V úterý 20. 3. 2018 v Neviditelném psu vyšel článek Petra Adlera KANADA: Pohled z tupého úhlu, kde kritizuje předsedu českého a slovenského krajanského spolku v Kanadě, aniž by uvedl správný název spolku – České a slovenské sdružení v Kanadě a mne jménem. Není členem a tak to snad vědět nemusí a o krajanské věci se zajímá z druhé ruky.

Petra Adlera si matně pamatuji z doby komunismu jako redaktora Mladého světa, což byl zábavný a docela svěží časopis, pokud to bylo možné tak nazvat v době cenzury. Pochopitelně nikdo nemohl psát proti komunismu, ani Petr Adler, jinak by psal jen pro sebe. Situace se změnila v roce 1968 až do okupace, kdy byla zrušena cenzura. Byl to také nejkrásnější rok mého života, kdy jsem byl členem hlavního výboru Klubu angažovaných nestraníků (KAN) až do doby okupace. A nebyl jsem a nejsem členem žádné politické strany, ani v Kanadě (i když jsem naháněn), ani v České republice, kde nežiji.

Po příjezdu do Kanady, kdy v Československu bylo uvězněno několik mých přátel jako např. Rudolf Battěk, bývalý místopředseda KANu na několik let a Charta 77 byla pronásledována.

Uvědomil jsem si, že vedle obživy rodiny nemohu stát stranou a tak jsem spolu s Josefem Škvoreckým a dalšími založili časopis Západ, který byl velmi populární a byl zasílán do mnoha zemí a také do Československa vybraným osobám. Petr Adler do časopisu nikdy nepřispěl.

Hlavní organizací v Kanadě bylo a je České a slovenské sdružení v Kanadě (ČSSK), které pod trochu jiným jménem vzniklo v roce 1939 po Mnichovském diktátu. Za války organizace měla 92 poboček po celé Kanadě, vybrala přes 5 milionů dolarů na válečné účely a rektutovala mladé Čechy a Slováky do společného boje proti nacismu. Po roce 1948 přišla politická imigrace, které pomohla předválečná, zrovna tak jako imigrace z roku 1948 pomohla nám z roku 1968 a my později přišlým.

Činnost ČSSK byla pro mne inspirací, abych do organizace vstoupil a stal se několikráte předsedou. Snažili jsme se pomáhat nově příchozím z uprchlických táborů, měli jsme smlouvu s kanadskou vládou o sponzorování a nelibě jsme nesli, že malé procento krajanů si upravilo vztahy s československou vládou, když Kanada nám dala svobodu. To byl také jedním z důvodů proč jsem byl zbaven občanství. Zajímal jsem se o kulturu a pořádal šňůru vystoupení pro Karla Kryla, Jaroslava Hutku, Waldemara Matušku a mnoho dalších. Po roce 1989 v této činnosti pokračoval kolega Josef Mára, bývalý vedoucí divadla Ypsilon, pozváním československých umělců.

Petr Adler se této činnosti nezúčastnil a nikdy členem naší organizace nebyl.

Po roce 1989 si hodně českých a slovenských Kanaďanů obnovilo české a slovenské občanství, aby mohli navštívit své rodiny a přátele v Československu. Situaci v České republice i Slovenské republice sledujeme nejen návštěvami a čtením hlavně přes Internet, kde média jsou volně přístupná, a poslední rok a letošní rok jsme dost znepokojeni s politickou orientací.

Předmětem lamentací Petra Adlera v jeho článku z minulého týdne je, že jsem po obdržení rozeslal výzvu na milionchvilek Mikuláše Mináře a také na ochranu České televize Jana Svěráka před útoky a nebezpečím kontroly České televize proti její kritice současné situace, zejména ze strany prezidenta Zemana a předsedy vlády v demisi Andreje Babiše. Andrej Babiš, bývalý komunista a slovenským Ústavním soudem rozhodnutý jako spolupracovník StB se intenzivně snaží složit většinovou vládu za pomoci ČSSD a KSČM, levicových stran, které v posledních volbách do Sněmovny získaly nejmenší procenta v posametové době, 7,76 % pro komunisty a 7,27 % pro sociální demokracii. Vedle toho Andrej Babiš vyměňuje náměstky ministrů a snaží se vyměnit vedení kontroly policie, aby zlikvidoval podání trestního oznámení na svoji osobu za dotace z EU na své Čapí sídlo.

Ve výzvách pro podepsání jsem nikomu nic nenařizoval, ale napsal: „Pokud souhlasíte, podepište a dejte také podepsat svým členům.” Je pochopitelné, že někdo podepsal a někdo ne.

V celé této věci je důležité vzít v úvahu výsledky voleb zahraničních Čechů. V těch do Sněmovny volili zahraniční Češi se 70,23 % oproti 60,84 % v České republice a ANO by nikdy v zahraničí zvoleno nebylo, protože pro hnutí volilo jen 7,62 %. V prezidentských vobách by v zahraničí Miloš Zeman prezidentem zvolen také nebyl, protože pro něho hlasovalo jen 9,72 % a pro Jiřího Drahoše 90,27 %. Svědčí to i bez korespondenční volby o velké účasti a také demokratických názorech zahraničních Čechů a chápání situace v České republice. Je zajímavé, že tyto údaje z Českého statistického úřadu Petr Adler nezná.

Takže Petře Adlere, když někdo se o politickou situaci v České republice zajímá a je českým občanem, je dobré volit. Každý hlas se počítá a doufejme, že korespondenční volba v budoucnu tato čísla ještě zvýší. A čtenářům NP slibuji, že nebudu komentovat jejich názory jako Petr Adler, protože své jsem již napsal.