Diskuse o povinném očkování v ČR probíhá poněkud jednostranně a mnoho argumentů vůbec nezaznívá. Až na výjimky jsou slyšet jen bezvýhradně provakcinační lékaři (viz např. nedávný článek Dobrovolné očkování je nesmysl od Pavla Pafka na NP), kteří se hrozí strašných následků toho, kdyby očkování v ČR nebylo povinné. Tito lékaři nějak přehlédli fakt, že v mnoha vyspělých zemích EU očkování povinné není. Aniž by tam byly nemocnější děti než v ČR, aniž by tamní znepokojení lékaři masově volali po zavedení této sporné povinnosti dle zářného příkladu pokrokové České republiky, která tuto vymoženost zdědila z nedemokratických časů.

Druhá strana mlčí, nebo je „mlčena"?

Na druhé straně diskusního stolu v ČR není jakoby nikdo, kromě pár internetových stránek a knih - a části znepokojených rodičů. Do médií jejich argumenty téměř nepronikají, takže to vypadá, jako by na jedné straně stáli odborníci a na druhé jakási podivná alternativní individua, která médiím nestojí za poskytnutí prostoru. Když už se objeví lehce kritický tón k nadměrnému množství vakcín ze strany lékaře a známého protlačovatele Lisabonské smlouvy s pomocí pseudopsychiatrických posudků, neopomene zdůraznit, že diskuse má být vedena jen mezi odborníky – lékaři. Subjekty péče do toho nemají právo mluvit a jejich povinností je jen poslušně nastavovat rámě či jinou část těla. Lékaři jako on mohou klidně diskutovat o ekonomii či ústavnosti kroků prezidenta, avšak chraň Hippokrates aby chtěl nelékař diskutovat o medicíně. Osobně bych byl v době, kdy každého politika propíráme kvůli skutečným či domnělým střetům zájmů, pro jiné pravidlo: aby příspěvek (nejen) na téma očkování byl v médiích přijat jen tehdy, když autor uvede, do jaké míry je či není jeho příjem závislý na tom, o čem píše. Střet zájmů se přece netýká jen politiků, jak nejlépe ukázala WHO a její teprve teď oficiálně ukončená „pandemie“ prasečí chřipky. Pro pořádek tedy deklaruji, že z vakcinace ani nevakcinace příjmy nemám a že jsem poměrně dobře informovaný rodič, a to z obou stran názorového spektra „vakcinologie“, a že netrpím předsudky „pro“ ani „proti“, pokud jsou argumenty skutečně přesvědčivé a hraje v nich roli věda, jaká má být.

Ale teď už rychle k věci. Opravdu to není tak, že by všichni lékaři byli bez pochybností provakcinační v podobě, jaká existuje v ČR či v USA. Pochybnosti by samozřejmě téměř neexistovaly, kdyby – jak píše prof. dr. Pafko – bylo vše podstatné k tomuto tématu skutečně vědecky prokázáno. Veškerá jeho argumentace stojí a padá právě s tímto bodem.

V ČR se pravděpodobně lékaři s odlišným názorem bojí tento názor veřejně vyjádřit, anebo na to nemají čas. Musejí to tedy za ně dělat nelékaři, s využitím názorů lékařů, kteří se nebojí, žijí v jiné zemi a čas na to mají. Patří sem třeba americký lékař Joseph Mercola nebo pediatr Larry Palevsky, kterého budu především citovat, protože jde o lékaře, který vědecké důkazy o dostatečné účinnosti a dostatečné bezpečnosti vakcín a přídavných látek v nich opravdu hledal přímo ve studiích a nikoliv pouze v jednostranných brožurách. A nenašel. Nejprve ale trochu grafů a trendů.

Mýtus o vymýcení chorob vakcínami

Jako nejsilnější argument pro povinné očkování bývá zmiňováno to, že vedlo k poklesu úmrtnosti na nebezpečné choroby, či k jejich vymýcení. Přitom pohled na vývoj úmrtnosti na nemoci, proti nimž se očkuje, i na vývoj úmrtnosti na jiné infekční nemoci, proti nimž se neočkuje, ukazuje podobný sestupný trend, probíhající již dlouho před zahájením masového očkování. Dokonce i v časopise Pediatrics Journal byl v roce 2000 publikován výzkum potvrzující, že incidence většiny infekčních nemocí jako záškrt, tetanus, obrna, dávivý kašel, spalničky, chřipka, TBC a spála – znatelně poklesla již před 2. světovou válkou a tedy před zavedením jak vakcinace proti nim, tak i antibiotik. Důvody pro ústup těchto nemocí tedy musejí být minimálně z větší části jiné: lepší hygiena a čistá voda, lepší životní podmínky, ústup chudoby a hladu apod. Grafy ukazující poměrně jednoznačně, že velký a dlouhodobější pokles incidence úmrtí na většinu infekčních chorob se děl již dávno před zavedením masové vakcinace a zhruba stejným tempem pokračoval i po něm, lze najít např. zde nebo zde.  

Odborníci versus laici?

Není pravdou ani to, že povinné očkování v jeho současné podobě je jednoznačně přijímáno všemi experty, pediatry a dalšími lékaři jako účinné a bezrizikové a že na straně pochybujícího tábora stojí pouze neinformovaní laici. Jenže i přesto, že nahlas vyjádřený nesouhlasný postoj lékaře vyžaduje jistou "občanskou statečnost", je takových lékařů hodně. Jednoho si tedy ocitujme. Pediatr Larry Palevsky z USA říká mj. toto: "Když jsem studoval medicínu, učili nás, že vakcíny jsou zcela bezpečné a zcela účinné, a neměl jsem důvod tomu nevěřit. (…) Ale stále více jsem zjišťoval, že moje zkušenost se světem, s používáním vakcín a čtení o nich, s nasloucháním tomu, co o působení vakcín říkají rodiče, se velmi lišila od toho, co jsem se naučil na medicíně. A když jsem pročítal výzkumy, naslouchal dalším a dalším rodičům, a našel další lékaře, sdílející stejná znepokojení, že u vakcín nebyla zcela prokázána bezpečnost a dokonce ani to, že jsou zcela účinné, vzhledem k odborné literatuře, kterou máme k dispozici. Všiml jsem si, že jsou tam ingredience, které nebyly řádně testovány, že srovnávací skupiny nebyly řádně sestaveny, a že závěry o bezpečnosti vakcín a jejich účinnosti prostě nevyhovují vědeckým standardům, o nichž jsem se učil na medicíně, že je nutné je dodržovat."

Řádné studie nebyly provedeny

Palevsky pokračuje: "Myslím si, že kdybyste se zeptali většiny mých kolegů, kde berou informace, řekli by, že je čtou v materiálech Americké akademie pediatrů (AAP), lékařské asociace AMA, Centra pro kontrolu a prevenci nemocí CDC a jejich časopisech. Ale rád bych vyzval všechny své kolegy, aby se podívali přímo do studií samotných, aby skutečně viděli, jestli byly provedeny řádné vědecké studie s použitím řádné studijní skupiny a řádné kontrolní skupiny. Byly ingredience ve vakcínách řádně podrobeny studiím? Opravdu jsme studovali, co se děje s materiály ve vakcínách po jejich vpíchnutí do těla dítěte? Je protilátka dostatečným průkazem ochrany proti nemoci dítěte? Vychází stále více a více studií, které ukazují, že:

- řádné studie nebyly před zavedením vakcinace provedeny

- protilátky nejsou dostatečným způsobem zajišťujícím ochranu těla

- je rozdíl mezi tím, jak děti zpracovávají látky vcházející do nich vzduchem nebo potravou a na druhé straně injekcí

- ve vakcínách jsou částečky, které se v těle akumulují a způsobují zhoršení funkce imunitního systému

- ve vakcínách jsou částečky, které se dostávají do mozku

- a ve vakcínách jsou částečky cizí DNA, které se dostávají do těla.

Pro mnohé zdravotníky je šokující, když zjistí, že je takový nedostatek informací o bezpečnosti a účinnosti, a na druhé straně roste množství informací, které toto přesvědčení nabourávají. Ve vědě si položíte otázku, nacházíte odpověď, a nemáte zaujatý přístup nebo vlivy, které mění způsob, jakým je hledána odpověď. To u vakcín nevidíme. Když budu osobní: Při přebírání ceny Visionary Award jsem se rozplakal, když jsem mluvil o tom, jak jsem se cítil, když jsem si uvědomil, že rutinní vakcinací nevinných dětí jsem pravděpodobně mnohé z nich poškodil. Bylo pro mne velmi obtížné akceptovat to intelektuálně i emocionálně."

Formaldehyd, hliník, rtuť a spol.

K tomu není potřeba komentář, snad jen to, že zatímco v některých vyspělých zemích EU je vakcinace dětí závislá na rozhodnutí rodičů a stát je pouze doporučuje, v USA je povinné (ale rodiče mají možnost uplatnit výjimku z náboženských či filosofických důvodů), v České republice je povinné bez této výjimky a navíc v minulosti úřady sáhly dokonce k odebírání dětí rodičům z důvodu odmítání vakcinace (případ holčičky Elišky "Půlnoční bouře"). Teď rozhodl Nejvyšší správní soud, že rodiče nelze za odmítání vakcinace trestat a hned se ozývají lékaři, kteří – zdá se - nemají stejné informace jako dr. Palevsky a chtěli by zachovat očkovací povinnost pro všechny „stůj co stůj“. Pokud mají tito lékaři pravdu, a dr. Palevsky se mýlí, nechá se většina pochybovačů jistě ráda přesvědčit jejich pádnými argumenty. Obecně platí, že kde jsou silné argumenty, není třeba používat státní násilí. Nestačí věřit ve stokrát opakovanou větu "bylo vědecky prokázáno", je třeba opravdu uvést dvojitě zaslepenou studii s řádně sestavenou studijní a řádně sestavenou kontrolní skupinou, a to jak u vakcín samotných, tak u testování bezpečnosti aditiv jako je formaldehyd, hliník, rtuť/thimerosal apod. Zkuste věrohodně vyvrátit pochybnosti doktora Palevského, a řeknu s vámi: A přece se netočí! Spor skončí, nebude o co se přít a povinnost očkovat ani v tomto případě nebude potřebná, protože nebude nikdo, kdo by své dítě neočkoval všemi vakcínami, kterými to půjde. Podpora státního násilí může svědčit jen o jediném: o nejistotě těch, kteří je podporují.

Dr. Palevsky soudí, že bezpečnější jsou ty vakcíny, které neobsahují kousky virů: "…můj výzkum vakcín a základy mikrobiologie a virologie (...) mne vedou k přesvědčení, že nedokážu pochopit, jak může být bezpečná vakcína obsahující virus." Jde totiž vždy o kousky cizí DNA nebo RNA - nejen viru, ale i zvířecí a často i lidské tkáně. Co se s ní v těle děje, není vědecky zjištěno, říká Palevsky.

Tyto děti jsou skutečné

Dr. Palevsky také kritizuje nevědeckost konceptu hromadné imunity, který je navíc založen na přenosu aktivní nemoci a nelze ho – ani kdyby platil - automaticky přenášet na vakcíny: "Nemůžete mít obojí současně. Nemůžete na jedné straně očkovat a věřit, že vaše děti jsou chráněny, a na druhé straně mít pocit, že vaše děti nejsou chráněny, protože nějak některé neočkované dítě je nositelem nějakého tajemného mikroorganismu, který nikdo jiný nemá. To prostě nedává smysl." Vakcína – i kdyby 100% fungovala - navíc nijak nechrání před tím, aby očkované dítě bylo přenašečem viru v nose, krku, střevech, kůži, dýchacích cestách atd.

"Je to zdrcující, protože za mnou chodí hodně dětí, které byly vývojově normální, dařilo se jim dobře, mluvily, a potom došlo ke ztrátě očního kontaktu, hlasu, začaly mít záchvaty, astma nebo alergie, a neměly kam jít, protože jejich lékaři jim říkali, že nevědí, o čem to mluví. Tyto děti jsou skutečné. Literatura ukazuje změny v imunitním systému očkovaných dětí, zvláště pokud očkujeme v prvním roce života, nebo dokonce v prvních dnech života. Když se podívám do studií AAP a CDC tvrdících, že není žádná korelace mezi vakcinací a autismem, musím říct, že tyto studie prostě nesplňují vědecké standardy."

Dvě misky vah, nikoliv jedna

Prof. Pafko argumentuje jedním dítětem poškozeným obrnou, nedává však na druhou misku vah děti poškozené vakcínami. Opravdu jsme si tak jisti, že jsou vedlejší účinky dostatečně hlášeny? Nebo jen ty hodně závažné, které se objeví bezprostředně po vakcinaci? Může či nemůže kterákoliv látka vpravená do těla mít dopad i týdny, roky nebo dokonce desetiletí poté, co se do těla dostala? Dokáže to medicína nějak podchytit? Myslím, že bohužel nedokáže a nesnaží se o to. Řádné studie k dlouhodobým dopadům nejsou. Vakcíny bezpochyby u některých lidí fungují, ale i tak je zde jedno velké ale: Je nějakou výhrou omezit některé nepříjemné infekční nemoci a zároveň tím případně zvýšit riziko jiných, chronických nemocí, jako je astma (viz dále) či rakovina? Chybí zde celostní pohled – jakýkoliv lék by měl být posuzován z hlediska dopadu na celkové zdraví a celkovou nemocnost, nikoliv jen na konkrétní symptom nebo infekční chorobu, proti které je určen. Problémů z nenazírání na věci v dostatečném množství souvislostí je v medicíně víc než dost a víme to asi všichni. Je to nějak vědecké? To, že ne všechny vakcíny fungují dobře, je také pravděpodobné - alespoň pokud nemáme klapky na očích. V New Yorku a New Jersey v USA letos propukla epidemie příušnic (1000 případů), z nich 77 % bylo plně imunizováno. Poměrně zřetelné číslo, které je těžké interpretovat tak, že tahle konkrétní vakcína byla učinná. Pokud třeba jen "mizivé procento" dětí s vedlejšími účinky zaplatilo za takto mizernou ochranu vážnými celoživotními problémy, je to smutné.

Studie, která nepotěší

Podle dr. Palevského se často hovoří o penězích, které přináší výroba vakcín a vytvářejí se dokonce různé konspirační teorie. To, co podle něj potřebujeme, jsou však vědecké studie, které vakcíny nezávisle, bez předsudků a při dodržení vědeckých standardů prozkoumají. Takové studie chce provést americké NVIC (National Vaccine Information Center). Zatím existuje jedna studie se zaslepením porovnávající plně očkované, částečně očkované a neočkované děti (vyšla v roce 2005 v Journal of Allergy and Clinical Immunology) a vývoj jejich zdravotního stavu z hlediska alergií, astmatu, ekzému a senné rýmy. Výzkumníci sbírali hlášení rodičů o výskytu těchto nemocí, a když data analyzovali, zjistili, že největší jejich výskyt měla skupina plně očkovaných dětí, následovala skupina částečně očkovaných dětí, a nejmenší výskyt byl u skupiny neočkovaných dětí. Rozdíly byly statisticky významné.

Vlivy kombinace ingrediencí

Dále se dr. Palevsky zmiňuje o tom, že výzkum vědce Boyda Haleyho si vzal pod drobnohled některé ingredience vakcín a zjišťoval jejich dopad na nervové buňky. Zjistil poškození nervových buněk po kontaktu s thimerosalem/rtutí, a po přidání hliníku, což je další ingredience vakcín, stačilo pro dosažení stejné míry poškození nervových buněk méně thimerosalu. Po přidání antibiotika neomycinu k těmto dvěma ingrediencím došlo k další potenciaci poškození nervových buněk. Pokud bral do úvahy testosteron nebo estrogen, zjistil, že poškození se zvýšilo v testosteronové skupině (a tedy větší riziko poškození hrozí u chlapců).

Všechny tyto informace neříkají, že vakcíny jsou k ničemu. Tak tomu jistě není. Stejně tak nejsou ani zázrakem, za něž jsou vydávány. V reálném světe je vždy něco za něco a kdo věří v zázraky či dovolenou zdarma, je to jeho věc, ale neměl by sahat k násilí na těch, kteří tomu nevěří. Je třeba zvažovat vždy na jedné straně potenciální přínos a potenciální riziko a nepracovat s tématem vakcinace tak, jak tomu bylo před rokem 1989 s tím, co bylo bez důkazů prohlašováno za „jediný správný vědecký světový názor“. Je s podivem, že v 21. století ještě existují lékaři, kteří obhajují státní násilí a nemají problém s vakcinací třídenních miminek s nezralou imunitou. Je přitom zajímavé, že američtí odborníci vidí nutnost očkovat novorozence proti Hepatitidě B, zatímco u nás je tím největším nebezpečím pro novorozence kupodivu TBC (i když s tím pneumologové nesouhlasí). Je s podivem, že žádná politická strana se nesnaží využít poptávku významné části voličů po tom, aby do toho, co do dětí bude nebo nebude vpravováno, mohli mluvit rodiče. Ne všichni jsou neinformovaní a neschopni pochopit, co je a co není průkazná studie. Pokud má „nekriticky provakcinační strana“ pravdu, má příležitost diskutovat o konkrétních grafech a o konkrétních názorech jednoho pediatra, který jejich přesvědčení nesdílí. Zůstanou, či nezůstanou tyto argumenty bez fundované odpovědi?