Mitt Romney je jistým vyzyvatelem současného prezidenta USA v blížících se prezidentských volbách. Podnikl nedávno cestu do Londýna, Izraele a Polska v souladu se svou předvolební strategií získat na svou stranu ve volbách potomky Poláků a silnou židovskou lobby v USA. Jak se mu to podařilo, uvidíme.

Jiná věc je posuzovat Romneyho předvolební zahraniční cestu jako cestu "skoroprezidenta", tj. posunout její význam někam, kde nikdy ani nebyl. Právě tak si lze vysvětlit komentář europoslance Libora Roučka, který Romneymu nastavil "zrcadlo" (Dalšího Bushe už snad radši ne!, NP, 3.8.2012). Článek je plný invektiv a poznámek o Romneyho neschopnosti a nekompetentnosti. Je přitom pro Roučka typické, že pouze papouškuje názory evropských médií, která (bohužel) obvykle podporují "spravedlivý boj lidu Palestiny", ihned s posměškem komentují, co si to Romney zase dovolil, apod.

Mnohem podstatnější než cesta Mitta Romneyho za předvolebními trumfy ve světě je jeho pozice na domácí scéně. Tam si podle průzkumů, které se s blížícími volbami budou množit téměř geometrickou řadou, nevede vůbec špatně. Jeho vyhlídky na zvolení prezidentem jsou poměrně značné a Obama bude muset vyvinout nesmírné úsilí a obratnost, aby se mu podařilo Romneyho nástup zastavit. Má přitom jako stávající prezident velmi silnou pozici a může svými předvolebními tahy získat americkou veřejnost na svou stranu.

Mnohem zajímavější je proto zejména ve vztahu k takovým fenoménům současnosti, jako jsou Roučkem zmiňovaní Palestinci, Íránci či Rusové, současná americká politika právě vůči Blízkému a Střednímu východu. Byly to izraelské noviny Haarec, které s odvoláním na "dobře informované kruhy" přinesly zprávu o tom, že v USA je již připraven plán na likvidaci íránského jaderného programu, o kterém už pouze Rusové a Čína tvrdí, že je "mírový". USA se podle dalších informací rozhodly zvýšit pomoc povstalcům v Sýrii, kteří čelí genocidě syrského proruského režimu. Fakticky se tak na blízko- i středovýchodní frontě skutečně svět vrací do období bipolárního světa, kde Rusko i Čína využívají jimi podporované režimy Sýrie a Íránu k podkopávání pozic západního světa, tj. USA.

Pan Rouček tak stále ještě neopustil ideu "socialisty Obamy" a snaží se nám namluvit, že Obamovi nezáleží na postavení USA ve světě. Obamovy plány na odchod z Iráku byly s určitým zpožděním realizovány, ale nadále pokračuje boj s al-Kajdou prostřednictvím irácké armády. Obavy z radikální změny zahraniční politiky USA po zvolení Obamy se tak ukázaly jako liché. Obama si počíná především jako reprezentant své země a sleduje jako jeho předchůdci zahraničně politické zájmy USA. Politická agitka pana Roučka je vlastně obrazem jeho samého – hloupá.