28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLEMIKA: Neff ve slepé uličce regulačního fanatismu

6.12.2007

Před devíti lety stál Ondřej Neff v čele nadšené vzpoury nové a tehdy skoro revoluční internetové komunity, která protestovala proti podle ní vysokým poplatkům za připojení k vytáčenému internetu Českého telecomu. Zdražovalo se všem, včetně po telefonu klábosícím ženám v domácnosti, ale internet měl podle vzbouřenců nějaké zvláštní právo na nižší ceny. Tedy na regulované ceny. Dnes tohle téma nikoho nezajímá. O internetový trh mezi sebou soupeří desítky menších či větších společností využívající různé technologie. Jediným nepřítelem bouřlivě a úspěšně rozvíjejícího se internetového trhu zdá se být v tomto okamžiku aktivistický politik, který zadupe do země dva malé providery v Pacově, protože začne nabízet komunální internet zdarma (má vlastní zkušenost), nebo stejně smýšlející politik – komisař – ministři(?) v Bruselu, kteří prý přemýšlejí, že internet bude definován jako veřejná služba. Bylo tohle vítězství díky boji za regulaci, nebo trhu, který nabídl nové možnosti?

Ondřej Neff evidentně přestal mít za co bojovat. Alespoň co se internetu týče. Tak se vrhl na telekomunikace obecně, opět se zvláštním zřetelem na to mediálně nejsenzitivnější, mobily.

V článku Viviane, pošli Římana do kouta nadšeně pléduje za návrhy bruselské komisařky pro telekomunikace V. Redingové, která pod hesly o lepších službách pro spotřebitele hodlá nařizovat operátorům, co se má a nemá. ”Právě ji (Redingové) vděčíme za to, že telekomunikační společnosti byly donuceny snížit roamingové ceny..” píše nadšeně pan Neff. Opravdu jsem netušil, že někdo se zdravým rozumem (a ten Neff nepochybně jinak má) může takhle oslavovat kandidáta na největší nesmysl roku. Nesmysl, který tak chválili poslanci Evropského parlamentu, mající obrovské zkušenosti s tím, jak je (byl) roaming drahý. Ano, pro toho, kdo snídá v Aténách, obědvá v Bruselu a večeří v Londýně to asi vypadá jako vítězství. Ale ten, kdo ví, že 99% hovorů provolá ve své zemi, musí toto vítězství být podezřelé. Jestlipak se regulace roamingových tarifů nepřelije do růstu tarifů domácích? Bingo! Ale Vivian slavila vítězství v přímém přenosu a i naše noviny se předháněly v headlinech ”O dovolené budeme volat levněji”. Jenže, jak praví klasik, tady zafunguje to, co není vidět. Kdo spojí haléřový růst v nějakém typu tarifů s tímhle geniálním nápadem?

Ovšem regulace roamingu je jen malá předehra. Aktuální návrhy komise jsou odrazem širšího proudu, který již dlouhá léta vítězně rezonuje v hlavách myšlenkových elit. Jednoduše řečeno, síťové monopoly (železnice, energetika, telekomunikace) rozbijeme tím, že jim přikážeme, aby se samy rozbily. Samozřejmě, v rámci tržní ekonomiky, čímž dosáhneme toho, že si tyto nuceně vytvořené nové firmy začnou zuřivě konkurovat. Základ této svěží myšlenky je v Americe na přelomu 19. a 20. století, kdy vzniklo tzv. antimonopolní zákonodárství proti monopolu železnic. Každé dítě dnes ví, že monopol železnic na hromadnou dopravu nerozbily tyto zákony, ale nová technologie – auta. To je ta Amerika, o které pan Neff sní. A stejně tak to je i v ostatních oborech. Zejména telekomunikace o tom v posledních letech poskytují nezvratný, svým způsobem absolutní důkaz. Ano, před patnácti lety jsme byli všichni odkázáni na dráty (polo)státního Telecomu. Nejen v postkomunistickém Československu, kde zavedení linky bylo otázkou života a smrti jakéhokoliv podnikání, ale všude po Evropě. Takže se nařizovalo, kdy, kam a kde musí být tyhle dráty nataženy. Naštěstí soudruzi regulátoři nebyli schopni vidět, že paralelně vedle toho vzniká průmysl úplně nových technologií, které v jistém okamžiku učinily z monopolního domácího telefonu nebo vytáčeného internetu skanzen.

Myšlenka, že v tomto vysoce kompetitivním prostředí bychom měli zavádět regulace typu povinného rozbíjení telekomunikačních společností je absurdní. A to je slabé slovo. To, že nechceme jednoho evropského regulátora vychází právě z těchto úvah. Jestliže evropští komisaři uvažují tímto směrem, pak získání dalších pravomocí by je jistě jen umocnilo.

Je velmi jednoduché ztvrdit svou pravdu konstatováním, že ”zkorumpované politické garnitury” jsou ve vleku monopolů. To je stejně sprosté, jako kdybych já tvrdil, že Neff využívá svého postavení mediální celebrity k tomu, aby dosáhl levného telefonování ze zahraničí, protože na rozdíl od jiných ”často cestuje”.

Závěrečná myšlenka článku páně Neffa, že díky regulační aktivitě paní komisařky budeme telefonovat levněji, už jen upomíná na boj proti keťasům a šmelinářům blahé paměti. Tehdy přece také byl nedostatek a vysoké ceny jen proto, že zlí kapitalisté svévolně nedodávali zboží ve prospěch pracujícího lidu.

ministr průmyslu a obchodu