Pan Metelka mimo jiné napsal:

„Byl bych ovšem velice rád, kdyby pan Motl mohl veřejně sdělit, koho konkrétně se týká tvrzení, že „Vědcům, jejichž bádání může vést k odlišným předpovědím nebo k odlišnému vysvětlení existujících dat, je běžně vyhrožováno, jsou rutinně obviňováni ze spolčení se „zlými“ ropnými společnostmi a není jim umožněno využívat grantových zdrojů a postupovat v kariéře.“ Nejen, že jsem nic takového nezaregistroval osobně, ale ani jsem o žádném takovém případu mezi klimatology neslyšel. Vzhledem k tomu, že jde o velice vážné obvinění z postupů, které do vědy rozhodně nepatří, nemělo by zůstávat u obecných prohlášení bez důkazů. Pokud na to pan Motl už zapomněl, česky se tomu říká pomluva“.

„S doporučením ,držme se každý svého kopyta’“.

Nebudu zde polemizovat o klimatologii a jejích metodách a nebudu ani v tomto článku kritizovat Zprávu IPCC jako takovou. Chtěl bych ale poukázat na podivuhodné pochybnosti pana Metelky a jeho pochybnou argumentaci proti tvrzení Luboše Motla, že ti vědci, kteří mají na fenomenon globálního odlišný názor, se stali předmětem různých obvinění, obstrukcí a vyhrůžek.

Je s podivem, že pan Metelka může napsat něco takového jako „Nejen, že jsem nic takového nezaregistroval osobně, ale ani jsem o žádném takovém případu mezi klimatology neslyšel.“

Nechce se mi věřit, že by někdo, kdo se zabývá vědou, které říkáme klimatologie, byl tak slepý, že nevnímá (kromě snad článku Luboše Motla, který jej tak „nadzvihl“), že klimatologie se náhle stala předmětem zájmu veřejnosti v celém světě, že o globálním oteplování se rozvinula široká diskuse, že se o ní píše ve světovém tisku (bohužel ne v našem) a že se tématem stal vedle původního sporu o globálním oteplování a jeho lidském zavinění i způsob této diskuse, kterým se zabývají i instituce zabývající se lidskými a občanskými právy. A mohu dodat, že převážně proto, že výše citované tvrzení pana Motla je doložitelné, ale hlavně je pravdivé, což znepokojuje i instituce (a tisk), které se otázkami etiky a svobody vědeckého bádání i svobody projevu obecně zabývají.

Škoda, že pan Metelka nezaregistroval ani odstavec o případu Björna Lomborga, kterým Luboš Motl své tvrzení dokumentoval. Potom je ovšem zcela bezpředmětné jeho upozornění, že „vzhledem k tomu, že jde o velice vážné obvinění z postupů, které do vědy rozhodně nepatří, nemělo by zůstávat u obecných prohlášení bez důkazů“. Pan Motl pro své tvrzení podal konkrétní argument:

„Dánský statistik Björn Lomborg okusil na vlastní kůži, jaké to je, když člověka považují za kacíře. Stačilo, když ve své knize Skeptický ekolog shromáždil argumenty o tom, že případné oteplení by mohlo být pro lidstvo prospěšné. Dánská moderní inkvizice, přesněji řečeno Dánský výbor pro vědeckou nepoctivost, začala na objednávku ekologických aktivistů bleskově pracovat na Lomborgově exkomunikaci a trvalo rok, než byl Lomborg rehabilitován. Je jasné, že vážná vědecká diskuse klimatologů a ekonomů o těchto otázkách teprve začíná, a to navíc jen na několika institucích, kde to, co se smí a nesmí, nediktuje politická korektnost“.

Naproti tomu se pan Metelka vyrovnal s otázkou útoků na skeptiky (nechci říkat odpůrce, protože mnoho z nich nepochybuje o oteplování jako takovém, ale pochybuje o jeho zavinění lidskými aktivitami nebo dokonce jen o tom, zda je vůbec můžeme nějak významněji ovlivnit, či zda zvolené politicky motivované metody boje s emisemi CO2, které například zcela ignorují jadernou energii, jsou tou jedinou správnou cestou) prostě tím, že otevřel okno, rozhlédl se a oznámil, že on nic takového neslyšel. Článek Luboše Motla sice přečetl, ale argumenty v něm neviděl, jen obecná prohlášení. A pan Motl by si měl dát pozor, dopouští se toho, čemu se česky říká pomluva (tak slyšel, nebo neslyšel, může se někdo dopustit pomluvy v obecném prohlášení?). Nezdá se mi, že to je argument, zní to více jako vyhrůžka, ale připustím, že se pan Metelka prostě nechal trochu unést.

Možná proto, že se pan Metelka řídí svým doporučením „,držme se každý svého kopyta“, a vzhledem k tomu, že není odborníkem v otázkách etiky, nechává to bez povšimnutí a nic takového neregistruje.

Jeho doporučení je ale velmi špatné. Pokud bychom se jím řídili, nesměli by se autoři novinových článků zabývat politikou, a jejich čtenáři by neměli právo diskutovat pod jejich články na internetu, protože většina z nich nevystudovala politologoii, divadelním kritikem by se nesměl stát nikdo, kdo není absolventem DAMU, a právě probíhající diskuse o americkém radaru v Brdech by se odehrávala jen mezi odborníky v uzamčených místnostech ministerstva obrany.

Vědecké otázky se nerozhodují hlasováním a vědecká pravda není vždy to, co se rozhodne většinovým schválením zprávy na kongresu. Ale taková zpráva, a to je případ diskutované Zprávy IPCC, může mít vážné dopady na životy každého z nás, ve světě i u nás doma. Na vědeckou diskusi těsně navazuje s ní spojená diskuse politická. K závěrům Pařížské konference IPCC řekl zástupce české republiky, klimatolog Jan Pretel toto:

"Doufám, že politici vezmou zprávu v potaz a víc se zamyslí nad vlivem člověka na změnu klimatu…".

Zástupce České republiky na vědecké konferenci (nádherný výraz, bohužel ne můj) Pretel doufá, že nový český ministr životního prostředí Martin Bursík bude činnost svého ministerstva orientovat k tomu, aby závěry zprávy z Paříže byly brány v potaz.

Zpráva IPCC a závěry Pařížské konference už jen proto nejsou něčím, co smí diskutovat pouze vládou delegovaní kvalifikovaní klimatologové a ti, kdo s jejich názory souhlasí. Zakazovat její kritiku je to, co je zde nepřípustné. Diskuse a kritika jejích metod, jejích závěrů i zákonů a opatření vlád na základě těchto závěrů přijatých je právem každého z nás. Dokonce i těch z nás, kteří nesdílíme názory pana Metelky. Dokonce i těch z nás, kteří jsme laiky, ale jsme znepokojeni útoky na „disentující“ vědce, útoky na jejich charakter a pokusy o jejich vyloučení z vědecké komunity, které pan Metelka, jejich kolega, nevnímá. A dnes se nejedná jen o pokusy, válka proti globálnímu oteplování už má své první oběti.

Světovým tiskem proběhla zpráva o kolegovi pana Metelky, George Taylorovi, Státním klimatologovi státu Oregon, který byl ze svého postu odvolán guvernérem Tedem Kulongoskim, protože „jeho názory nejsou v souladu s politikou státu Oregon v otázkách globálního oteplování a jsou v oposici k většinovému vědeckému názoru na jeho příčiny“.

Dozvěděli jsme se i o dalším prominentním americkém vědci, universitním profesoru klimatologie na University of Delaware a Státním klimatologu státu Delaware, Davidu R. Legatesovi, kterého postihl stejný osud, byl zbaven svého místa guvernérkou Ruth Ann Minnerovou ze stejných důvodů. „Vaše názory nejsou v souladu s názory mé vlády,“ oznámila mu paní guvernérka.

Ještě větší rozruch vzbudilo prohlášení paní Heidi Cullenové, hlavní klimatoložky televizní sítě The Weather Channel, která navrhla, aby Americká meteorologická asociace odebrala certifikáty, které je opravňujují pracovat jako profesionální meteorologové, těm jejím kolegům, kteří nesouhlasí s oficiálním názorem na „globální oteplování“.

Rozruch to vzbudilo hlavně proto, že se tentokrát nejedná jako v prvních dvou zmíněných případech o politiky, kteří jsou známými stoupenci a spojenci bývalého a budoucího presidentského kandidáta Ala Gora, ale o prominentního profesionála, osobnost známou televizním divákům v celé Americe.

James Spahn, hlavní meteorolog televize ABC v Alabamě, který pracuje v oboru od roku 1978, prohlásil, že paní Cullenová sým návrhem na čistku mezi svými kolegy „vstoupila do nebezpečných vod“, do kterých ji odmítá následovat.

„The Weather Channel překročil hranici mezi oblastí vědy a oblastí politiky a kultury, kterou já jednoduše odmítám vědomě překročit,“ řekl pan Spahn.

Vědci, kteří nesouhlasí na sto procent s oficiálním názorem shromáždění vládních delegátů v Paříži, jsou přirovnáváni k popíračům holokaustu a jsou obviňováni z přijímání „úplatků“ od energetických společností [1][2]. Pan Metelka to neví, nesešel se s tím a nic takového mu osobně ani nehrozí, jeho názor je bezpečně v souladu s politikou jeho zaměstnavatele, Ministerstva životního prostředí.

Pro jeho benefit připojuji odkaz na článek internetového magazinu Spiked, který vydává anglický list The Guardian (bohužel v angličtině), ve kterém to může nalézt. Jeho autor, Brendan O’Neill, rozhodně není (stejně jako jeho list) nějakým pravicovým probushovským novinářem. Magazín Spiked paní Nadine Strossen, presidentka American Civil Liberties Union, nedávno charakterizovala jako „jednu z těch vzácných publikací, které brání svobodu projevu a tisku, a to dokonce i tehdy, kdy to není pohodlné a neodpovídá to právě převládajícímu vkusu“ [3].

Na rozdíl od pana Metelky nebudu na závěr dávat doporučení, ale položím otázku. Stejnou, kterou jsem zaznamenal v tisku v souvislosti s vyhazovy nepohodlných vědců:

„To vše posunuje debatu k jinému problému. Když se změní priority státu, musí se změnit i názory jeho vědců?“

[1] To, že jiné energetické společnosti, například British Petroleum, a politické nebo ekologistické organizace podporují jiné vědce, častokrát těm, kteří jsou nejhlasitějšími proponenty teorie globálního oteplování, zřejmě nevadí. Peníze od Exxonu vědce korumpují, zatímco peníze od Canadian Wind Energy Association, British Petroleum nebo Enronu jsou příkladem společenské odpovědnosti dané firmy a čestnosti obdarovaného vědce.

Ukázkou společensky odpovědné korporce byl například Enron, který vsadil na vládní podporu pro ustavení limitů na emise skleníkových plynů a podporoval spolupracující ekologické organizace.
Major Corporations Join Efforts to Solve Climate Change Problem
www.pewclimate.org/press_room
Why Enron Wants Global Warming
http://www.cato.org/dailys/02-06-02.html
Enron and the Environmental Movement: Global Warming Politics Makes for Strange Bedfellows
http://www.nationalcenter.org/NPA384.html

[2] Viz například internetový magazín DeSmogBlog, který vznikl proto, aby zpochybňoval charakter těch vědců, kteří nestojí v jednom šiku s „vědeckou komunitou“. Jeho zakladatel, James Hoggan, píše o úkolu který si magazín dal: „DeSmogBlog existuje proto, aby zbavil vědu o klimatické změně PR nánosu, který ji znečišťuje. Bohužel, dobře organizovaná a bohatě financovaná PR kampaň otravuje debatu o změně klimatu. S použitím triků a kaskadérských kousků, které všehoschopné PR firmy vynalezly pro tabákové lobby, se energetičtí antagonisté snaží zmást veřejnost a mařit individuální a politickou aktivitu, která by mohla ohrozit enormní zisky energetických, olejových a průmyslových korporací.“

Kupodivu pak, pokud se trochu zahloubáme do niter DeSmogBlogu a najdeme si informace o jeho autorech, zjistíme, že jeho vedoucí osobnost, Jim Hoggan, je sám ředitelem firmy James Hoggan & Associates, velké Torontské PR firmy, jejímiž klienty jsou „korporace ve stavebním průmyslu, společnosti pracující v oblasti High Techology, giganti lesního a dřevařského průmyslu, turistického průmyslu a akademické instituce“. Které z nich organizují a financují DeSmogBlog se sice nedozvíme, ale to nevadí, jejich PR je positivní PR a nemate veřejnost, protože jí manipuluje správným směrem.
[3] Global warming: the chilling effect on free speech
The demonisation of 'climate change denial' is an affront to open and rational debate.
http://www.spiked-online.com/index.php?/site/article/1782/

thaas@seznam.cz