20.4.2024 | Svátek má Marcela


POLEMIKA: O zavilosti

18.5.2006

Démonizace Václava Klause jakožto muže, který odmítá EU, je klišé a trochu alergie, kterou trpí řada novinářů. Tím nejzavilejším je Luboš Palata a bylo by to až úsměvné, kdyby v jeho článcích pod rouškou rozšafné didaktiky netrčely výhrůžně trny zloby a agrese. V LN dne 16. 5. 2006 se opět Palata do prezidenta pustil v článku Popírač a lehce si zažongloval podobenstvím s Davidem Irvingem, nechvalně známým popíračem holocaustu. Nejen, že takové srovnání je naprosto neadekvátní, ale je bohužel přímo sprosté a jeho uveřejnění není žádnou novinářskou licencí, nýbrž jen a jen nechtěným projevem Palatova charakteru. Tento novinář si zvolil životní cestu spočívající v téměř bezvýhradné akceptaci neřkuli adoraci EU jakožto nadnárodní entity, resp. jejích hlavních atributů včetně žalostné Ústavy. Proč ne, každého věc jak se hodlá k tomuto fenoménu postavit a nikomu by nemělo vadit, že zrovna Palata je z EU doslova "urvaný"; proč ale stejné nepřizná Palata našemu prezidentovi? I když mu přiznává, že leccoc z jeho skepticismu je správné, tak pokud jde o osobu Václava Havla a Klausův názor, že nyní "náklady členství v EU převažují nad efekty", označuje Klause jako člověka trpícího stihomamem. Předně nevím, proč do článku zamotal zrovna Havla, ale když už to Palata udělal, tak bych si dovolil připomenout, že to není Klaus, ale naopak Václav Havel, který se vymezuje vůči V. Klausovi již nejméně 11 let způsobem, který svědčí o jeho zvláštním duševním rozpoložení, ba přímo posedlosti. V opačném směru vidím daleko větší rezervovanost. A pokud jde o tvrzení o převaze nákladů nad efekty, pak bych očekával od Palaty, že svůj názor doloží pěkně exaktně, přinejmenším tak podrobně, jako učinil Klaus v Učené společnosti. Označil-li autor Klause za popírače EU, což vyjde podle něho nastejno s popíráním holocaustu, a je tedy zločinem, pak jde o trapný výkřik bolavého nitra tohoto stále se v projevech horšícího novináře.

I když jsme v referendu byli já i moje žena a dvě dospělé dcery pro vstup do EU, sdílím stále více skepsi prezidenta republiky; skepsi z tvořícího se obrovského byrokratického samohybného organizmu bez zásadní podpory zdola, bez étosu plynoucího z tužeb národů, ovládaného především bezmeznou touhou po moci a vyřazení kontrolních mechanismů běžných v parlamentních demokraciích. Vidím orgány EU jakožto mechanismy tvořené bez mandátu voličů a odkladiště neuvěřitelných politických kreatur, v čemž vyniká především bohužel ČR. Palata - pokud jde o EU a Klause - nikdy nebyl, není a jak to tak podle jeho vývoje vypadá, ani nebude objektivní.

A jen malou poznámku nakonec: byly to podvakráte západní mocnosti, které nás (ale i ostatní bývalé členy "východního bloku") nejprve nechaly napospas Hitlerovi a národnímu socialismu a napodruhé pak stejně brutálního a odpornému Stalinovi, jehož pohrobci sedící pod jeho obrazy v kancelářích KSČM odcházejí do parlamentu realizovat svůj sen o převzetí moci již podruhé v dějinách našich zemí. Proto by - ať se to komu líbí nebo ne - mělo být historickou náplastí těchto velkých západních zemí, aby novým členským zemím alespoň zčásti efektivní pomocí a transfery peněz kompenzovaly škody, které zcela napravit nelze, a to bez protihodnoty a ekvity. Zbytek je pak povinností občanů nových zemí EU, aby svojí pílí a invencí zlepšovali svůj život, a to je sféra, kde by ve vlastním zájmu neměli na EU nijak spoléhat. A úplně nakonec: možná by Palatovi pomohlo, kdyby se podíval, jestli plní EU alespoň základní funkce, a odpověděl si na tyto otázky:
a) je zajištěn volný pohyb kapitálu v EU?
b) je zajištěn volný pohyb lidí a pracovních sil v EU?
c) jde o jednotný ekonomický prostor s jednotnou měnou s kursem odpovídající reálné síle ekonomiky?

Tím by se měl Palata zabývat, mělo by ho trápit, proč asi ani na jedinou z těchto otázek nelze odpovědět kladně a jaký smysl tedy má budování nadnárodního státu s Ústavou v době, kdy EU neplní ani tyto elementární atributy státní entity, o jednotné zahraniční politice ani nemluvě, protože to bych se musel červenat. Neměl by peskovat bez argumentace druhé za jejich kritické názory.