku k přestřelce a zahynulo okolo dvaceti vzbouřenců, byli tito vydáváni za národní mučedníky. Už se nezmínili, že ta přestřelka začala zastřelením dvou českých vojáků z nějaké hlídky a až četa vojáků z Olomouce teprve vzbouřence zneškodnila.

Důvod byl jasný, už tehdy byli přesvědčeni, že pohraničí patří jim, a překroutili tezi o sebeurčení podle svého. Vlastně podle jejich verze mělo být poražené Německo i Rakousko odměněno získáním pradávné částí českého království. Jakpak by to asi pan Urban tehdy udělal? Napsal by poníženou supliku do Vídně či Berlína, aby mu dovolili založit ČSR? Už tehdy by se vzdal pohraničí, což později vyčítá Benešovi? Ten to udělal až pod hrubým nátlakem a hrozbou války. Beneš měl dost chyb, nemíním mu dělat advokáta, ale aspoň mu nevyčítejme, že neukáznil Hitlera a později Stalina, jak to dnes jeho kritici dělají. Na to byl malým pánem. Do Evropy nepřivedl bolševiky Beneš, ale Hitler a desítky milionů jeho něm. přisluhovačů. Ani odsun či vyhnání Němců nebyl jen jeho dílem. Už nevím, kde jsem to četl (nechám se poučit), že myšlenka transferu německých obyvatel napadla Winstona Churchilla, když podle svého naturelu myslel dopředu jak zabránit příštím konfliktům. Tohoto muže nepřestanu obdivovat za odvahu, s jakou se odmítl podřídit gaunerům, a to v málo nadějné situaci, do které Anglii dostala partička usmiřovačů. Nejen za Dějiny 2. světové války mu parří Nobelova cena. Beneš nechtěl vyhnat všechny Němce, jen asi třetinu. Až domácí odboj, tedy ti, co s nimi prožili válku, pak trvali na vyhnání všech.

Nechci unavovat dlouhým povídáním, i pan Urban se za délku omlouval, jen chci upozornit na obtíže, které ve světě způsobují oblasti, na které si dělají nárok dva národy. Před několika měsíci jsem někde viděl obrázek roztržené ČSR na ČR a Slovensko, který otiskl nějaký sudetoněmecký list s titulkem „Chybný projekt od samého začátku“. Díky tomuto „chybnému projektu“ dnes existuje to Slovensko a Slováci jako národ. Češi by v Rakousku-Uhersku určitě přežili, Slovensko by však byla jen uherská Horní země.

Češi nikdy nebyli bez chyb, stejně jako jiné národy. Ve snaze se vyrovnat větším uvěřili v Rukopisy, začali se blamovat „co je české to je hezké“, také se bezdůvodně povyšovat nad jinými. Staly se při vyhánění zločiny, za které dlužíme omluvu. Dlouho se o nich nemluvilo, viníci nalezli do KSČ a tím byli nepostižitelní. Případ krutého vraždění na Švédských šancích u Přerova, o kterém se zmiňuje pan Urban, však je třeba víc osvětlit. Pachatelé byli vojáci bratislavské posádky v Petržalce, kteří se vraceli z přehlídky v Praze a na nádraží v Přerově objevili vlak se slovenskými Němci vracejícími se do svých vesnic na Slovensku. Posíleni alkoholem je i se starci a dětmi odvedli za tmy do blízké Moštěnice a pod velením důstojníka Pazúra je hrdinně včetně dětí postříleli. „Čo sme s detmi mali robit, keď sme jim matky postrielali?Tak se Pazúr hájil před soudem, který ho za tento zločin odsoudil, ale zakrátko dostal od Gottwalda prezidentskou milost. Jedna holčička prý prosila: „Keď ste zastrelili mamičku, zastrelte aj mňa.“ Bože, má zlo hranice?

Vedou se diskuze o účelnosti Ústavu pro studium totalitních režimů, pamětníci téměř vymřeli, alespoň za pokus to stojí. Právě proto, že se o těchto zločinech nemluvilo, mohli „jestřábi“ z řad vyhnaných vyrukovat s tzv. první sudetskou lží o tom, jak Češi postříleli čtvrt milionu Němců při vyhánění. Česko-německá komise před 20 lety zjistila, že obětí byla asi desetina, tedy okolo 25 tisíc. I tak je to hodně. Kolik z nich si to zasloužilo, protože za války terorizovali Čechy, to by alespoň zčásti mohl osvětlit ten ÚSTR.

Už jen na konec poznámka o „vypjatém nacionalismu“ Čechů, který tak rádi kritizují všichni čechobijci. Nacionalismus do střední Evropy přivedli Němci. Začal za napoleonských válek, pokračoval Bismarkem, který však musel krotit svého císaře, aby po bitvě u Hradce Králové r. 1866 nezadupal Rakousko úplně, protože ho ještě bude potřebovat za spojence. Následovala válka s Francií r. 1870, kde Bismark intrikoval tak, že podle tehdejších obyčejů muselo následovat vypovězení války francouzským panovníkem, na což Bismark čekal. V Bibli se někde píše: „Běda tomu, skrze koho pokušení pochází.“

Také se málo ví, že po této válce musela Francie zaplatit 5 miliard zlatých franků odškodnění a když pak po 1. světové měli platit Němci, tak to najednou byla strašná nespravedlnost!

Takže to pokračovalo militarizací Německa a v několika generacích Němců to vyvolalo pocit, že oni jsou předurčeni k vládnutí. Hitler už přišel do připravené atmosféry, slíbil jim statky na východě, drtivá většina těchto nadlidí mu ochotně uvěřila, že za všechno může nespravedlivá versailleská smlouva a např. i ČSR jako „letadlová loď komunismu“. Jediná demokracie v tomto prostoru musela zmizet, stála v cestě nadlidem. Podle některých mudrců tak prý tento stát selhal, když nedokázal přeprat mnohonásobnou přesilu...