Článek pana Rázla Ropný zlom je lež - plnou nádrž prosím v nás vzbuzuje naději, že ropy je dostatek a všechny řeči o jejím nedostatku jsou pouze řečmi bláznů, manipulátorů nebo těch co nám chtějí sebrat svobodu ve jménu zelené ideologie. Připouští pouze, že končí doba levné ropy a začíná věk ropy drahé, se kterou umíme již žít. Pokusím se dokázat, že je to lež.
Pan Rázl naznačuje další rozšiřování těžby ropy pomocí ropných písků v Kanadě či Venezuele v ústí řeky Orinoko. O tom, jak mohou tato ložiska nahradit stávající, je dobré bavit se v energetické návratnosti a nikoli v ceně ropy udávané v dolarech, které časem mění svou hodnotu, jak jsme se koneckonců mohli přesvědčit v posledních několika letech. Dobrou veličinou, která nám dá rámcovou představu, je EroEI, tedy energetická návratnost, která udává poměr energie získané nějakou činností k energii do této činnosti vložené. U ropných písků je ERoEI roven maximálně 3. To tedy znamená, že z energetického hlediska tam jednu třetinu ropy necháme. Pro porovnání u ropy dodávané z Perského zálivu je tento poměr roven 30, u jiných současných nalezišť se pohybuje od 10-30 [1,3,7]. Je tedy zřejmé, že tato ropa bude zvlášť drahá. Písky se nacházejí v Kanadě na území o velikosti asi dnešní České republiky, k těžbě bude potřeba značné množství vody a zemního plynu, vzniknou odpadní jezera, do země bude vháněna horká pára. Navíc získaná ropa obsahuje spíše asfalt a těžké oleje než žádoucí benzín [1,2].
Existuje ještě jiná alternativa, a tou je ropná břidlice, ovšem u nich se ERoEI pohybuje od 1 do 1,5, a tedy jejich ekonomické využití je zatím v nedohlednu. K tomu, aby se z nich ropa dostala, je nutné zahřívat horninu několik let, ekologické následky jsou devastující.
Dále se autor zmiňuje o navyšování ropných rezerv. Za prvé, autorova představa ropných zásob je poněkud podivná. Ropné zásoby se dělí na ověřené (existují s pravděpodobností 90 %), pravděpodobné (50 %) a možné (10 %). Celkové množství ropy se pak stanovuje 100 % ověřených + 50 % pravděpodobných + 10 % možných.[4] Zadruhé, důležité je hlavně to, že v roce 1988 došlo k značnému nárůstu zásob ropy v zemích OPEC bez k tomu odpovídajícímu nalezení nových ložisek. Tyto zásoby nejdou nijak ověřit, země OPEC neumožňují kontrolu svých zařízení a skutečná velikost zásob je vedena jako státní tajemství. Nejvíce nově nalezených ložisek bylo v šedesátých letech, pak již počet objevených ložisek klesal. Za nejvyššího stvořitele navyšujícího ropné zásoby je tedy možné dosadit i OPEC.

Geolog M. K. Hubbert v roce 1956 přišel s myšlenkou, že závislost produkce ropy je podobná Gaussově křivce. Nejprve strmý nárůst, pak vrchol, posléze pokles produkce. Ze své teorie odvodil, že vrchol těžby v USA nastane mezi lety 1966-1972 [1,8]. Skutečně se tak stalo v roce 1971 [8], zastánci této teorie posléze použili fakt, že počet nalezených ropných ložisek byl nejvyšší v šedesátých letech, a z něho vyvodili přibližný rok ropného zlomu. Sám Hubbert jej umístil do roku 2000. Z pramene [4] jsem si nechal vykreslit grafy těžby v jednotlivých státech. Velmi často tuto závislost vykazovaly, ale například u Venezuely, u které se uvádí rok ropného zlomu 1970 [8] pak došlo z opětovnému nárůstu těžby a další maximum bylo v roce 1998 (ovšem o trochu menší než v roce 1970). Je vidět, že se mohou místit místní politická a jiná hlediska jako například války, kdy dnešní ropná pole Iráku skýtají mnoho ropy díky embargu OSN. Irán měl maximum své těžby v roce 1974, po prudkém poklesu díky Islámské revoluci dnes těžba opět stoupá, přesto je na 72% tehdejšího maxima.

Dále je třeba sledovat vývoj spotřeby ropy. A to je podle mě jeden z nejdůležitějších faktorů.
Zde uvedená čísla jsou čerpána z [4]. Čína momentálně spotřebovává 7445 tisíc barelů denně, v roce 1980 to bylo 1694 tisíc, v roce 1990 2323 tisíc barelů denně a v roce 2000 4772 tisíc barelů denně. Pokud proložíme spotřebu ropy za časové období 1980 až 2006 rovnicí regrese, zjistíme, že nejlépe odpovídá exponenciální závislost! V letech 1992-1993 nastal zlom, kdy Čína spotřebovala více ropy, než kolik produkovala její ropná pole. V současné době se odhadují zásoby ropy v Číně při současném tempu těžby na 12 let (současná těžba 3684 tisíc barelů denně). Její zásoby uhlí na 48 let (pro porovnání ČR 89 let) díky obrovskému nárůstu těžby. To vše vyvolává otázky, kde budou tyto energetické zdroje nahrazeny.
Problém nárůstu spotřeby ropy je hlavně problémem Dálného východu, kam se dnes přesouvá výroba z průmyslově vyspělých zemí západního světa. Ovšem na této levné výrobě je právě západní svět závislý. Vše od počítačů přes elektroniku, hračky, textil či boty se dnes převážně dováží z Číny. Není její zvyšující se spotřeba pravým ukazatelem ekonomického růstu světové ekonomiky?
Hlavními tahouny naší národní ekonomiky jsou automobilky. Pokud by cena ropy dramaticky vzrostla, dá se očekávat možný pokles poptávky ze strany zákazníků. Jak by se to projevilo na růstu české ekonomiky?
Autor se domnívá, že jsme se naučili s drahou ropou žít. Na to bych odpověděl, že v době ropné krize v roce 1980 byla reálná cena ropy podobná jako dnes, ale pak přišla doba levné ropy. Za tu dobu, co máme levnou ropu, jsme dosáhli blahobytu jako nikdy předtím. Dnes se nezdá, že by cena ropy opět klesla jako tehdy, spíše se bude ještě zvyšovat. Na [5] je pěkný graf, který ukazuje, že se dřívější předpovědi drahé ropy nesplnily. Poslední předpověď ukazovala mírný nárůst ceny ropy, ta se ale také nesplnila. Je dobré předpokládat v duchu této poslední předpovědi, že všechny předcházející byly chybné, tedy se nic takového nemůže stát? A vidíte, nakonec se stalo.Dnes jsme svědky dlouhodobějšího nárůstu ceny, války v Iráku, nejisté situaci ve Venezuele, Íránu a zdá se, že nás nemine nejenom drahá ropa, ale též zpomalení ekonomiky díky jejímu nedostatku. Někteří ekonomové věří, že až člověku začne docházet ropa, něco rychle vymyslí podle zákonu poptávky a nabídky. Zde je třeba připomenout, že Einsteinova teorie nebyla žádnou reakcí na ekonomickou poptávku stejně jako mnoho jiných znalostí, které změnily svět. Nalezení je často věcí náhody či spíše dlouhodobé práce. Je těžko představitelné, že by člověk v krátké době přešel na jiný druh paliva bez dlouhodobé přípravy. V jednom vtipu je řečeno, že ze tří hlavních parametrů projektu času, nákladů a výsledku můžeme určit jenom dva. Buďto známe výsledky a čas a neznáme náklady, nebo známe čas a náklady a neznáme výsledky či známe výsledky a náklady a neznáme čas. Pokud nám země OPEC tají skutečný stav věci, možná je nejvyšší čas investovat do stavby nových jaderných elektráren a zisky, které máme dnes z levné ropy, dát do výzkumu nových energetických zdrojů. V [6] na strana 40 si můžeme snadno porovnat, že poklesem ceny ropy v 80. letech ubylo financí v německé vědě na výzkum energetických zdrojů. Je třeba najít skutečnou alternativu a neposlouchat konejšení ropného průmyslu, že ropy je nekonečné množství. Výzkumný termojaderný reaktor ITER bude stát za dobu svého provozu 30 let 10 miliard euro, cena nepovedeného vrtu na dno oceánu je půl miliardy dolarů. Výzkum podmořských oblastí stojí ještě více, výsledek je nejistý. Ropa stačit vždy nebude, a pokud chceme zachovat neustálý ekonomický růst, musíme neustále hledat nové energetické zdroje, které nahradí ty ubývající. A to je běh na tak dlouhou trať, že je nutné investovat již nyní. Nebo se nám jako v tom vtipu stane, že se náklady v době, kdy bude situace akutní, přiblíží nekonečnu.


[1] Cílek, V; Kašín, M. Nejistý Plamen, Dokořán , 2007.
[2] http://cs.wikipedia.org/
[3] www.abelard.org
[4] www.bp.com
[5] www.ace.cz
[6] Řízená termojaderná syntéza pro každého
[7] http://cs.wikipedia.org
[8] http://cs.wikipedia.org