26.5.2018 | Svátek má Filip


POLEMIKA: Odborníky je nejúčinnější překřičet

8.9.2017

Reakce na článek Prapodivní experti (Jana Šafránková, 4.9.2017)

Postavení odborníků v současných českých rozbouřených polemikách kolem islámu a muslimů je neradostné. Na jedné straně jsou neustále vyzývání, aby se věnovali žhavým problémům současnosti, pokud se k nim ovšem vyjadřují, pak jsou často okřikováni, ať si raději hledí překladů a středověku atp. Zkrátka odborníci „kazí hru“. Jeden z nejčastějších dotazů, který slýchávám, zní, „Proč je hlas odborníků tak málo slyšet?“, na což zpravidla odpovídám: „Poněvadž příliš nekoresponduje s tím, co lidi běžně nacházejí v médiích či na internetu, a tudíž se jeví jako minoritní a tím pádem zaujatý. Pokud se navíc odborník snaží uvádět na pravou míru nesmysly, jimiž se české střetávání se a míjení kolem islámu doslova hemží, je zpravidla kritizován za to, že se zastává muslimů. V mediálních klišé tak proti sobě stojí odborníci, kteří se údajně snaží ve jménu politické korektnosti zakrývat nežádoucí pravdy o islámu, s aktivisty, kteří naopak „odhalují skrytou tvář“ tohoto náboženství. O nedůvěře v odborníky píše i autorka článku Prapodivní experti a je jenom její volba, zda bude ve věcech islámu naslouchat expertovi nebo protiislámskému aktivistovi. Většina lidí dnes volí to druhé. Taková je zkrátka realita. Chci zde jen upozornit na dvě věci – na otázku srovnávání islamofobie a antisemitismu a také nastínit vlastní pohled na zdejší diskuse o islámu.

Já rozhodně netvrdím, že „islamofobie je srovnatelná s antisemitismem z třicátých let“, to tvrdí titulek na webu Forum24, který jsem neformuloval, v tom rozhovoru (který vzešel z krácení mnohem obsáhlejšího materiálu) doslova říkám, že „dnes se díváme na muslimy srovnatelnýma očima jako na židy v třicátých letech, ta schémata nenávisti, která se týkají třeba nečistoty a dalších argumentů, jsou skutečně velmi podobná.“ Zatímco historický kontext i motivace soudobé islamofobie a antisemitismu třicátých let jsou zcela nesrovnatelné (o tom není pochyb), projevy (diskursivní strategie) jsou si naopak velmi blízké. Například, paralely mezi taqíjou a židovským lhaním předválečných tiskovin zde netřeba připomínat, jsou více než zřetelné. To je jen jeden z mnoha příkladů pro ilustraci. Navzdory zcela jednoznačné a prokazatelné lživosti současných konstrukcí o nábožensky ospravedlnitelném lhaní muslimů nemuslimům, s nímž pracuje například Jiří Kobza, který se věnuje islámské agendě u okamurovců, tuto hloupost dnes a deně na českém internetu papouškuje spousta vzdělaných lidí, poněvadž to je dnes pohled převažující – to je nesporné. Taqíja, nesprávně chápaná jako lhaní nevěřícím za účelem dosažení prospěchu, má jistě v současných polemikách o islámu nezastupitelné místo. Významně totiž slouží v procesu tzv. racionalizace islamofobie. Setká-li se někde protiislámsky naladěný internetový aktivista s příkladem laskavého, vzdělaného, úspěšného a do společnosti plně začleněného muslima, mohlo by to jeho víru v obraz nepřítele, Muslima s velkým „M“, poměrně snadno zviklat, ale netřeba klesat na mysli, právě od toho je zde taqíja.

Věcně nesmyslný předpoklad, stokrát vyvracený a stokrát objasňovaný, má svůj nesporný půvab i skutečnou efektivitu, neboť vytváří dokonale začarovaný kruh, z něhož není žádného úniku. Muslim je takový a takový (viz v jednotlivostech se lišící podání různých zdejších islamofobních autorit) – a není-li takový, prostě se přetvařuje. Tím se předem diskvalifikuje faktor, který by jinak mohl sehrát významnou roli v otupování protiislámské hysterie v České republice, a to osobní zkušenost. Skutečný význam slova taqíja v islámském právním kontextu je přitom konkrétní doktrína v rámci šíitského islámu, která umožňuje muslimovi, aby v situaci smrtelného ohrožení lhal o své skutečné víře. O tom, co najdete o taqíji na českém internetu (zdaleka nejen u okamurovců, konvičkovců, bartošovců a tak podobně) a kolik to sklízí „lajků“, netřeba psát... Odborníky je nejúčinnější překřičet.

Pokud jde o můj pohled na současné české polemiky o muslimech, dovoluji si zde vypůjčit pasáže ze svého subjektivního hodnocení z knihy Stíny minaretů: Islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik (Academia, Praha 2016) Osobně mě mrzí zejména jedno produktivní téma, které je v současných českých polemikách o islámu zcela nepřehlédnutelné. Jde o představu, že k pochopení islámu není třeba znalostí, že k tomu stačí „zdravý rozum“. Každý má nějaký názor na islám, ty jsou rovnocenné, neboť jakou přidanou hodnotu nabízí pohled religionisty či orientalisty k tomu, co se běžně řešívá na internetu? Leda tak cizí pojmy, relativizování, mlžení, slovíčkaření a tak podobně.

Mantrou protiislámských aktivistů se stalo tvrzení, že odborníci – volně vyloženo – záměrně přeceňují obtížnost předmětu svého studia, aby tím podtrhli vlastní výlučnost a nezastupitelnost. Že do jasných a dobře čitelných kontur problémového náboženství vnášejí, zbytečně a kontraproduktivně, spoustu nadbytečných „rekvizit“, jimiž dokáží jakékoliv polemiky spolehlivě „paralyzovat“ (kupříkladu svým úporným naléháním na potřebnost kontextualizace, pitváním historických souvislostí, jakož i vyzdvihováním filologických znalostí atp.). Zatímco každý absolvent fakulty googlových studií přece dobře ví, že muslimy „pozná po ovoci“, a právě onoho ovoce dennodenně na sociálních sítích přibývá a přibývá.

Abych byl přesnější, nemrzí mě tato představa samotná, ale skutečnost, že ji tak snadno přijímají za svou i jinak vzdělaní, kultivovaní a kriticky smýšlející lidé. Na to lze volně navázat dalším smutným faktorem, který tolik deformuje zdejší polemiky o islámu: A to naprostým stíráním rozdílů mezi postoji a erudicí. V debatách (a zdaleka nejen těch pokleslejších) o přízeň publika často bojují odborník s majitelem tzv. silného názoru – hodnocena je přitom sportovní disciplína zvaná přesvědčivost. Jak to v praxi dopadá, vidíme pravidelně na internetu.

Uvěříme-li představě, že si běžný občan dokáže na základě přečtení pár stránek ve stylu „islám v kostce“ učinit představu, která je kvalitativně srovnatelná s přístupem odborníka, nebo dokonce lepší (neboť nezatížená veškerým „akademickým balastem“), pak můžeme rovnou rezignovat na to, že by v debatách o islámu bylo vůbec možné cokoliv ověřovat, posuzovat, verifikovat. Každý má názor, jeden váží tolik co druhý, a o islámu to dnes platí dvojnásob. Zpochybňování role odborníků, jakož i snahu nahradit je hlasem lidu dnes vnímá jako problém mnoho citlivých pozorovatelů současného dění – a netýká se to ani zdaleka jenom islámu a muslimů, byť v této oblasti jsou podobné přístupy nejen markantní, ale bohužel už zaznamenaly řadu zcela konkrétních úspěchů.

Bronislav Ostřanský


Jak vysvětlit synovi, kdo je jeho biologický otec?
Jak vysvětlit synovi, kdo je jeho biologický otec?

Svého biologického otce vídá syn jednou měsíčně, ale myslí si, že to je jen kamarád, který si s ním hraje a dává mu dárky k narozeninám. Jak co nejlépe vysvětlit synovi situaci?

Diskuse


L. David
23:19
8.9.2017

D. Stirský
20:02
8.9.2017

J. Kombercová
20:09
8.9.2017

S. Netzer
20:49
8.9.2017

H. Lukešová
21:01
8.9.2017

K. Zelený
0:10
9.9.2017

K. Zelený
19:41
8.9.2017

P. Rudolf
20:12
8.9.2017

P. Han
20:20
8.9.2017

H. Lukešová
21:03
8.9.2017

H. Lukešová
16:46
8.9.2017

S. Landa
17:07
8.9.2017

H. Lukešová
17:12
8.9.2017

J. Kombercová
20:11
8.9.2017

D. Šimáček
16:21
8.9.2017

J. Schwarz
16:02
8.9.2017

JarkaF
14:50
8.9.2017

J. Schwarz
16:05
8.9.2017

H. Lukešová
16:39
8.9.2017

D. Stirský
13:59
8.9.2017

V. Student
14:03
8.9.2017

D. Stirský
14:05
8.9.2017

V. Student
14:59
8.9.2017

P. Eugel
14:34
8.9.2017

P. Eugel
14:34
8.9.2017

S. Landa
15:29
8.9.2017

S. Netzer
15:48
8.9.2017

P. Lenc
13:43
8.9.2017

L. Kubeš
12:58
8.9.2017

S. Netzer
13:04
8.9.2017

L. Kubeš
13:15
8.9.2017

S. Netzer
13:21
8.9.2017

P. Rudolf
13:25
8.9.2017

S. Netzer
13:28
8.9.2017

P. Rudolf
13:40
8.9.2017

S. Netzer
13:49
8.9.2017

J. Kanioková
14:59
8.9.2017

J. Kanioková
15:27
8.9.2017

S. Netzer
15:48
8.9.2017

V. Student
12:49
8.9.2017

J. Kárník
12:00
8.9.2017

O. Mayer
13:21
8.9.2017

P. Zinga
13:23
8.9.2017

H. Lukešová
16:50
8.9.2017

S. Netzer
17:06
8.9.2017

H. Lukešová
17:15
8.9.2017

M. Moravcová
11:46
8.9.2017

A. Nový 840
11:16
8.9.2017

P. Zinga
10:46
8.9.2017

P. Klíma
10:44
8.9.2017

A. Alda
10:20
8.9.2017

L. Křivan
9:58
8.9.2017

H. Lukešová
10:14
8.9.2017

H. Lukešová
10:32
8.9.2017

V. Povolný
12:13
8.9.2017

H. Lukešová
12:24
8.9.2017

P. Rudolf
13:13
8.9.2017

J. Schwarz
16:31
8.9.2017

S. Netzer
9:51
8.9.2017

P. Rudolf
10:06
8.9.2017

R. Chodovsky
11:59
8.9.2017

H. Lukešová
12:36
8.9.2017

S. Netzer
13:05
8.9.2017

R. Chodovsky
16:11
8.9.2017

V. Povolný
9:43
8.9.2017

J. Chaloupka
9:43
8.9.2017

H. Lukešová
9:49
8.9.2017

P. Zinga
8:59
8.9.2017

M. Prokop
9:01
8.9.2017

H. Lukešová
9:34
8.9.2017

M. Drašner
10:09
8.9.2017

P. Pruner
8:58
8.9.2017

J. Chaloupka
9:45
8.9.2017

H. Lukešová
9:47
8.9.2017

P. Pruner
10:00
8.9.2017

H. Lukešová
10:08
8.9.2017

H. Lukešová
17:15
8.9.2017

D. Stirský
8:51
8.9.2017

P. Zinga
9:04
8.9.2017

M. Prokop
9:05
8.9.2017

počet příspěvků: 135, poslední 9.9.2017 12:10









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.