Příběh začíná projevem předsedy Senátu Jaroslava Kubery v Terezíně v neděli 19. května. Tam varoval před návratem totality maskované pláštíkem moderních pojmů, jako například ekologie. Dostal za to těžkou „nakládačku“ od internetových i jiných spisovatelů. Že prý ekology srovnává s nacisty a tak. V sobotních Lidových novinách z 25. května se ho zastal komentátor Zbyněk Petráček (v NP později zde). Ne, tak to není, pravil. Ale mimo jiné také napsal: „Hrozba, o níž mluví Kubera, sice vede k potlačování svobodné diskuse, ale lidi láká bojem za dobro a proti nenávisti. V tom je protipólem nacistické ideologie, podobně jako levicové symboly byly protipólem lebek na uniformách SS. Ty nenechaly pochybovat o svých cílech.“

A dále: „Tady – a hlavně tím, že to říkal v Terezíně – Kubera svým příměrem ujel. /.../ Kubera mluvil o tom, jak se pod rouškou pokrokových slov mohou potlačovat diskuse či nepohodlná fakta.“

Mezi Kuberovým a Petráčkovým projevem se odehrály dvě události. Ve středu 22. května Praha 7 vyhlásila stav klimatické nouze. O dva dny později Prahou prošel další průvod studentů Fridays for Future (Pátky za budoucnost), pravidelný manifest proti změnám klimatu. Studenti, doprovázení nezřídka i svými pedagogy, požadovali, aby stav nouze vyhlásila celá Praha. Náměstek primátora Petr Hlubuček (STAN) jim to slíbil.

Události, jak šly po sobě, usvědčily Z. Petráčka z idealismu. Senátor Kubera nevaroval před potlačováním svobodné diskuse, ale před potlačováním osobních svobod. Varoval před návratem totalitních režimů.

Levicové symboly mohly za války působit jako protipól lebek na uniformách SS, ale po válce už mezi činy krajně levicových organizací (komunistických stran, StB, NKVD aj.) a fašistických a nacistických organizací (mj. SS) nebylo velkého rozdílu. Obojí totalita neuspěla lákáním na dobro, ale podněcováním a legalizací nenávisti: k židům, jiným rasám, k boháčům a vykořisťovatelům.

Hrozba, o níž hovořil Kubera, neláká lidi bojem proti nenávisti. Naopak, lákavá je tím, že z nenávisti vychází a pěstuje ji. Petr Doubravský, mluvčí Pátků, v rozhlasovém interview k jedné z dřívějších studentských demonstrací řekl mj. toto: „Děláme to (paniku) opravdu proto, že nám jde o naši budoucnost, protože se o ni bojíme, a o tu se bojíme proto, že starší generace se chovají tak, jak se chovají.“

Starší generace, tedy zřejmě i Petráčkova, podle studentů je vinna špatným počasím. Ještě to není nenávist, ale pohrdání už určitě. Pohrdání se projevuje nejen ve vztahu k počasí, ale i v mnoha jiných věcech. Například když vegani uspořádají manifestaci proti chovu a jedení dobytka. Že to škodí planetě. Nebo když musíte prostát dlouhou frontu na pojízdné schody v metru, protože vlevo musí být volno pro zdravý pohyb. Představme si – jen tak cvičně - politiku „zkazili nám klima, neumějí žít a ještě by za to chtěli nějaké důchody?“.

A mezitím Praha 7 vyhlásí klimatickou nouzi. Stav nouze (nouzový stav) se vyhlašuje v případě živelních pohrom, průmyslových nebo ekologických havárií, nehod a kalamit, které ohrožují život a zdraví velkého množství obyvatel. Vyhlašuje se pro celý stát nebo pro vymezená území.

Na území, kde byl nouzový stav vyhlášen, získává vláda, resp. místní samospráva řadu pravomocí, například nařídit evakuaci lidí a majetku, zakazovat vstup do určitých budov a prostor, zakazovat pohyb a pobyt na určitých místech, nařizovat práci nebo zakazovat nějaké činnosti, může rozhodnout o stavbě objektů či naopak o likvidaci staveb, může zabavit motorová vozidla, a podobně.

Stav nouze tedy značně omezuje občanská práva a svobody, včetně práv majetkových. V krajním případě jsou možné i takové úkony, které by za normálních okolností byly trestné.

Stav nouze může vyhlásit pouze vláda na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na 30 dní. Krok Prahy 7 je tedy svévolný a protizákonný.

Jenže: Praha 7 vyhlásila stav klimatické nouze. Ta nikde není definována, nijak kodifikována, po právní stránce neexistuje. Hra se slovíčky, řeklo by se.

Na událost reagoval i Zbyněk Petráček v pondělních Lidových novinách z 27. května (v NP později zde). Dění přirovnal k cirkusu Monty Pythonů. Kromě jiného napsal: „Bující vyhlašování stavu klimatické nouze dává skutečnému problému spíše inflační ráz. Někdo by dokonce řekl, že fraškovitý.“

Skutečně, Praha 7 prokazatelně žádný klimatický problém nemá. Problém mají spíše občané. V románu 1984 od George Orwela je popisováno, jak totalitní režim musí neustále vést nějakou válku, aby měl čím zdůvodnit výjimečný stav. Vystrašené obyvatelstvo je pak dobře poddajné.

Zbyněk Petráček svoji pondělní poznámku uzavírá slovy: „/Progresívní politici/ ať raději řeknou, že ideálem klimaticky konformního občana je Severokorejec – skoro nejí maso, necestuje, nelétá a nedovolí si proti tomu ani ceknout.“

Z tónu celého Petráčkova textu je patrné, že citovaný závěr, jenž tvoří i závěr našeho příběhu, zřejmě myslel jako nadsázku. Obávám se ale, že tentokrát to trefil úplně přesně. Bez nadsázky.

Psáno pro Lidové noviny